Praha - Silná koalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných vymýšlí plán, jak pojistit své vládnutí na celé čtyřleté funkční období. Hodlá změnit ústavu tak, aby vládu bylo možné odvolat jen tehdy, je-li jasné, kdo se následně exekutivní moci chopí.
Změna ústavy, která by měla vzniknout ještě letos, má zajistit, aby se neopakovala situace z roku 2009, kdy sociální demokraté v čele s Jiřím Paroubkem svrhli vládu uprostřed českého předsednictví EU, ale sami se vlády chopit nechtěli. "Já se do vlády momentálně nehrnu," řekl tehdy Paroubek.
Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil, jehož lidé takzvané "konstruktivní vyslovení nedůvěry vládě" připravují, otevřeně říká, že vláda reaguje právě na Paroubkův loňský krok.
Vzorem Německo
"Má to vést k tomu, aby vláda v českém ústavním pořádku získala větší míru stability a byla odvolána pouze v případě, že se rýsuje nová varianta, která má ve sněmovně dostatečnou podporu. Velkou insiprací nám tady bude Německo," řekl ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil.
V Německu je kancléř fakticky odvolán až zvolením jeho nástupce. Německo princip zavedlo po zkušenostech ze začátku století, kdy politická nestabilita dopomohla k nástupu Adolfa Hitlera k moci.
Prosazení ústavní změny ale nemá vláda jisté. Vláda potřebuje pro schválení změn v ústavě alespoň sto dvacet hlasů. Koalice má 118 poslanců, nejméně dva by pro změny musela získat z opozičního tábora.
Sociální demokraté zatím nemají na věc jednotný názor. Zatímco Lubomír Zaorálek se nebrání diskusi, stínový protějšek ministra spravedlnosti Jeroným Tejc s nápadem Nečasovy vlády nesouhlasí.
Tejc: Je to oslabení prezidenta
"Jsem přesvědčen, že tento institut nepatří do parlamentního systému v ČR, ale do kancléřského systému v Německu," uvedl Jeroným Tejc.
Podle něj by změna omezila pravomoci prezidenta, který nyní hraje při sestavování vlády důležitou roli. Takto by sněmovna prezidentovi rovnou "naservírovala" nového premiéra s důvěrou.
"Navíc, pokud se vláda inspiruje pádem vlády v době předsednictví, není to podle mne vážný důvod k zavedení tohoto systému. Jednak na současném příkladu Belgie lze vidět, že nešlo o nic mimořádného a především vláda Jana Fischera byla občany vnímána mnohem pozitivněji, než trojkoaliční projekt Petra Nečase," dodává Tejc.
