Praha - Ladislav Bátora, bývalý přední úředník ministerstva školství a dodnes poradce ministra Josefa Dobeše, na sebe během svého angažmá v úřadu upoutal nejvíc pozornosti, když začal bouřit proti pochodu gayů Prahou.
Co ale tvořilo skutečnou náplň jeho práce ve třech vysokých pozicích, které za půl roku na ministerstvu vystřídal, není dodnes jasné.
Když se na to Dobešových podřízených zeptal aktivista Matěj Hollan, ministerstvo odpovědělo pozdě a místo požadovaných údajů podléhajících zákonu o svobodném přístupu k informacím poslalo účtenku.
Za kopie dokumentů, které úředník Bátora podepsal nebo parafoval, chce úřad řízený ministrem Věcí veřejných po aktivistovi skoro 90 tisíc korun.
Úředník nedal souhlas
Hollan po ministerstvu v říjnu letošního roku požadoval následující informace: 1. seznam či kopie smluv a dalších dokumentů, které Bátora na ministerstvu podepsal, 2. úřední korespondenci mezi Bátorou a Dobešem a 3. pracovní smlouvy a výši platu a finančních odměn tohoto bývalého vysokého úředníka ve všech jeho funkcích.
Odpovědi přišly kusé.
Hollan uvedl, že dostal výpočet Bátorova platu z éry zástupce ředitele kabinetu ministra, kdy pobíral 57 850 korun včetně příplatků za řízení. Odměny zůstaly tajné - a to i přímo na přání Bátory. Podle právníků ministerstva by totiž zveřejnění odměn bez souhlasu dotčeného bylo v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů.
"Pan Bátora projevil nesouhlas s poskytnutím informací týkajících se jeho platu, a to z důvodu příliš častých útoků v médiích na jeho osobu," stojí v odpovědi aktivistovi z ministerstva.
Aktivista dostal také kopie pracovních smluv, které s Bátorou uzavřel ministr Dobeš.
Osm set Bátorových podpisů
Na seznamu dokumentů, o nichž Bátora ve svých funkcích rozhodoval, se však ministerstvo zadrhlo.
„Seznam či kopie smluv, které Ladislav Bátora za dobu svého působení na ministerstvu školství podepisoval či parafoval, jako ucelená informace neexistuje," píše vedoucí legislativního odboru ministerstva.
Dobešovi legislativci přišli na to, že Bátora mohl za své působení u Dobeše podepsat až 829 spisů. Na pročtení každého dokumentu prý ale úředníci potřebují třicet minut. Dle sazebníku si může ministerstvo za každou půlhodinu údajně přesčasové práce na Hollanově žádosti účtovat 105 korun.
„Celkové náklady na vytvoření (sběr) vámi požadovaných informací činí 87 189 Kč," konstatuje nakonec úřad.
Matěj Hollan říká, že ministerstvo na jeho dotaz odpovědělo až po uplynutí patnáctidenní lhůty. „Sdělili mi, že zaniklo místo úředníka, který měl mou žádost na starosti, a že úředník mou žádost nepředal dál," uvedl.
Soud s Klausem
Hollan je aktivistou z občanského sdružení Brnění, které se zabývá především potíráním hazardu, a zákona o svobodném přístupu k informacím nevyužívá poprvé.
Dodnes se například tento bývalý člen Strany zelených soudí s prezidentskou kanceláří kvůli objasnění důvodů, které vedly prezidenta Václava Klause k vetování loterijního zákona, který měl omezit hazard.
V případě Bátory Hollan neskrývá nesouhlas s tím, že tento bývalý volební kandidát nacionalistické Národní strany dostal angažmá ve vysoké funkci státní správy.
Bátora na ministerstvu během půl roku působil jako poradce ministra, později jako šéf personálního odboru a nakonec - po roztržce v koalici - byl zástupcem ředitele kabinetu ministra.
„Pan Bátora byl na svou funkci nominován za naprosto nejasných okolností, neustále se měnila jeho pozice a nikdo nevěděl, co tam dělá. Jen bylo jasné, že tam je proto, aby si budoval politickou kariéru," míní vystudovaný muzikolog Hollan. „Proto chci vědět, kolik jsme mu platili," dodává.
Radili se jen ústně
Díky Hollanově žádosti se mimo jiné odkrývá, nakolik těsná byla spolupráce a komunikace mezi Bátorou a ministrem Dobešem.
„Při hledání informací k vaší žádosti bylo zjištěno, že neproběhla žádná korespondence mezi panem ministrem Mgr. Josefem Dobešem a panem Bátorou. Veškeré informace si podávali ústně a není o nich záznam," uvádí v dopise Emil Halla, který je pověřený řízením odboru legislativy.
Bátora je považován za politického chráněnce ministra Dobeše i prezidenta Klause, kteří se oba netají svou náklonností ke konzervativně nacionálnímu hnutí D.O.S.T., jež Bátora řídí.
Plat Bátory: Minimálně 60 tisíc
Ještě více strohé odpovědi se Matěj Hollan dočkal, když chtěl od úřadu v Karmelitské ulici v Praze vědět, jaký byl plat kontroverzního úředníka.
„Žádost byla zamítnuta s tím, že plat si mohu zjistit podle tabulek. Co se týče výše odměn, tu mi nedají kvůli tomu, že považují právo na soukromí úředníka za vyšší než právo o přístupu k informacím," říká.
Nakonec se ale ministerstvo ozvalo s výpočtem Bátorova platu, byť jen v omezeném rozsahu. Coby zástupce vedoucího kancléře ministerstva bral plat 57 tisíc korun měsíčně. Základ platu byl 34 850, zbylou sumu tvořil osobní příplatek a příplatek za vedení.
Hollan se chce proti přístupu ministerstva odvolat. „Ministerstvo v tomto případě argumentuje racionálně. Já ale budu tvrdit, že v případě, že jde o takto kontroverzní osobu, navíc politicky činnou, převažuje právo na informace nad právem na soukromí," míní.
Jisté však v tuto chvíli je, že investovat téměř devadesát tisíc korun na zjištění Bátorových aktivit na ministerstvu je nad jeho finanční možnosti. "Ve svém odvolání ministerstvu navrhuji, aby mi vydali seznam potenciálních spisů, v nichž se může vyskytovat podpis Ladislava Bátory. O ten jsem také žádal původně, ale nedostal jsem ho," říká.
