Aktuálně.cz: Máte pocit, že jste ministrem pouze dočasně?
Jan Kněžínek: To je relativní, každý člen vlády je tady dočasně. Kdyby si nějaký politik začal myslet, že je na svém postu na neomezeně dlouho, nastal ten správný čas, aby okamžitě skončil. Já ale nemám signál, že bych měl v dohledné době končit, a téhle agendě se chci věnovat.
Proč jste se rozhodl vzít místo ministra spravedlnosti?
Spravedlnost určitě není nejjednodušší resort, k tomu se musí připočítat odpovědnost člena vlády. Vzal jsem to i proto, že je mi právní problematika blízká. V posledním půl roce jsem byl také náměstkem předchozího ministra Roberta Pelikána. To mi rozhodování trochu usnadnilo.
Nevadí vám, že je pan premiér Andrej Babiš (ANO) trestně stíhaný a slovenský soud ho odmítl vyškrtnout ze seznamu příslušníků StB?
Kdyby to pro mě byl nepřekonatelný problém, tak bych tu nabídku nepřijal.
Proč to pro vás nebyl problém?
Nechal bych to na orgánech činných v trestním řízení, ať rozhodne státní zástupce, zda podá obžalobu, a ať rozhodne soud, zda je tam vina. Pro mě je podstatné, aby do vyšetřování nebylo zasahováno, a nechal bych tomu volný průběh. Nyní platí presumpce neviny.
A ta spolupráce s StB?
Na Slovensku je ta situace trochu složitější a ten právní spor se bezesporu potáhne. Podstatné je, že to řízení neskončilo. Asi proběhne žaloba na subjekt, který měl být podle slovenského Ústavního soudu žalovaný, a rozeběhne se to znovu.
Ctí se presumpce neviny, ale politici odcházeli, i když nebyli obviněni. Neposunula se tolerance k tomu, co se dá ještě snést?
Asi bych to úplně nepaušalizoval. Když volby probíhaly, vědělo se o té kauze a že má policie má v úmyslu Babiše trestně stíhat. Je tu výsledek voleb, který dopadl poměrně přesvědčivě. Karty byly rozdány a musí vzniknout vláda, kterou Česká republika potřebuje.
Takže když voliči rozhodli, že jim to nevadí, tak je legitimní důvod, aby pan premiér Andrej Babiš zůstal?
Voliči rozhodli, jakou chtěli politickou reprezentaci. To nesouvisí s tím, jak dopadne vyšetřování a jak případně rozhodne soud, jestli k němu věc dospěje.
Po politické kariéře neprahnu
Vstoupíte do hnutí ANO?
Ne, nemám to v úmyslu. Stále se chápu v této vládě jako odborník, byť si uvědomuji, že s tím názorem budu asi narážet. A logicky budu vnímán jako politik. Po kariéře politika ale neprahnu, pro mě je důležitá ta práce, která se tady na ministerstvu odvede.
Budete pokračovat v krocích předchozího ministra spravedlnosti?
Do značné míry ano. Nejsem ten, který by boural to, co bylo odpracováno, a zde bylo odpracováno hodně. Mnohé věci se nestihly projednat a valíme je před sebou i v dalším volebním období.
Můžete uvést příklad?
Určitě je to zákon o znalcích, zákon o soudních překladatelích, insolvenční zákon. Patří sem i otázka novely o soudech a soudcích. Tu chceme vypustit po diskusi na jaře příštího roku.
Vaše předchůdkyně Taťána Malá měla jinou představu o oddlužení než ministr Pelikán. Ke které variantě se kloníte?
Víc se mi líbí vládní návrh, který přišel s tím, že by sedm let někdo plnil podmínky a bez ohledu na to, kolik splatí, měl šanci být bezdlužný. Tohle ty další návrhy trochu rozbíjejí. Pro mě je důležité, aby soud konstatoval, zda podmínky byly či nebyly naplněny. Je pro mě podstatné, aby člověk bez ohledu na splacenou částku byl oddlužen, když projeví k placení snahu. Máme tu téměř milion lidí, kteří jsou v nějakém exekučním řízení, a řada z nich je ztracena v dluhové pasti a nejsou schopni za svého života ty dluhy splatit. Ale i návrh Patrika Nachera a Taťány Malé to rozšiřuje o další okruh dlužníků.
A co se týče vstupu do insolvenčního řízení, jaké budou podmínky?
Pokud se nerozšíří okruh lidí, kteří mohou vstoupit do insolvence, je ta novela zbytečná. Tady bych to nechal na vůli parlamentu. Ale je pro mě důležité, aby byla možnost dostat do insolvence ty, kteří mají zájem splácet. Důležité je, aby se v zákoně operovalo i s tou sedmiletou možností bez ohledu na výši splaceného dluhu.
Jak si ale ty podmínky představujete? Jako o maximálním dluhu, s nímž by bylo možné do insolvence vstoupit, se mluví se o tisícinásobku životního minima, tedy zhruba devíti milionech korun.
Ta věc je v zásadě složitější a limit by v zákoně ani být nemusel. Musíme se koukat na jednotlivé případy, jak ty dluhy vznikaly. Řada těch částek už není původní dluh, ale náklady.
Neměl by stát prokázat nějakou míru milosrdenství, když nedokázal ten byznys v určitý okamžik dostatečně regulovat?
Je to o nalezení rovnováhy mezi věřiteli a dlužníky. V minulosti byla snaha udělat mechanismy, aby ta dluhová past pokud možno nevznikala. Třeba v reklamách je uváděno, kolik člověk při půjčce zaplatí. Také jsou otázky, zda by nemělo dojít k zastropování, aby se zamezilo lichvě.
Není ale otázka, zda lidem, kteří doplatili na nedokonalé zákony, udělit generální pardon?
Podle mě to není úplně fér vůči těm, kteří si také půjčili a řádně spláceli. Proto je tam podmínka, že ten člověk musí projevit snahu se těch dluhů zbavit a povede skromný život. Pokud někdo nemá zájem, a takových dlužníků je spousta, tak proč mu dávat nějaký pardon.
Co se týče odměn exekutorů, je namístě jejich snížení?
Nelze uvažovat o úpravě, která ekonomicky znemožní fungování exekutorů. Nejspíš by ale šlo spojit exekuční řízení dlužníka k jednomu exekutorovi. Povede se asi i debata o teritorialitě.
Jsem rád, že tu Tejce mám
Chystáte nějakou obměnu týmu? Na ministerstvu za Roberta Pelikána začal pracovat třeba Jeroným Tejc.
Neuvažuji o tom, že bych nějakým způsobem měnil tým, který tu je. Pan Tejc je můj náměstek a jsem rád, že ho tu mám. Uvidíme, co přinese práce na státním rozpočtu, protože tu jistě dojde k nějaké racionalizaci činnosti ministerstva.
Čekáte méně peněz?
Bude muset dojít k redukci v rámci ministerstva. Byl dán požadavek všem ministerstvům, abychom hledali rezervy v personální oblasti.
Podobně jako váš předchůdce Pelikán máte celkem blízko k oblasti lidských práv. Daří se Česku v této oblasti? Když se podíváme na nenávist ve společnosti, zvládá justice a policie tyto případy trestat?
Pro orgány činné v trestním řízení je to poměrně nová oblast. A musím říct, že když si čtu některé komentáře pod články na sociálních sítích, tak jsem z toho dost překvapený. Když některé z nich vidím, tak si říkám, že tohle nemůže být průměrný český občan, ti lidé si tam léčí svoje komplexy.
Mělo by se to tedy více trestat?
Blíží se doba, kdy budou častěji postihovány - mluvíme tedy o těch nejextrémnějších komentářích, které mají trestněprávní relevanci. Že budou lidé nenávistní, toho se jen tak stíháním nezbavíme, ale když někdo bude hanobit rasy, náboženství a tak dále, bude se razantněji zasahovat. Nicméně nemůže se nastavovat nějaký Velký bratr, který by automaticky upozorňoval policii na každý komentář.
Mají si politici zvát představitele českých soudů kvůli některým exponovaným kauzám?
Kauza H-Systemu vrhá bezesporu špatné světlo na vymáhání práva v Česku, ale musíme si uvědomit, že to začalo v hlubokých devadesátých letech v době divokého kapitalismu. Já respektuji poslední rozhodnutí soudu, které nestojí na špatných právních argumentech. Lidsky se může jevit kruté, ale v tom posledním sporu šlo o vystěhování, už dávno bylo rozhodnuto, že ty domy jsou součástí konkurzní podstaty. My jsme se pokusili zprostředkovat jednání mezi všemi stranami. Konkurzní správce nyní nebude usilovat o nějaké rychlé vystěhování a počká se na doběhnutí soudního kolotoče.
Takové podnikání v devadesátých letech ale do značné míry umožnil systém. Odškodnění od státu těm lidem tedy nepřipadá v úvahu?
Ministerstvo už nějaké odškodnění v minulosti přiznalo, i když z dnešního pohledu může jít o neadekvátní částku.
Opět se vrátím k původní otázce. Mají si politici zvát šéfy předních soudů kvůli takové kauze?
Setkání hlavy státu s vrcholnými představiteli justice je normální.
O tom nikdo nepochybuje, ale nezpochybňují takové schůzky krátce po verdiktu jako v kauze H-System tuzemskou justici?
U té schůzky jsem nebyl, ale vycházím z toho, že pan předseda Nejvyššího soudu Šámal a předseda Ústavního soudu Rychetský jsou největší právní elitou v České republice. A oba dobře vědí, o čem mluvit mohou a kde už reagovat nesmějí. A věřte tomu, že i pan prezident moc dobře ví, na co se zeptat smí a na co už ne. Pokud se o té kauze bavili tak, jak se o ní bavíme my teď, pak je všechno v pořádku.
Ta situace však vypadala, jako by šli oba předsedové na kobereček.
Určitě ani jeden nešel na kobereček k panu prezidentovi. I když se to tak může veřejnosti jevit. Šlo o věcnou debatu o problému, který nastal. Oba umí odhadnout, kdy ještě mohou mluvit a kdy už ne. Z pohledu pana Šámala muselo být jednodušší se o kauze bavit, protože u nich je věc uzavřená. Složitější to muselo být pro pana Rychetského. Ani jeden ale nechce zasahovat do soudního řízení.
Jak to vypadá s vyjednáváním o vydání Radovana Krejčíře do Česka? Opravdu se o věci reálně jedná?
K té věci se nemohu podrobně vyjadřovat. Jednání probíhají a mohu říct, že jsou na dobré cestě.
Video: Kdyby mi trestní stíhání Babiše vadilo, tak tu nejsem, spoléhám na nezávislé soudy, říká Kněžínek
