Praha - Není samozřejmé, že Česká republika bude existovat ještě v roce 2018. Upozornil na to prezident Václav Klaus v projevu k založení Československa 28. října 1918.
Prezident se držel desetileté tradice svých říjnových projevů, při kterých - s jedinou výjimkou v roce 2004 - upozorňoval na riziko, které hrozí české samostatnosti od Evropské unie. Tentokrát však byl jeho výpad proti Bruselu nejtvrdší.
„Pokušení využít současných potíží v Evropě k radikální centralizaci kontinentu a k dalšímu oslabení suverenity historických evropských států je veliké a už neskrývané," prohlásil Klaus.
Slabý Nečas a slabý stát
Prezident na druhé straně nepodrobil přímé kritice vládu Petra Nečase, jejíž úsporné kroky v posledních dvou letech podporoval. I tentokrát připomněl nutnost úspor, které si vynutila rozhazovačná politika blíže neurčených vlád v minulosti.
Nečas a jeho ministři však úkol neplní dostatečně. Ukázaly to krajské a senátní volby, ve kterých dali spoluobčané vládním politikům jasné sdělení. „Řekli jim, že se současné vládě nedaří přesvědčit veřejnost o správnosti své politiky," prohlásil Klaus.
Navíc ani současná váda nedokázala zvrátit trend posilování byrokracie. „Namísto malého silného státu nás obepíná stále mohutnější obruč stále slabšího státu," popsal prezident současnou situaci, za kterou jsou odpovědné i pravostředové vlády.
Nekontrolované násilí
Vláda však není viníkem. Český stát ohrožuje kromě tradičního evropského nepřítele přístup médií a „na ně napojených intelektuálských a lobbistických skupin lidí", které zpochybňují a zesměšňují vše, co souvisí s českým státem.
Klaus neupřesňuje, o jaká média se jedná, z lobbistů jmenuje stavitele slunečních elektráren. Naznačuje však, že některé nátlakové skupiny mohou mít zázemí v cizině.
Popisuje i důsledky. Lidé pod takovou mediální masáží cítí, že se vrací něco, „co už jsme zažili". „Také proto se dnes mnoho lidí obává vyjádřit svůj názor na různé velmi sporné společenské jevy. Také proto opět raději mlčí, skloní hlavu, myslí si své a svůj skutečný názor řeknou nanejvýše potichu doma," upozornil Klaus, který ovšem v přirovnání nepoužil slovo „komunismus".
Demokracie, a tím i celý stát, jsou proto ohroženy nejen naprostou ztrátou loajality svých občanů, mohou přijít i „nekontrolované výbuchy individuálního násilí", varoval Klaus ve svém dosud nejpesimističtějším proslovu.
Rostoucí nebezpečí
Poslední říjnový projev prezidenta Klause potvrzuje, jak se jeho vystoupení radikalizují.
Ve svém prvním volebním období se věnoval spíše teoreticky tématům vyrovnání s minulostí, budoucnosti liberální politiky nebo zahraniční politice. Výjimkou byl projev z roku 2006, kdy během politické krize po pádu první Topolánkovy vlády poprvé varoval před „erozí" demokratických hodnot, tenkrát ještě vinou neschopnosti tuzemských politických elit, aby se dohodly na sestavení vlády.
Ve svém druhém volebním období přitvrdil.
„Dochází i k nebezpečné erozi státu v důsledku urychlujícího se evropského integračního procesu," tak znělo vážné varování přes Bruselem v roce 2009. Riziko hrozící od ostatních zemí připomínal v historických exkurzech. Například v roce 2008 zmínil mnichovskou dohodu. „V reálném světě stojí prospěch jednotlivých států vždy nad vznešeně znějící rétorikou, a když jde do tuhého, je jim bližší košile vlastních zájmů než kabát idealismu," vysvětlil tehdy.
V uplynulých dvou letech hrozilo „sociální napětí", média neplnila svou funkci. „Některé u nás používané metody jsou spíše příznakem nemoci našich médií," glosoval prezident loni novinové články o politických skandálech. V letech 2010 a 2011 také poprvé výslovně komentoval vládní politiku, když chválil vládní úspory.
Letošní projev shrnul a vyostřil dosavadní témata. Klaus v projevu navíc poprvé nabídl řešení. „Co neuděláme, o co se nepostaráme, co si s dostatečnou mírou sebevědomí nevyjednáme či nevybojujeme, to mít nebudeme," vyzval mezi jiným spoluobčany.
Podívejte se, koho prezident letos vyznamenal:
