Praha - Počátkem 90. let bránil Daniel Vondrouš vlastním tělem severočeské Libkovice před zbouráním kvůli těžbě hnědého uhlí. Zúčastnil se i blokád Temelína, aby na stavbu elektrárny nemohly autobusy s dělníky.
Teď je z něj už několik let seriózní státní úředník, který vede tým poradců ministra životního prostředí Martina Bursíka.
Vondrouš má velký podíl například na novém bruselském předpisu, který brání tomu, aby se z českých spaloven stala místa, kam by se vozily odpadky z půlky Evropy. Podílel se i na přípravě nového horního zákona, který má dát Hornímu Jiřetínu a dalším obcím větší možnosti bránit se před rozšiřováním povrchových dolů.
Lidé, kteří v minulosti působili v ekologických organizacích, získávají stále významnější místa na ministerstvu životního prostředí.
Prvním náměstkem ministra Martina Bursíka je Jan Dusík. Absolvent Oxfordu spoluzakládal v 90. letech Ekologický právní servis (EPS), vedl i ústřední kancelář Hnutí Brontosaurus. Další náměstek Aleš Kuták zase působil v Hnutí Duha, Nadaci Partnerství a v Centru pro dopravu a energetiku.
Zákon proti topení
Ze svých pozic ovlivňují život milionů lidí. Například Michal Bernad, který v září přišel na ministerstvo z EPS, se podílí na vzniku nového zákona o ovzduší. Jedním ze záměrů je vytlačit z malých obcí neekologické vytápění.
"Přišel jsem hlavně kvůli přípravě nového zákona o ochraně ovzduší a také kvůli znečišťování ovzduší z dopravy, které je v současných předpisech absolutně neřešené," řekl deníku Aktuálně.cz. Proč přijal místo na ministerstvu? "Práce v nevládce znamená přesvědčovat úředníky, aby dělali, co mají. Nyní můžu prosazovat ochranu ovzduší přímo," vysvětlil.
Podobně hovoří i Daniel Vondrouš, kterého si na ministerstvo přivedl už Bursíkův přechůdce Libor Ambrozek, u něhož před tím pracoval jako poslanecký asistent. "Vždycky jsem chtěl být co nejblíže k rozhodování. Co nejvíce se na něm podílet."
První vlna po revoluci
Ekologičtí "aktivisté" byli na ministerstvu od jeho vzniku počátkem 90. let, kdy do úřadu nastupovali lidé z registrovaných i poloilegálních organizací.
Tato vlna se po pár letech zastavila. Vláda premiéra Václava Klause se na ně dívala skrz prsty, ministerstvo vnitra dokonce ekologická hnutí zařadilo na seznam extremistických organizací.
Další příliv nastal až za ministra Miloše Kužvarta a především jeho nástupce Libora Ambrozka. Trend pokračuje i za Bursíka. Z Hnutí Duha přišel například Petr Holub, který pracuje v odboru udržitelné energetiky a dopravy.
"Přinášejí sem novou motivaci, nové nápady, energii," tvrdí vedení ministerstva. Lidé z nevládních organizací nadále tvoří výraznou menšinu. "Není to nic, co by systém práce na ministerstvu dramaticky obracelo," řekl šéf Bursíkových poradců Daniel Vondrouš.
České ministerstvo životního prostředí není v Evropě žádnou výjimkou. Také v jiných zemích časem mnozí lidé z nevládních organizací míří do státních úřadů. "Myslím, že v zahraničí je to daleko běžnější než u nás," konstatoval Vondrouš.
Neslyší jiné názory
Poslanec ODS Oldřich Vojíř míní, že je to především odpovědnost ministra Bursíka, koho si na úřad přivede. "Problémem je, že tito lidé mnohdy nejsou ochotni slyšet i jiné názory, než na které byli zvyklí z minulosti," je přesvědčen. Například v hospodářské sféře podle něj mnohdy prosazují ekologická opatření, která jsou buď hrozně drahá, anebo dokonce technologicky neuskutečnitelná.
Podle Vojíře se nyní vyhrotil spor mezi některými poslanci a vládou o to, nakolik mohou ekologičtí aktivisté a sdružení zasahovat do rozhodování o nových stavbách. Zatímco Vojíř a někteří další poslanci by tento vliv chtěli omezit, ministerstvo prostřednictvím vládních zákonů trvá na širším právu. "Je to teď velmi vyhrocené," poznamenal zákonodárce.
Návrat mezi aktivisty
Někteří státní úředníci se už dokonce stačili vrátit do ekologického hnutí. Mezi ně patří Jan Piňos, který prošel několika nevládními organizacemi. Stejně jako jiní se na počátku 90. let přivazoval v bagrům, aby zabránil bourání severočeských Libkovic, účastnil se i blokád Temelína nebo bránil lesním dělníkům kácet stromy na Šumavě.
V roce 1996 se zúčastnil konkursu na ředitele Správy CHKO Broumovsko a vyhrál. Po bezmála deseti letech se vrátil do české pobočky Greenpeace, kde se například podílel na "okupaci" části lesa v Brdech, kde by měl být vybudován americký radar. Anebo se postavil do cesty obřímu rypadlu v severočeském povrchovém dolu ČSA.
