Praha - Do křesla ministra školství se po deseti letech vrátil politik s nálepkou "mladý, nadějný".
Tehdy to byl Ivan Pilip, z něhož si posléze někdejší premiér Václav Klaus učinil ministra financí. Nyní nastupuje do paláce v Karmelitské Ondřej Liška, dosavadní poslanec za Stranu zelených a expert strany pro zahraniční vztahy.
Prezident Václav Klaus mu o jedenácté hodině na Pražském hradě předal jmenovací dekret. Odtud v doprovodu premiéra Mirka Topolánka zamířil Liška do úřadu, kde jej čeká první tisková konference - o mezinárodním testu vědomostí žáků - a poté už odbory. Do úterní stávky školských odborů se zapojilo na šest tisíc škol a přes 117 tisíc učitelů.
Řekli si na Hradě
- Ondřej Liška byl ministrem jmenován v úterý 4. prosince v 11 hodin.
- Prezident Klaus mu popřál "úspěch ve zvládání velkého úkolu, na kterém si řada jeho předchůdců vylámala zuby." Upozornil i na to, že jmenuje ministra v den, kdy přes sto tisíc učitelů stávkuje: ""Takové stávky to nevyřeší, vysvětlete jim to," poradil Liškovi.
- Mladý ministr odpověděl, že vážnost chvíle něj žádá jediné; slib, že bude pracovat odpovědně, protože jeho úkol se týká celé spolčenosti.
I když prezident Klaus prohlásil, že Lišku jmenuje - kvůli nízkému věku - s třesoucíma se rukama, nestal se zelený poslanec nejmladším ministrem v historii. Současný ministr spravedlnosti Jan Pospíšil se úřadu totiž také ujal taktéž ve třiceti letech.
Z politologie do politiky
Liška absolvoval Biskupské gymnázium v Brně a poté vystudoval politologii a religionistiku na Masarykově univerzitě. Do brněnské buňky Strany zelených vstoupil roku 2002, i když aktivní občanský život započal již roku 2000.
Jako šéf organizace Mládež pro interkulturní porozumění vystoupil s požadavkem, aby se město Brno zabývalo divokým odsunem brněnských Němců proběhnuvším 31.května 1945. Iniciativa donutila radnici se problémem zabývat a následně nad smrtí stovek obětí vyjádřit lítost.
Mimo obory, jež vystudoval, se aktivně zabývá sociální tematikou a problematikou vyčlenění romské menšiny z většinové společnosti. Proto byl spolu s Kateřinou Jacques nejhlasitějším kritikem Jiřího Čunka z řad poslanců koalice.
Aktivním politikem se stal roku 2003, kdy byl zvolen do zastupitelstva. Tam působil do roku 2005. Zároveň byl v letech 2004 až 2006 poradcem pro regionální rozvoj a evropské strukturální fondy Evropské unie.
Již brzy po příchodu k zeleným se stal místopředsedou strany, nicméně kvůli sporům s tehdejším předsedou Jakubem Patočkou v roce 2004 z funkce odstoupil.
Do vedení se vrátil poté, co "zelené kormidlo" převzal Martin Bursík.
V roce 2006 byl zvolen jako lídr jihomoravské kandidátky do Poslanecké sněmovny.
Na rozdíl od Klause se mi ruce netřesou
Liška je dlouhodobým kritikem názorových pozic prezidenta Václava Klause.
Naposledy hlavě státu vytkl třeba to, že se rozhodla jet na summit EU místo premiéra Topolánka. Tehdy doslova řekl: "Prezident nám dělá ostudu. Bylo by to na pováženou, i kdyby se Klaus na summitu choval jako odpovědný představitel státu a neprosazoval své bizarní osobní názory. Jenže to se u Klause předpokládat nedá. Už mnohokrát dokázal, že bude vždy prosazovat svou originalitu."
Reakce na výrok prezidenta, že se mu při jmenování tak mladého ministra budou třást ruce, již byla o něco smířlivější. "Tak Churchill řekl, že mládí je v politice jedinou nevýhodou, která je den ode dne nižší a menší," prohlásil.
Pravidelně publikuje v médiích a zároveň je pro některé trochu paradoxně jako zelený politik autorem knihy "Církev v podzemí". Ta mapuje aktivitu katolické církve v období komunismu.
Liška hovoří plynně německy a anglicky. Domluví se i italsky, rusky, polsky a francouzsky. Oženil se s Italkou, mají jedno dítě.
