"Sedm měsíců bez vlády není selhání. Zdejší demokracie nebyla připravena, aby zvládla nápor situace, kdy oba politické bloky získaly ve volbách stejný počet poslanců. Když se odhalí vnitřní nedostatky, je to pozitivní," říká brněnský politolog Jaroslav Šabata, který má blízko k ČSSD.
Česko stejně jako celá střední Evropa zažívá krizi demokracie, která se pravidelně vrací po dvaceti letech, myslí si Jaroslav Šebek z Historického ústavu Akademie věd. "Vede z ní dobrá, nebo špatná cesta," říká.
Dvacet magických let
Tu špatnou nabízejí třicátá léta minulého století. Necelých dvacet let po první světové válce omezovala celá řada zemí demokracii a zaváděla víc autoritářské prezidentské systémy. Vedle Německa a Rakouska také pobaltské země a většina Balkánu.
Krize v datech
- 3.6. Volby do Poslanecké sněmovny vyhrála ODS před ČSSD.
- 5.6. Prezident Klaus pověřil předsedu ODS Topolánka, aby jednal o sestavení vlády. Ten oslovil lidovce a zelené.
- 10.7. ODS, lidovci a zelení nabídli sociálním demokratům vstup do koalice. Ti odmítli.
- 4.8. ODS ukončila jednání o trojkoalici a začala jednat s ČSSD o podpoře své menšinové vlády.
- 16.8. Paroubkova vláda podala demisi. Klaus jmenoval Topolánka premiérem.
- 24.8. Předseda ČSSD Paroubek ukončil jednání s ODS a nabídl lidovcům menšinovou koalici s podporou KSČM. Předseda KDU-ČSL Kalousek návrh přijal. Následující den ho však vedení lidovců odmítlo.
- 4.9. Klaus jmenoval menšinovou vládu ODS s premiérem Topolánkem.
- 3.10. Topolánkova vláda nezískala důvěru poslanců a za týden podala demisi.
- 8.11. Klaus jmenoval Topolánka podruhé premiérem. Ten oslovil sociální demokraty a lidovce.
- 13.12. ODS přestala jednat o vládě s ČSSD a vedle lidovců oslovila zelené.
- 21.12. Prezident odmítá jmenovat druhou Topolánkovu vládu
Dobrým příkladem jsou naopak německé a francouzské revolty šedesátých let, které se dvacet let po konci války vyrovnávaly s minulostí a otevřely prostor pro nástup liberálních politiků.
I ve střední Evorpě se necelých dvacet po sametových revolucích chystají změny. Objevili se politici, kteří nabízejí širokým vrstvám bezpečí výměnou za omezení občanských svobod. Nejčastěji se citují polští bratři Kaczynští a slovenský nacionalista Slota..
"Často může jít o detaily, které jsou však nesmírně vážné," upozorňuje Šebek na nebezpečí, že se například může "jen" posilovat cenzura nebo zhoršovat byrokracie.
Hrozí rudá i modrá totalita
Tuzemští politici považují za hrozbu demokracie své protivníky.
ODS chce osvobodit občany i podnikatele od byrokracie, nastolené za sociálnědemokratických vlád. "Veřejná správa musí být skutečnou službou občanům," slibuje v programu Sedm statečných reforem.
Potírá i přežitky komunismu. "Rezidua totalitního systému, která přetrvávají do současnosti, nemají v demokratickém právním státě místo," stojí v ústavní stížnosti proti zákoníku práce, který prosadila ČSSD a KSČM.
Levice to vidí opačně. "Odhalily se bezohledné mocenské ambice ODS a vládnoucích vrstev současné kapitalistické společnosti. Vlivné kruhy v ODS, kterým premiér Topolánek zřetelně podléhá, zřejmě spoléhají na přeběhlíky, případně na předčasné volby, po kterých by platilo vítěz bere vše," hodnotí poslední události výkonný výbor KSČM s tím, že vítězství pravice odnese pracující občan.
Podobně to vidí i sociální demokraté, kteří neoficiálně varují před propojením ODS s vlivnými podnikateli.
Oslabením demokracie je z pohledu levice postup prezidenta Václava Klause, který umožnil, aby čtyři měsíce vládl menšinový kabinet bez důvěry parlamentu.
Zeman a Klaus kouzla zbavení
Přesto jsou znalci české politiky optimisté. Krizi považují za jedinečnou šanci, která může rozšířit občanské svobody a zlepšit kvalitu demokratického systému.
Systém podle Jaroslava Šabaty trpí hlavně tím, že o vládě dlouhodobě rozhodovala dohoda bývalých premiérů Václava Klause (ODS) a Miloše Zemana (ČSSD), kteří se vzájemně podporovali v letech 1996-2002. S pomocí příznivců chtějí skrytou koalici velkých stran obnovit dodnes.
Letos se během sedmi měsíců vyjednávání ukázalo, že strany pod novými předsedy pakt obnovit nechtějí. Tím dávají šanci zasáhnout do velké politiky ostatním stranám a podle Šabaty jsou zvlášť povzbudivé poslední dny. Sociální demokraté na ústředním výboru v polovině prosince odsoudili Zemanův plán, aby alespoň část sociální demokracie umožnila vznik pravicové vlády. "Už se řeklo i veřejně, že Zeman je shnilá ikona," připomíná Šabata.
Jen několik dnů předtím odmítla ODS Klausův nátlak, aby uzavřela skrytou velkou koalici s ČSSD. "Podobně jako u lidovců při vzpouře proti Kalouskovi se prosadili regionální politici, kteří nejsou zatíženi minulostí. Je to přechod k ustálené parlamentní struktuře," míní Šabata.
Soudce a kyvadlo
Možnost, že v Česku vznikne vláda s regulérní opozicí, vítá ústavní právník Vojtěch Cepl známý liberálními názory. "Oposmlouvy různého typu u nás vládly od roku 1918. Nikdy se nepřesunulo politické kyvadlo zleva doprava ani naopak," upozorňuje Cepl, že o vládách vždy rozhodovaly kuloární dohody.
Politici jsou podle Cepla zvyklí vyměňovat moc za peníze. "V tom platí presumpce viny," zdůrazňuje bývalý ústavní soudce.
Tento sklon je možné tlumit silnou opozicí a také tím, že se politické reprezentace čas od času vymění. V této chvíli je možné, že zdravé poměry nastolí dosud neskončená krize. "Zmenší-li se korupce moci, zvětší se svoboda," uzavírá Cepl, podle kterého by se potíže s novou vládou vyřešily, kdyby politici dodržovali ústavu.
Šťastní, že se bojuje
Strany se podle Cepla nemohou shodnout, protože ve sporu mezi svobodou a solidaritou neexistuje kompromis.
Pravice hájí soukromé vlastnictví a jeho silnější státní kontrolu považuje za útok na osobní svobodu. Levice naopak bojuje za sociální práva a chce víc přerozdělovat. "Spor trvá už tři tisíce let a dnes ho tedy těžko zrušíme," pochvaluje si Cepl nesmiřitelnost stran.
Nevelkou šanci na dohodu ODS a ČSSD pod současným vedením připouští také ředitel společnosti Factum Invenio Jan Herzmann. "Existují dvě stejně velké skupiny společnosti. Jedna je orientovaná víc tržně, druhá sociálně. Ve volbách se to přetavilo na střet dvou osobností, které se těžko mohou smířit," říká.
Polaritu dvou velkých stran mohou podle něho přebít jen společné zájmy, jak se například ukázalo při dohodě rozpočtového výboru sněmovny při "porcování mědvěda". Strany však váhají, protože se obávají hněvu voličů.
"Občanským demokratům by po dohodě s Paroubkem preference klesly, to je jisté," potvrzuje Herzmann. Souhlasí s obavou, že polarizace politiky na nepřátelské bloky otevírá prostor populistům: "Křivka nástupu radikálů v Rakousku, Francii, na Slovensku nebo v Polsku je velmi rychlá."
Česka se to ale podle něho netýká: "Nám se daří ekonomicky, nic se nikomu neděje. Tendence k radikalismu je mizivá na rozdíl od Západu, kde převládá ekonomická stagnace a panují obavy z přistěhovalců. V polských chudých krajích je hodně poražených z ekonomické transformace. Ti volí populisty z Ligy polských rodin, nebo ze Sebeobrany," dodává Herzmann.
Autopilot vydržel
Stát funguje, i když nemá přes půl roku regulérní vládu.
"Je vidět, že základní procesy ve společnosti jsou nastaveny správně," říká Herzmann.
Že Česko dobře funguje na "autopilota", ocenil nedávno i New York Times.
Lidé podle Herzmanna také na politiku nezanevřeli: "Jsou rozzlobeni, ale vždy jen na vůdce opačné strany."
Ve skutečnosti jsou spokojeni, že jejich favorité si to za ně vyřizují s protivníkem a oni mohou v klidu nakupovat na svátky.
