Velký kříž za zásluhy s hvězdou řádu mu předal velvyslanec Německa Helmut Elfenkämper - především za upevňování vzájemných vztahů obou republik.

"Nejde jen o přínos k dobrým sousedským vztahům, ale také o jeho činnost v kultuře a politice," uvedl Elfenkämper.

Gruša, ředitel Diplomatické akademie ve Vídni a ředitel mezinárodního PEN klubu, který se zastává spisovatelů žijících v zemích s utlačovatelským režimem, se zařadil po bok exprezidenta Václava Havla, kardinála Miloslava Vlka či zesnulého publicisty Pavla Tigrida. Ti jsou rovněž nositeli tohoto řádu. (O Grušově tvorbě čtěte ZDE.)

Pokládal jsem milníky

"Základní kameny komunikativní, jakési milníky, jsou položeny. Teď je potřeba se pohybovat volně, přátelsky a rychle na vytyčených cestách. Tam je spousta práce," řekl agentuře ČTK Gruša.

Rád by například viděl více Němců a Rakušanů mluvících česky a Čechů mluvících německy, k čemuž by mohly pomoci výměnné pobyty mládeže a více jazykové výuky ve školách.

"V akademii ve Vídni mluvíme anglicky a samozřejmě také francouzsky a německy. A přitom děláme češtinu," uvedl.

Muž, který dal návod na Čechy

Ostatně - o to, aby německy mluvící sousedé Čechům porozuměli, se Gruša pokusil vypracováním jakéhosi manuálu o Češích. Kniha s názvem "Česko: Návod k použití" slavila za hranicemi i v tuzemsku nemalý úspěch.

Právě literární činnost tohoto básníka, prozaika a překladatele významně podtrhává jeho činnost v česko-německých vztazích.

Upozornil na to například první prezident sjednoceného Německa Richard von Weizsäcker, který v roce 1995 předával Grušovi Gryphiovu cenu.

Tehdy prohlásil: "Gruša je výjimečný zjev. Je zajisté výjimkou, že velvyslanci v jeho vlasti v době jeho funkce vzdává z hlubokého přesvědčení a vděčnosti poctu muž, který ho v zemi pobytu akreditoval, a že přitom jde o básníka, který má velký literární význam pro vlast, která ho dlouhý čas zavrhovala, a zároveň také pro hostitelskou zemi, která se mu stala vlastí druhou..."

Německý tisk k tomu napsal: "Je bizarní, že Gruša, který začínal překlady Kafkových povídek do češtiny a později, když byl v roce 1981 zbaven čs.občanství a donucen k emigraci, překládal vlastní poezii do němčiny, přebásňuje dnes své verše zpět do své mateřské řeči".

Pomlouvač socialistických úspěchů

Jiří Gruša, narozený 10.listopadu 1938, začal literárně působit už na gymnáziu.

Avšak již první texty připravované do sborníku pardubické knihovny byly ohodnoceny jako "pomlouvající úspěchy socialismu".

Následující doba "politického tání" Grušovi umožnila nejen studovat na pražské filozofické fakultě historii a filozofii, ale také publikovat. V šedesátých letech působil jako redaktor literárních časopisů Tvář, Sešity, Nové knihy či týdeníku Zítřek, v nichž spolupracoval například s Václavem Havlem či Milanem Uhdem.
´
Po potlačení Pražského jara vystřídal řadu rozličných povolání. V roce 1970 byl stíhán za zveřejnění údajně pornografického románu Mimner.

O osm let později strávil dva měsíce ve vyšetřovací vazbě za napsání románu Dotazník. Předtím však za ironizující portrét české vesnice let 1938-1968 obdržel Cenu Jiřího Koláře a Cenu Egona Hostovského.

Politická angažovanost Jiřího Gruši vedla nejen k okamžitému signování Charty 77, ale zanedlouho také k nucené emigraci. Husákův režim využil v roce 1980 Grušova stipendijního pobytu v USA a zbavil jej okamžitě československého občanství.

Usadil se tedy poblíž Bonnu a kromě vlastního psaní zde organizoval vydávání českých děl. Současně také působil také v Tigridově časopise Svědectví.

Do Prahy se na okamžik navrátil ihned po zhroucení československého modelu socialismu. O rok později vstoupil do diplomatických služeb a do Bonnu přijel tentokrát již jako velvyslanec.

V Česku na sebe mimojiné upozornil jako ministr školství v kabinetu Václava Klause; pád vlády na podzim 1997 však znamenal konec i pro Grušu.#reklama