Brusel - Až do poslední chvíle ČSSD tlačila Vladimíra Špidlu jako svého jediného kandidáta do Evropské komise.
Nakonec ho vyměnila za politickou dohodu s ODS, jejímž výsledkem je kompromisní komisař Štefan Füle. Špidla ale říká, že se necítí hozený přes palubu vlastní stranou.
"Vysokou odpovědnost přijímáte obvykle na dobu určitou. Každé politické rozhodnutí je komplexní a přísluší těm, kteří s ním nesou svou politickou odpovědnost. Moje zkušenost je taková, že pokud jste uvnitř, pak váš pohled je jiný, než když jste venku. Respektuji, že to rozhodli lidé, kteří na to měli právo," říká Špidla.
Aktuálně.cz: Máte zájem kandidovat do Senátu, jak o tom mluví Jiří Paroubek, nebo se budete chtít pokusit zůstat v Bruselu?
Ta věc je otevřená. Je ale pravda, že některé místní organizace se na mě obrátily.
A.cz: Zvažujete, že byste opustil politiku a zůstal tady v Bruselu?
Já chci pracovat na spojení sociální politiky, současného pokroku v nejrůznějších sférách společnosti, a České republiky, aby plně uplatnila svůj potenciál v evropském projektu. Ten považuji za nejvýznamnější a nejúspěšnější projekt v dějinách a Česká republika v něm nenašla odpovídající pozici. Věřím, že je důležité, aby se v našem politickém rozhodnutí vytvořila racionální strategie České republiky jako součásti tohoto projektu.
A.cz: A v jaké funkci a pozici byste toho mohl dosáhnout?
To je otevřené. Musím o tom ještě přemýšlet, nezabýval jsem se teď tím. Až tedy skončí můj mandát, pak bude čas se tím zabývat. Mám dílčí představy. Rozhodnutí padne za dva měsíce.
A.cz: Považujete za problém, že váš nástupce, pan Füle, byl v komunistické straně? Může to vadit při slyšení v Evropském parlamentu?
To záleží, jak bude probíhat celková debata. I v minulé době se politické důvody, které přísluší posuzovat parlamentu, ukázaly tak závažné, že komise v prvním hlasování schválena nebyla. Žádný navržený komisař to nemá jisté.
A.cz: Co o svém nástupci soudíte?
Znám pana Füleho z doby, kdy jsem byl premiér, a měl jsem ho za kompetentního člověka. Proto byl také v relativně významných funkcích. Ale jak to bude posuzovat parlament, který se skládá z řady politických proudů, to je otevřená věc.
A.cz: Jaké portfolio by mohl v komisi získat?
To je otevřené, to nikdo neví. Politika na nejvyšší úrovni je typ managementu. Potřebujete sestavit funkční tým, musíte brát v úvahu kompetence, osobnostní vlastnosti, politické zaměření a projekt, který máte do budoucna. Pokud předseda Barroso mimo jiné zdůraznil význam sociální politiky a soudržnosti, tak je jasné, že právě sociálnímu portfoliu je a bude věnována velká pozornost. Bude velmi významné.
A.cz: Bude hrát při rozhodování o portfoliích roli naše blokování Lisabonské smlouvy?
To by hrálo roli, kdyby smlouva nebyla schválena, Evropa je ale schopna vždycky nalézt konstruktivní řešení. To mi připomíná Perry Masona, tato otázka není relevantní.
A.cz: Největší vaším handicapem byla komunikace. Někteří mí zahraniční kolegové říkají, že se spíše hodíte někam do akademické knihovny. Vnímáte, že to byl váš problém, považujete to vnitřně za skutečně základní nedostatek?
...To jsou věci, které se těžko subjektivně hodnotí. Měsíčně je o mé práci publikováno zhruba tři sta stránek v nejprestižnějších denících Evropy. Myslím si, že tam není nic o tom, že nejsem kompetentní. Já ale nejsem velký komunikátor, to je pravda. Mívám dobré ohlasy, když mluvím k omezenějšímu publiku. Když je to velké publikum, tak to není moje síla. Je to tak, velký komunikátor nejsem, to je jasné.
A.cz: Týdeník Economist vás zařadil do druhé skupiny méně úspěšných komisařů...
Jenže v jiných žebříčcích jsem byl mezi prvními. Když nemáte stabilizovanou metodologii, je to zajímavost, a nemá to cenu.
A.cz: Neskrýval jste, že Vás práce komisaře baví. Proč? Co je na ní tak úžasného?
Účastníte se něčeho, co je nejúspěšnější historický projekt. Evropa za 2000 let nenašla mír, až teď, kdy svoji nejdůležitější strategickou otázku vyřešila. A to sedm let po válce, kdy ještě nedoschla krev a Evropa byla v troskách. Druhá věc je sociální politika. To je koncept, který říká, že nikdo nebude odhozený, který každému umožní, aby byl aktivním účastníkem společnosti bez ohledu na výchozí podmínky. To není nikde na světě. A za třetí, v jiných pozicích se máte těžko příležitost konfrontovat se sedmadvaceti nejrůznějšími národy a kulturami. To je nesmírně obohacující.
A.cz: Jenže lidé ten symbolický vztah k EU jako záruce míru ztrácejí, naopak ji viní z mnoha dnešních těžkostí...
Z průzkumů je patrné, že se důvěra v Evropskou unii drží na solidní úrovni. Ale víte dobře, že se i v naší společnosti říká, že nemáme směr a nevíme, kam se jde. Komplexní systémy mají někdy tento problém. Po válce to bylo zřejmé. Byl to tak strašlivý zážitek, že každý racionální projekt nabízející mír byl pochopitelný. Jenže generace, která zažila válku, skoro odešla, a moje už také není nejsilnější. Ten válečný prožitek už další generace nemají. Navíc jsme vystaveni novým problémům, které nejsou tak zřetelné, a tím vzniká nejistota.
A.cz: Chcete rozvíjet sociální systém, nicméně se ozývá řada názorů, že tento systém není udržitelný vzhledem k obrovským zadlužením států. Co o tom soudíte?
Pak ale musíte také říci, že současný systém bankovnictví je neudržitelný. Protože právě on vytvořil tak enormní deficity veřejných systémů, že se tomu žádný sociální systém nepřiblíží. Tento argument nesedí, protože sociální systém stabilizuje celou strukturu a činí ji efektivní. Ty největší rány rozvratu veřejných peněz vycházejí odjinud.
A.cz: Ale ta realita je taková, že státy už mnohdy nebudou mít peníze na tyto systémy, pokud nechtějí ještě více zatížit dluhy budoucí generace...
Je to vždycky otázka zásadní politické volby. I takové věci mohou nastat a pak je to veliké neštěstí. Tyto státy se desítky let nedostanou z problémů. Naopak síla evropské konstrukce a efektivita, kterou do toho sociální systém přináší, jsou dostatečné k tomu, abychom krizí propluli. Není to ale automatické a musíme se zabývat mnoha věcmi.
A.cz: Je podle vás chyba, že se Česká republika rozhodla na poslední chvíli vyjednat výjimku z Listiny základních práv?
Z hlediska diplomatického je to oslabení. Protože vztahy a partnerství, které chcete budovat, jsou založeny na předvídatelnosti. A pokud už proběhl celý ratifikační proces, a najednou za jeho hranicí se dojednávají dodatečné výjimky, tak nás to oslabuje.
A.cz: A oslabují se tím také práva občanů?
Pokud jde o sociální práva, tak jistě ano.
A.cz: Byla to tedy chyba a selhání české vlády, jak nyní říká předseda vaší strany?
Z hlediska účelu, který to chtělo dosáhnout, to žádný velký význam nemělo. Ve smlouvě se jasně říká, že se to netýká majetkových uspořádání. Takže z tohoto hlediska to posun k nějakému většímu majetkovému zajištění nebyl a v oblasti sociální rovněž. Ale politická efektivita záleží na tom, co jste chtěli dosáhnout. Jestliže cílem byl vyšší strategický cíl, tedy ratifikace Lisabonské smlouvy, pak toho byl dosaženo a smlouva byla ratifikována.
A.cz: Jak se za posledních pět let změnila pověst a pozice České republiky tady v Bruselu?
(dlouhá odmlka)...Zprvu asi žádná velká představa nebyla. Naše pověst byla vázaná na Václava Havla a rok 68, který byl světovou událostí, nejen lokální v Československu. A teď vůči nám panuje určitá nejistota. Všichni nás považují za civilizovanou významnou evropskou zemi, ale nejsou si jisti, co chceme. Nerozumějí nám.
