Jak jste přijal kritiku ministra kultury Antonína Staňka, že nejste na folklorním festivalu v Dolních Dunajovicích?
Nejdříve jsem to bral jako vtip.
A byl to vtip? Pan Staněk ještě připsal, že vám asi vaši poradci nevyhodnotili tento projekt jako důležitý. Nikde žádný smajlík, který by to zlehčoval.
Pořád beru sociální sítě tak, že na ně chodí lidé z legrace a zprávy tam nemají s reálným světem až tak moc společného. Původně jsem si proto opravdu myslel, že to tak bral i pan ministr Staněk. A vypadalo to, že to tak berou i lidé, kteří přidávali fotky, že někde jsou a já tam nejsem, protože to moji poradci nevyhodnotili jako důležitý projekt.
Nakonec jste na sociální sítě dal fotografii sebe u autobusové cedule Dolní Dunajovice. To byl čistě humor, nebo vás přepadl pocit viny?
Vezl jsem dceru v neděli na dětský tábor a jel jsem shodou okolností kolem Dolních Dunajovic. Když jsem dceru vyložil na táboře, tak mě napadlo se zastavit v Dolních Dunajovicích, kde už ale nikdo nebyl. Tak jsem na Twitter smutně napsal, že jsem to propásl.
Nejel jste tam ve skutečnosti schválně?
Ne, opravdu ne. Byla to náhoda. Já bych asi ten tweet pana ministra přehlédl, kdyby nespustil poměrně velkou lavinu zmiňovaných reakcí. V té chvíli jsem se rozhodl, že na to zareaguji.
Je vidět, že i v současné napjaté politické situaci se snažíte o určité odlehčení.
Jsem člověk, který má rád humor. Samozřejmě jsem si ale vědom, že reálná politická situace zdaleka tak úsměvná není.
To není. Například váš poslanec Petr Dolínek napsal, že by on osobně navrhl vyloučení pana Staňka z poslaneckého klubu. Měl by klub pana Staňka vyloučit?
Myslím, že pan Dolínek zbytečně přilévá olej do ohně. Pan ministr Staněk je seriózní člověk a to, že nemá být členem vlády, ještě neznamená, že nemůže být užitečným členem sociální demokracie. Je to člověk, který má obrovské zkušenosti nejen z politiky, a je potřeba k němu přistupovat se vší vážností a nijak ho nedehonestovat.
Vypadá to ale, že nikdo s jistotou neví, jestli chce pan Staněk skutečně z vlády odejít, nebo jestli bude dělat taková rozhodnutí, aby v ní zůstal. Jaký je podle vás jeho plán?
Zatím je to tak, že sám podal rezignaci, což předpokládám, že nemyslel z legrace, ale vážně. Už proto, že to nebyl od něj žádný tweet, ale skutečně podaná rezignace do rukou prezidenta republiky.
Ovšem prezident mu nevyhověl.
Což je škoda, protože jestliže někdo nechce vykonávat funkci ministra, tak ho může nemile zaskočit odmítnutí rezignace od prezidenta. Nezbývá než čekat, až pan prezident přijme návrh na odvolání pana Staňka, jak mu to navrhl pan premiér.
Vy si stále myslíte, že prezident přijme odvolání pana Staňka a jmenuje na post ministra vás nebo někoho jiného z ČSSD?
Myslím si, že panu Staňkovi musí být nepříjemné, když musí být "chudák" pořád na ministerstvu i přes snahu odejít už před několika týdny.
Vy máte pocit, že je "chudákem", který je někde proti své vůli? Když se deník Aktuálně.cz ptal ve čtvrtek minulý týden pana Hamáčka na pana Staňka, sám přiznal, že neví, jestli chce tento ministr opravdu odejít z vlády.
Upřímně řečeno, toto je něco, čemu já také tak úplně nerozumím. Říkám si ale, že kdyby chtěl zůstat, tak přece nepodává rezignaci. Nejlepší by bylo zeptat se pana Staňka.
To jsem udělal, ale on zůstává u svého tvrzení, že bude podporovat racionální řešení, které podle něj nepochybně vznikne v pátek 12. července na schůzce s prezidentem a předsedou Hamáčkem.
Kdyby si ale rozmyslel svůj úmysl odejít z ministerstva, tak by to přece řekl, ne? A něco takového jsem nikde nezaznamenal. Každopádně, kdybychom takovým stylem, jako to dělá on, řešili nějaké problémy u nás na malém městě, tak by nás lidé z radnice už vyhodili. Teď by si měli ze všeho nejvíce všichni účastníci tohoto příběhu sednout a říci, co skutečně chtějí. Jsem přesvědčen, že nějaký starosta nebo manažer by to vyřešil za několik minut. A tady to nejvyšší ústavní činitelé této země řeší šest týdnů bez sebemenšího výsledku. Toto mě mrzí nejvíc. To už není legrace.
Pokud jde o vás samotného, vy zůstáváte nadále kandidátem ČSSD na ministra kultury. Chcete ale vůbec vy sám být tímto ministrem, když opakovaně říkáte, že na tom až tak netrváte?
Rozhodnutí v této věci je především na našem předsedovi Janu Hamáčkovi. Když mě požádal, abych kandidoval, tak mě po nějaké diskusi přesvědčil, že jsem ta správná volba. Na základě toho jsem souhlasil s kandidaturou. Pokud by ale došel k závěru, že chce nominovat někoho jiného než mě, tak je to zase jeho rozhodnutí, které budu respektovat. Jsem také s naším panem předsedou zajedno v tom, že by měl pan prezident vyhovět jeho žádosti, aby odvolal pana Staňka z postu ministra kultury.
Někteří vaši kritici poukazují na to, jestli máte dostatečnou ambici či vůli skutečně vést ministerstvo kultury. Sám víte, že se objevily komentáře, jestli vám to vlastně není jedno, jestli budete ministrem. Nekandidoval jste tak trochu z donucení pana Hamáčka?
Určitě ne. Jen přistupuji k celé věci s pokorou od chvíle, kdy mě o to pan předseda požádal. Neměl jsem ale dříve ambici být ministrem, protože jsem starosta, práce mě baví a mám poměrně hodně rozdělané práce. Nicméně když jsem výzvu, abych byl ministrem, přijal, tak jsem to udělal s plnou vážností. Určitě ale nejsem někdo, kdo se někam cpe, kdo o něco žadoní nebo prosí. Jsem stále připraven funkci ministra přijmout. Kdyby to mělo ale způsobovat nějaké problémy, tak o post ministra usilovat nebudu.
Ale pan premiér i pan předseda mě ujistili, že já problémem nejsem. A když jsem se rozcházel s panem prezidentem, tak jsme se rozcházeli v dobrém. Myslím, že pan prezident má spíš problém odvolat pana Staňka, než že by nechtěl jmenovat mě.
Máte vy sám nějaké vysvětlení, proč prezident výměnu ministra blokuje?
Jestliže si chce člověk udržet svou vnitřní integritu, může mít jen jeden politický projekt. A pan prezident Zeman je členem Strany práv občanů - Zemanovci, která se po něm dokonce jmenuje, takže já předpokládám, že jako její čestný předseda je jejím loajálním členem a dělá maximum pro její politický úspěch.
Vaše strana ale Miloše Zemana často hájí a podporovala jeho druhé zvolení prezidentem. Vy jste neočekával a neočekáváte, že prezident udělá něco, v čem vyjde vstříc ČSSD?
On musí pomáhat své politické straně. Stejně jako se sociální demokracii nesnaží pomoct Andrej Babiš, stejně jako se jí nesnaží pomoci předsedové pirátů či KDU-ČSL, nesnaží se ČSSD pomoci ani pan prezident. Mě to nijak nepřekvapuje. Každý pomáhá své straně a dělá to dobře. Já se také nesnažím pomoci jiným stranám.
Ale není to v případě Miloše Zemana a ČSSD něco jiného? Vždyť sám Miloš Zeman řekl, že v evropských volbách volil ČSSD.
Ale to bylo asi tím, že jeho strana nekandidovala. Předpokládám, že tam, kde bude kandidovat, bude prezident podporovat tento svůj politický projekt.
Kdybych do našeho rozhovoru opět vrátil trochu humoru, dalo by se říci, že celá tato kauza vás do určité míry zviditelnila po celé zemi a ukázala, že jste člověk, který je hodně komunikativní a kterému je humor blízký. Jste za to rád?
No jo, ale je to takové Pyrrhovo vítězství, ještě jedno takové "vítězství" a sociální demokracie je bez vojska. Tedy bez voličů.
Je otázkou, zda sociální demokracie získává více voličů jako vládní, nebo spíše opoziční strana. Vy jste pro odchod z vlády, pokud prezident 12. července nekývne na odchod pana Staňka z vlády?
Pokud by ČSSD mohla prosazovat ve vládě svůj program, jsem pro to zůstat v ní, byť v referendu jsem nebyl příznivcem vlády s hnutím ANO. Pokud bychom ale nemohli prosazovat svůj program a nemohli bychom mít ve vládě lidi podle vlastního rozhodnutí, potom nemá naše vládní účast smysl. Měli bychom z ní odejít. Kdyby si pan Babiš nemohl vybrat své ministry, třeba ministryni financí, nebo by měl ve vládě někoho, koho chtěl odvolat, tak by mu určitě taková vláda nedávala smysl.
Neztratíte v opozici ještě více voličů?
My máme strategii pro to, být ve vládě, stejně jako máme strategii pro to, nebýt ve vládě. Ve vládě se nám určitě podařilo prosadit pro voliče několik důležitých věcí. Jsme však případně připraveni být tvrdou, ale konstruktivní opozicí, která přichází s vlastními alternativními návrhy. Myslím, že umíme obě tyto strategie.
Jediné, co neumíme, je plácat se v nějakém upatlaném meziřešení, tedy nebýt ani sebevědomou vládní stranou, ani hrdou opozicí.
