Praha - Ministr zdravotnictví Tomáš Julínek, jehož premiér s dalšími třemi ministry odvolal z vlády, přišel s radikální reformou, ale nakonec prosadil pouze detaily.
Pacienti mají právo nahlédnout do své dokumentace, zavádí se nová metoda na určení maximální ceny léků, ministerstvo posílilo státní kontrolu nad pojišťovnami a stát naopak snížil své příspěvky do systému.
Soutěž pro 21. století
Senátor Tomáš Julínek, ekonom VZP Pavel Hroboň a praktický lékař Tomáš Macháček se poprvé sešli před sedmi lety. Dva roky poté založili společnost Healthreform.cz a představili vizi nového zdravotnictví pro Českou republiku.
V roce 2005 vydali "šedou knihu" s názvem "Reforma zdravotnictví pro Českou republiku v Evropě 21. století".
Do stostránkové publikace napsali, že české zdravotnictví je neefektivní a potřebuje změnu.
"Náš návrh počítá s vytvořením prostředí, ve kterém budou poskytovatelé zdravotní péče i zdravotní pojišťovny soutěžit v nabídce kvality i ceny svých služeb." Nevysvětlili, jak chtějí konkurenční prostředí zavést v konkrétních českých poměrech.
V září 2006 reformátoři nastoupili na ministerstvo zdravotnictví, Julínek jako ministr, Hroboň jako náměstek, Macháček se spokojil s místem poradce.
V týmu se objevili další lidé včetně Marka Šnajdra, dosavadního zástupce farmaceutické firmy Pfizer, a Henriety Maďarové a Angeliky Szalayové, které patřily ke čtyřčlennému reformnímu týmu pro slovenské zdravotnictví.
Jak postupně zveřejňovali konkrétní kroky tržní reformy, překvapení odborné veřejnosti rostlo.
Zaplatit musí každý
Šedá kniha varovala, že se zdravotnictví propadá do dluhů a propadat se bude zvláště v delší perspektivě. Proto slibovala vhodné regulační mechanismy, které by zabránily zbytečným výdajům.
V srpnu 2007 se ukázalo, že "vhodným regulačním opatřením" budou poplatky, které pacienti zaplatí za návštěvu u lékaře. Režim poplatků je nejpřísnější v Evropě, když se platí i za návštěvu specialisty, kam poslal pacienta praktik, a když musí platit děti.
Další zvláštností je pravidlo, že poplatky nevybírají pojišťovny, ale sami lékaři. Na jedné straně tak platby odrazují pacienty od zbytečných návštěv, na druhé straně motivují lékaře, aby pacienty zvali co nejčastěji.
Příjmy praktiků se například zvýšily až o deset tisíc korun měsíčně na ordinaci. Dopady regulace po prvním roce zatím nejsou k dispozici.
Dalším regulačním zásahem mělo být zavedení řízené péče po vzoru americké reformy prezidenta Billa Clintona, který omezil pacientům volbu lékaře. Clintonovi se v devadesátých letech skutečně podařilo zastavit růst výdajů na zdravotnictví, Julínek nakonec po kritice koaličních partnerů zákony omezující volbu nepředložil.
Privatizace nemocnic
Loni v únoru pozval Julínkův náměstek Šnajdr na neveřejnou poradu ředitele státních nemocnic a děkany lékařských fakult, které vyzval, ať připraví převod svých ústavů na akciové společnosti.
Plán kopírující slovenskou privatizaci byl vyzrazen, protože se ředitelé a děkani obávali, že stát akciové nemocnice prodá, případně dlouhodobě pronajme soukromým společnostem. Byl by to stejný postup, jaký v roce 2006 zvolila rada Olomouckého kraje u svých nemocnic.
Zprávy o tajném plánu způsobily, že akademici a politici menších koaličních stran apriori odmítali zákon, který měl na akciové společnosti transformovat fakultní nemocnice.
Prvním kritikem byl uznávaný chirurg Pavel Pafko, postupně se přidali rektoři a debata skončila v červnu, když premiér Mirek Topolánek slíbil předsedovi lidovců Jiřímu Čunkovi, že se univerzitní nemocnice převádět nebudou.
Privatizace pojišťoven
Plán na privatizaci pojišťoven byl zrušen prakticky ve chvíli, kdy byl vyzrazen, tedy loni v červenci.
Julínek se při nejdůležitějším reformním kroku inspiroval v reformě, kterou zahájili v lednu 2006 Holanďané. V Holandsku si dnes pojišťovny konkurují různými cenami pojistného a Česko nemohlo západní vzor následovat bez toho, že převede pojišťovny na akciové společnosti a prodá je soukromým vlastníkům.
Ministerští právníci přitom našli jedinou cestu k privatizaci pojišťoven: vláda je musí nejdříve vyvlastnit a teprve potom nabídnout ve veřejných aukcích.
Tento záměr však zavrhly zaměstnanecké pojišťovny včetně jejich zakladatelů, mezi něž patří největší české podniky v čele s mladoboleslavskou Škodou a OKD. Vláda totiž měla s pojišťovnami vyvlastnit i peníze na jejich účtech, v polovině roku 2008 přitom celková částka přesahovala 30 miliard korun.
Minimální plán
Od loňského léta prosazoval Julínek už jenom minimální plán, který obsahoval tři z původně sedmi reformních zákonů.
Normy o zdravotních službách, speciálních zdravotních službách a záchranné službě už dorazily do sněmovny. Právníci obvykle oceňují, že normy zaručují práva pacientů v nemocnici a že dokonce otevírají prostor, aby ministr poprvé v české historii stanovil minimální standardy, jakou péči musí pojišťovny pacientům zaplatit.
„Dnes se podle ústavy hradí z pojistného veškerá dostupná péče, ovšem o tom, jaká péče je dostupná, rozhoduje dohoda lékařů s pojišťovnami," popisuje současný stav právník Sdružení praktických lékařů Jakub Uher.
Ovšem ani tři zákony o službách nemají ve sněmovně velkou šanci. Rebelové z KDU-ČSL i Strany zelených totiž chtějí hlasovat proti návrhům společně s opozicí. Jejich výhrady nejlépe shrnul někdejší ředitel VZP Jiří Němec.
Upozornil, že reformní balík obsahuje formulaci, podle které pojišťovny nemusí zaplatit plnou částku, kterou budou lékaři za svou péči účtovat. „Tím se otevírá prostor pro neomezené zvyšování spoluúčasti pacientů," varuje Němec.
Kdo vzpomíná v dobrém
Povolební analýza ODS připouští, že se Julínkovy poplatky staly symbolem nejen chystané reformy zdravotnictví, ale celé reformy veřejných financí. Proto se staly hlavním důvodem porážky vládních stran v podzimních krajských volbách.
Pacienti tak reagovali pouze na poplatky a nereflektovali kroky, kterými jim reformní tým vyšel vstříc.
Díky Julínkovi mají ze zákona právo nahlížet do své zdravotní dokumentace, ministr se také snažil zajistit lepší dostupnost onkologické péče posílením specializovaných center a zaváděním nových léků. Další návrhy ve prospěch pacientů leží v zákonech o zdravotních službách.
Kalousek a pojišťovny
V dobrém budou na Julínka vzpomínat pojišťovny. Ministrovy úhradové vyhlášky jim zajistily miliardové přebytky na účtech.
Podobně může být spokojen ministr financí Miroslav Kalousek. Odcházející kolega Julínek připustil zmrazení příspěvků za státní pojištěnce a za dva roky snížil vládní výdaje celkem o 20 miliard korun.
Přes všechny úspory zvýšil Julínek příjmy soukromých ambulancí: jednak možností vybírat poplatky, jednak vyššími platbami pojišťoven. Reálné příjmy ovšem klesly nemocnicím, zvláště léčebnám dlouhodobě nemocných. Jedním z důsledků byl odchod cca 20 tisíc zdravotníků v minulém roce do jiných oborů.
Po tvrdých škrtech Davida Ratha do výdajů na léky se časy zlepšily i pro farmaceutické firmy, jejichž výnosy rostou po Julínkových ročně dvouciferným tempem.
| Jaké máme mít zdravotnictví? Hledali jste odpověď |
