Praha - Stát má být malý a přehledný jako moje kancelář, přitom dost silný, aby plnil všechny své povinnosti. Díky omezení neefektivního státu se Česko vydá cestou slovenského ekonomického tygra.
Těmito slovy představil šéf ODS Mirek Topolánek svůj program před volbami 2006.
Roční bilance ukazuje, že kabinet pod taktovkou Petra Nečase míří stejnou cestou. Nejen z toho důvodu se stal už během krátkého působení jednou ze tří nejméně oblíbených vlád v historii České republiky.
Soukromník to zařídí
Omezování státu se věnuje většina reforem, které vláda v prvním pololetí roku 2011 předložila Parlamentu.
Penzijní reforma spočívá v tom, že značnou část starostí o důchody postupně převezmou soukromé penzijní fondy. Po zdravotnické reformě se některé zdravotnické výkony budou platit ze soukromého připojištění.
Oslabena bude také státní intervence na pracovním trhu. Daňová reforma sníží sociální pojistné pro živnostníky, aby co nejvíc pracovníků začalo pronajímat svou pracovní sílu prostřednictvím švarcsystému.
Kdo nenajde práci tímto způsobem, tomu už nepomohou pracovní úřady, ale jeho další profesní dráhu budou podle plánu ministra práce Jaromíra Drábka řídit soukromé pracovní agentury.
Rozpočtové úspory na letošní rok zajistily škrty v provozu státních institucí.
Vyzkoušenou cestou
Premiér Nečas v poslední době našel pro tyto změny slovo modernizace, které často opakuje.
"Stále častěji než slovo reforma používám termín modernizace. Myslím tím kroky, které povedou ke zvýšení konkurenceschopnosti země," shrnul Nečas před dvěma týdny své reformní záměry pro týdeník Reflex.
V mezinárodním srovnání opakuje už jednou vyzkoušenou cestu. Soukromé penzijní fondy, vysoká spoluúčast u lékaře, nízké firemní daně, jednotná sazba DPH a vysoký podíl živnostníků byly trumfy, na kterých založili v minulém desetiletí svůj vzestup noví členové Evropské unie od Estonska přes Slovensko až po Bulharsko.
Zabrzdila ho až finanční krize roku 2008, kdy východoevropské státy přišly o příliv investic ze západu.
A co školství, premiére?
Nečasova modernizace na druhé straně posiluje zbylé státní instituce.
Klíčovou roli ve státní správě potvrdí ministerstvo financí, které bude ve své agendě spojovat výběr daní, kontrolu dotací i dohled nad bankovními účty. Začne vybírat a přerozdělovat také sociální a zdravotní pojistné. Tento plán obsahuje série zákonů, ze kterých je nejobsáhlejší novela o finanční kontrole.
Návratem do minulosti jsou školské reformy. Požadavky státní maturity určí, co se mají žáci učit na středních školách. Stejnou roli budou hrát u základních škol srovnávací zkoušky, které plánuje ministr Josef Dobeš pro 5. a 9. třídy.
Dobeš doporučuje třetině žáků s horšími studijními výsledky, ať se namísto středních škol spokojí s učilišti. Zdůvodňuje to požadavky průmyslových podniků na pracovní sílu. Nezůstává jen u slov, první ročník státní maturity vyřadil z dalšího studia 30 procent středoškoláků.
Stát neomezil ani investice. Pouze u evropských dotačních programů proplácí Nečasova vláda každý měsíc 10 miliard korun. Vedle Polska, Rumunska a Bulharska investuje český veřejný sektor nejvíc v Evropě.
Absolutní nedůvěra
Reformní tažení Nečasova kabinetu zkomplikovaly korupční aféry tří ministrů a následné spory mezi koaličními stranami. Dva měsíce po skandálu Věcí veřejných se propadla popularita Nečasova kabinetu na úroveň, kterou zatím dosáhly jen dvě ministerské sestavy.
Vláda Miloše Zemana nedokázala koncem roku 1999 prosadit ve sněmovně rozpočet. Tehdy dosáhlo znechucení politikou polistopadového vrcholu, když podle CVVM deklarovalo nespokojenost 79 procent občanů. Většina ostatních byla k politice lhostejná.
Nejnižší, čtrnáctiprocentní důvěru měla vláda Stanislava Grosse v dubnu 2005, když její šéf nedokázal ani koaličním partnerům vysvětlit, jak zaplatil nový byt.
Nečasově vládě věří o tři procenta víc než Grossovu kabinetu těsně před jeho pádem a znechucení politikou je dosud nejblíže Zemanovu rekordu.
Bod obratu
V Zemanově ani Grossově případě přitom nezpůsobilo takový pád popularity korupční podezření ani nespokojenost s vládními reformami.
„Víc než konkrétní chyby vadí Čechům u politiků slabost a neschopnost," popisuje ředitel společnosti STEM Jan Hartl modelovou situaci, kdy se popularita vlády propadá nejhlouběji.
Kritika proto nejvíc stíhá premiéry, kteří mají na jedné straně velké ambice a chtějí například „modernizovat zemi", na druhé straně ale nedokážou udržet pořádek ani ve vlastní straně nebo koalici.
Hartlův komentář nabízí Nečasově vládě také východisko.
Zeman na přelomu let 1999 a 2000 vyměnil v rychlém sledu šest ministrů, dokončil privatizaci bank a využil toho, že ekonomika začala po tehdejší krizi rychleji oživovat. Na konci volebního období silného premiéra chválila skoro polovina lidí. Příliš mu neuškodilo ani fiasko, které v období opoziční smlouvy zaznamenal v boji s korupcí.
Po Grossově pádu vrátil sociálnědemokratické vládě popularitu nový premiér Jiří Paroubek stejnou „zemanovskou" razancí.
