Brno - Že by to byla podobnost čistě náhodná?
Tomáš Vandas, vůdce Dělnické strany, rok 2010: "...Úřednická vláda bývalého komunisty Fischera není nestranná, ani apolitická.... O charakterových vlastnostech lidí, kteří dnes sedí ve vládě, vypovídá například členství ministra Peciny jak v ODS tak v ČSSD. Kariéristé a vypočítaví prospěcháři."
Miroslav Sládek, SPR-RSČ, rok 2003: "...Staré struktury se mají čile k světu, ovládly jak politiku, tak ekonomiku a znovu nám poroučejí. A nejen to... Mizí i životní úroveň a perspektivy národa a vlasti."
Nejde o náhodu.
Tomáš Vandas, stejně jako mnozí další z vedení Dělnické strany, získával své první zkušenosti v politice u guru ultrapravicového populismu Miroslava Sládka. Jsou to právě Sládkovi učni, kdo nyní bojují o budoucnost Dělnické strany v Brně před soudem.
Osm z jedenácti
Osm z celkových jedenácti členů ústředního vedení strany začínalo v devadesátých letech právě u republikánů.
Bývalí sládkovci se objevují i na předních místech vedení Dělnické strany v regionech.
Oslovení lídři "dělníků" navíc přiznávají, že Miroslav Sládek je jako mladé formoval a zkušenosti z dob SPR - RSČ využívají dodnes. Zejména, pokud jde o organizaci a práci uvnitř politické strany, práci s tiskem či propagaci strany.
Škola politického života
U republikánů započal politickou kariéru ústřední představitel "dělníků" Tomáš Vandas, který se stal v závěru svého tehdejšího politického angažmá tajemníkem strany.
"Byla to taková škola politického života. Člověk v mladých letech, v roce 95 či 96, s politikou začínal. Poznal jsem ovšem i to, jak se politika dělat nemá a jakých chyb se vyvarovat," ohlíží se zpět Vandas.
Za tu nejzásadnější chybu považuje špatné vedení politické kampaně - tedy agitování pouze těsně před volbami. Vyvarovat se chce i přímému kopírování politického stylu svého někdejšího nadřízeného Miroslava Sládka.
Jak se mu to daří, je ovšem otázka. Jeho projevy k někdejšímu vůdci českých nacionalistů přímo odkazují.
Vysoké posty v partajní hierarchii zaujímali i Vandasovi místopředsedové - rovněž Sládkovi učni.
Druhý muž strany a Vandasův přímý zástupce Jiří Štěpánek zasedal v letech 1996 - 1998 za SPR-RSČ v zastupitelstvu hlavního města Prahy. Současně se aktivně podílel na životě uvnitř strany jako pokladník Republikánské mláděže a zástupce šéfredaktora týdeníku Republika.
U guru od patnácti let
Již ve svých patnácti letech se k Miroslavu Sládkovi přihlásil Petr Kotáb, někdejší šéf Republikánské buňky v Ústeckém kraji.
"V té době jsem Sládkovi věřil. Konkrétně, že udělá v naší zemi pořádek, zamezí zvýhodňování menšin, které bylo už v té době a teď to jen pokračuje... Pak jsem se k němu dostal blíže a zjistil jsem, že není ten, za koho se vydává," vzpomíná na své politické počátky.
Šéfem ústecké organizace setrval i po založení Dělnické strany a v severních Čechách, platí za velmi aktivního člena. Neobejdou se bez něj žádné demonstrace a "monitorovací" pochody oblastmi obydlenými převážně Romy.
Z předsednictva Dělnické strany ještě u republikánů začínal mediálně zdatný Martin Zbela.
V době jejich největšího rozmachu, kdy se SPR-RSČ pyšnila 18 křesly ve sněmovně, pracoval jako poslanecký asistent Sládkovy pravé ruky Jana Vika.
Postupně se vypracoval až na šéfa stranického sekretariátu. Současně zastával funkci předsedy Republikánské mládeže a do jeho kompetencí spadalo vydávání již zmíněného časopis.
Stejně jako předseda Vandas považuje SPR-RSČ za přípravku pro budoucí politickou kariéru.
"Prošli jsme si celou etapou vývoje republikánů. To znamená i působení v Poslanecké sněmovně. Tam jsme získali řadu zkušeností a ty uplatňujeme v současné době," hodnotí zpětně své angažmá Zbela.
| Diskuse čtenářů pod blogem Zdeňka Broma: Strašidlo DS na scéně |
Naučná četba
Bývalí sládkovci rovněž zcela ovládají "dělnickou" revizní komisi.
A co říká Sládek
Miroslav Sládek pro Aktuálně.cz o bývalých členech své strany, kteří jsou nyní v Dělnické straně:
"Sice byli u nás, ale nic pořádného se nenaučili a hrozně mě zklamali. Mluvíme o lidech, jejichž charakteristika je tato: podvodníci, lháři, zloději, kopisti a posránci. Takovou přezdívku měli u nás na sekretariátu. Byli prostě hodně zbabělí. Když se kolem nich něco mlelo, tak zmizeli někde za rohem a vylezlli, až bylo po všem. Nebo - když měli jít svědčit k soudu, tak se plazili zelení podél zdi."
Její šéf Jindřich Nestler a dnes jednička Dělnické strany pro letošní sněmovní volby v Libereckém kraji působil po roce 2000 v předsednictvu republikánů. V Libereckém kraji pak za ně kandidoval hned v několika volbách.
"Jednou jsem si přečetl knížku pana doktora Sládka a od té doby jsem ho doprovázel," líčí své počátky.
I on přiznává, že jej působení bývalé star nacionálního populismu formovalo. Na rozdíl od spolustraníků z Dělnické strany navíc připouští, že Sládek "učesal" i jeho politické smýšlení.
"Pan doktor Sládek mi ukázal několik politických idejí a myšlenek. Ukázal mi, že se tudy dá jít i jinak než násilím," dodal.
Jeho kolegyně z revizní komise Martina Pecinová před lety zase předsedala pardubické krajské buňce a v dresu republikánů kandidovala jako jednička v Pardubickém kraji v roce 2002 do Poslanecké sněmovny.
Stejné posty zastává i u "dělníků".
V patnácti letech se ke sládkovcům přidal i Mirko Musil. Teprve sedmadvacetiletý mladík ze severní Moravy s nimi spolupracoval 9 let. Nyní sekunduje Tomášovi Vandasovi jako trojka ve sněmovních volbách pro Moravskoslezský kraj.
Výčet nekončí
Školením u republikánů prošel také současný člen rozhodčí komise Pavel Procházka.
Bývalý místopředseda Republikánské mládeže kandidoval za sládkovce na jižní Moravě na nevolitelných místech - nejprve v krajských volbách v roce 2000 a následně ve sněmovních v roce 2002.
Praxi získávali u Miroslava Sládka ale i mnohé vůdčí osobnosti regionů.
Například předsedkyně ostravské buňky Dělnické strany Iveta Machová za republikány kandidovala v roce 2002 do sněmovny a o dva roky později na hejtmanství. V roce 2008 to zkusila znova, tentokrát už za dělníky.
Letošního klání se ale již neúčastní. Antifa totiž zveřejnila fotografii, jak pokládá věnce "padlým evropským vojáků" spolu s pravicovými extremisty z Národního odporu.
