Praha - Čtvrteční interpelace využili někteří poslanci Věcí veřejných k tomu, aby se zeptali ministra vnitra na jeho etický kodex, na nápad VV zveřejňovat hlasování ministrů ve vládě nebo na protikorupční program.

Britská praxe ostrých interpelací, kdy opozice dává nepříjemné otázky "na tělo" premiérovi i členům kabinetu, se tudíž v české sněmovně odrazila tak trochu jako v pokřiveném zrcadle.

Vlídné dotazy

Poslankyně Lenka Andrýsová (VV) kupříkladu konstatovala, že by se mělo zprůhlednit jednání vlády a tudíž jmenovitě zveřejnit, jak který z ministrů hlasoval. A Radka Johna se zeptala: "Pane ministře, v jakém stavu je tento záměr vlády a co brání jeho realizaci?"

Ministrova slova "jsem velmi rád, že o tomto můžu hovořit" sklidila ironický potlesk opozice.

"Tleskají mi pánové, za jejichž panování nebylo jmenovité hlasování! Takže ani nevíme, jak kdo z nich hlasoval o které zakázce," prohlásil Radek John a následoval další potlesk. Tentokrát vážně míněný - od poslanců své strany.

Smysl interpelace byl objasněn vzápětí - ministr John vysvětlil, že návrh jeho VV podaly už v polovině září. "A urgujeme, urgujeme, urgujeme."

Další podobně "ostrý" dotaz zazněl z úst poslance "véček" Michala Babáka. Zeptal se na etický kodex, který ministerstvo zaslalo státním úřadům.

Ministr vnitra díky tomu mohl s lítostí v hlase konstatovat, že situace "je tristní, jakoby úřady vůbec nechtěly tuto věc řešit".

A do třetice svého Johna "pogriloval" poslanec za Věci veřejné Viktor Paggio. Dotázal se na protikorupční strategii ministerstva vnitra, respektive na "kritické připomínky, které byly vůči ní vzneseny".

Pro interpelovaného ministra Johna nahrávka, aby mohl vysvětlit, že "preventivní a represivní opatření budou v boji proti korupci v rovnováze".

Znalec britské praxe politolog Tomáš Lebeda na čtvrteční představení VV reagoval: "I v Dolní sněmovně zazní občas nahrávka na smeč z úst vlíádního poslance, ale není to tak okaté. Že by vyloženě dělali třeba premiérovi PR, to tam není."

Inspirace Gross

Nebylo to poprvé, kdy česká sněmovna zažila interpelace na člena vlády řízené z vlastních řad.

Ve chvíli, kdy v roce 2005 vrcholila kauza Stanislava Grosse, ve které nebyl schopen uspokojivě vysvětlit financování svého bytu, přispěchali mu na pomoc jeho sněmovní kolegové. Poslanci ČSSD svého ministra zavalili otázkami na různá témata, aby na minimum snížili riziko, že se ho na finanční poměry bude ptát tehdejší pravicová opozice.

Čtvrteční interpelace ale byly přece jen trochu jiné: šlo v nich především o to, upozornit na klíčové bodu programu Věcí veřejných a ministra vnitra, ne ochránit ministra před nepříjemnými dotazy.

Na ty beztak stejně došlo - ke slovu se nakonec dostali i opoziční poslanci. A sociální demokrat Václav Klučka se do ministra vnitra pustil kvůli tomu, že odpoledne nepřišel na výbor pro bezpečnost vysvětlovat své důvody, proč vyzval policejního prezidenta k rezignaci.

"Prosím pěkně, odpovězte mi na tu otázku, proč se takto chováte," útočil Klučka. "Nečtěte to, co vám úředníci napíší na odpověď na interpelaci. Pojďte mluvit vlastními slovy, proč se to tak stalo, proč vás nemají hasiči, policisté rádi."

"Já s hasiči a dobrovolnými hasiči mluvím každý týden. Objíždím celou republiku, a řada z nich chápe, co jsem pro ně vyjednal," hájil se ministr vnitra.

Interpelace "po česku"

Kdo rád sleduje filmy pro pamětníky či seriál Hříšní lidé města pražského, vzpomene si možná na paniku mocných z toho, že hrozí "dokonce i interpelace v parlamentu"!

Dotazy ve sněmovně posledních dvaceti let žádnou hrůzu vzbuzovat nemusejí. Až na výjimky a emotivní výkřiky padnou dotazy před téměř prázdnou sněmovnou, padnou odpovědi ministrů - a tím věc v zásadě končí.

"V Británii je při interpelacích plná sněmovna," srovnává politolog Lebeda. "Plná je i galerie, na kterou dostávají politické strany omezený počet lístků."

Poslední pokus změnit české interpelace z nudného toku slov třeba tím, že podobně jako v britské Dolní sněmovně by musel ministr zodpovědět přímo na místě jakýkoliv dotaz, oznámil svého času tehdejší předseda sněmovny Lubomír Zaorálek (ČSSD). Nikdy však nepřekročil stadium úvah.