Praha - Pět dosavadních měsíců Fischerovy vlády se prodlouží nejméně o další tři čtvrtiny roku.
Ti, kdo byli ještě v květnu nepopsanými listy velké politiky, si už vytvořili jasné vizitky.
Současní ministři jsou zpravidla většími patrioty svého resortu než jejich předchůdci. Rozdíl mezi nimi je v tom, že jedni se snaží prosadit politiku svého ministerstva. Druzí se prostě snaží získat co nejvíc peněz pro svůj resort, případně pro důležité firmy z oboru.
Třetí kategorií jsou ministři, kteří se v podstatě omezili na personální výměny a vedle toho nejvýš hasí největší problémy.
Úspěšný liberál a ekolog
Zřetelnou politiku svého ministerstva prosazují v první řadě liberální ekonom Eduard Janota na ministerstvu financí a ekologický expert Ladislav Miko jako šéf na životním prostředí.
Janotův balíček se stal největším úspěchem vlády, když odvrátil hrozbu úplného krachu veřejných financí. Mikova bilance zahrnuje celou řadu menších výkonů: revizi příliš složitého dotačního programu "Zelená úsporám", boj za záchranu šumavských lesů a alejí u cest, vyhlášení nových chráněných území Natura.
Do kategorie "politiků" patří ještě ministr vnitra Martin Pecina a vrchní diplomat Jan Kohout, i když s menšími výsledky. Oba dva zažili hned na počátku mandátu vážný neúspěch, když nedokázali odvrátit zavedení kanadských víz. Pecina se pak profiloval snahou likvidovat pravicový extremismus, Kohout posiluje spolupráci s okolními zeměmi v čele s Rakouskem.
Petr Šimerka na resortu práce a sociálních věcí rozšiřuje úspěšné projekty svého předchůdce, zvláště tuzemskou variantu německé "kurzarbeit". Michael Kocáb navázal na své působení v předešlé Topolánkově vládě a snaží se pomoci nejchudším komunitám.
Seznam lobbistů
Výraznější kategorii tvoří lobbisté za svůj resort. Nápadní jsou představitelé hospodářských ministerstev.
Gustáv Slamečka z dopravy získal pro svůj obor největší investice v historii a prosadil nejtvrdší vyvlastňovací zákon od listopadu 1989. Vladimír Tošovský z ministerstva průmyslu posílil energetický komplex ČEZ tím, že mu pomohl k výnosu v řádu desítek miliard z emisních povolenek a že připustil vypsání soutěže na dostavbu Temelína za půl bilionu korun.
Za Slamečkou a Tošovským se řadí ministr obrany Martin Barták, který rozdává zakázky na vojenskou techniku bez výběrového řízení, ministr zemědělství Jakub Šebesta, který pomáhá mlékařům a vodárenským firmám, ministr pro místní rozvoj Rostislav Vondruška, který bojuje za stavitele bytů i hoteliéry, ministryně zdravotnictví Dana Jurásková, která toleruje rekordní výdělky výrobců léků a posiluje vliv některých soukromých firem ve svém resortu.
Kde bude nejvíc čisto
Na personální zemětřesení se soustředila především ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová, která dokonce ruší některé soudní instituce.
Šéf kultury Václav Riedlbauch se zaměřil na prověrky šéfů státních divadel, muzeí a galerií. Personál na ministerstvu školství a přidružených institucích mění také Miroslava Kopicová, která chce zároveň přerozdělit vědecké dotace.
Do kategorie "čističů" patří i výše zmíněný šéf zemědělství Šebesta, který vyměnil na svém ministerstvu nejvíc lidí. Pecinovy výměny na vnitru nejsou hromadné, mají ale největší politický ohlas.
Požárník Fischer
Sám premiér Jan Fischer neprosazuje konkrétní politiku, nelobbuje pro konkrétní resort ani neprovádí čistky. Omezuje se na hašení požárů - dokončil rozvrácené české předsednictví Evropské unie, bojuje spolu s ministrem Janotou za záchranu rovněž rozvráceného rozpočtu a s ministrem Vondruškou se snaží obrátit k lepšímu dosud marnou snahu při čerpání evropských dotací.
V evropské agendě mu asistoval Štefan Füle, který dnes hledá náhradní činnost.
