Češi vyhodí každý rok 40 až 60 kilogramů potravin. Ministerstvo životního prostředí to chce změnit. Zvažuje proto i finanční sankce, které by dopadly na lidi vyhazující příliš mnoho potravin.
"Čísla vyhozeného jídla jsou opravdu velmi negativní. Pouze vzdělávání lidí nestačí. Musíme se začít bavit o kombinaci opatření, abychom dostáli závazku plýtvání snížit o třetinu," uvedl na konferenci Food Waste Institutu na Mendelově univerzitě Jan Maršák, ředitel odboru cirkulární ekonomiky a odpadů na ministerstvu životního prostředí.
Nejvíce potravin v Česku vyhazují právě domácnosti. Státu ale momentálně chybí nástroj, jak plýtvání v domácnostech omezit. To je nutné vzhledem k závazkům Česka v plánu členských zemí Evropské unie snížit do roku 2030 objem vyhozeného jídla v domácnostech, obchodech a gastronomii o necelou třetinu.
Cestu, jak závazku dosáhnout, vidí ministerstvo v zavedení finančních sankcí. "Sankce by mohly souviset například se svozem odpadu. Mělo by jít o finanční záležitost, aby si lidé uvědomovali, že je vyhazování bude stát stále více peněz," přibližuje Maršák. Model poplatků za plýtvání potravinami je známý ze zahraničí. Typicky spočívá ve zvyšování poplatku za svoz odpadu pro domácnosti podle toho, kolik jídla vyhodí.
Ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL) ale ve vyjádření na sociální síti X po publikaci článku zvažované zavádění pokut nebo jiných sankcí odmítl. "Cesta je především ve vzdělávání lidí a maximalizaci využití potravin před datem spotřeby nebo s prošlou minimální dobou spotřeby v potravinových bankách," napsal.
Snížit plýtvání je třeba do šesti let, nepanuje ale shoda jak
Proti zavedení postihů za plýtvání varují odborníci. "Je pravda, že negativní motivace funguje rychle, dlouhodobě ale v lidech vytváří nechuť a ztrácí na účinnosti v případě, kdy se sankce uvolní. Ve výzkumu se nám ukázalo jako nejlepší vzdělávání a apel na sounáležitost, tedy že plýtvání potravinami je problém, jehož vyřešení je v zájmu nás všech," říká Irena Baláková, členka výzkumného týmu Mendelovy univerzity, který se problémem zabývá.
Vědci z Mendelovy univerzity v rámci výzkumu dlouhodobě sledovali, kolik potravin domácnosti vyhodí, a hledali způsoby, jak plýtvání potravinami snížit. Vzdělávání se ukázalo jako nejefektivnější. Vedlo k tomu, že po roce začali lidé vyhazovat zhruba o jedenáct procent méně jídla a nové zvyky si uchovali i poté, co výzkumníci ukončili vzdělávací kampaň.
Baláková však přiznává, že finanční motivace se jeví jako nejefektivnější. "Dává ale smysl tuto logiku spíše obrátit. Tedy ne, že za přílišné vyhazování budete platit, ale naopak snižovat cenu svozu podle toho, jak lidé třídí a kolik potravin vyhazují," přibližuje Baláková. Podle její kolegyně z výzkumného týmu Lucie Veselé je pozitivní motivace základ psychologie spotřebitele a přesvědčování.
Česko daleko od cílů
Česko momentálně není na trajektorii, která by vedla ke splnění unijního závazku. "Z výzkumu jsem si ale jistá, že touha po změně mezi lidmi existuje. Realita ale je, že momentálně musíme dělat spíše dětské krůčky," míní Veselá.
Možnou cestou pro dosažení unijních cílů by podle odbornic i zástupců Food Waste Institutu mohla být široká vzdělávací kampaň. "Skutečně systematické vzdělávání v Česku neproběhlo, pouze ojedinělé a nahodilé kampaně," říká Lea Kubíčková z Food Waste Institutu. Řešení vidí v plošném využití poznatků z výzkumu Mendelovy univerzity i širokém sdílení know-how ke snižování plýtvání.
Institut tak spoléhá i na spolupráci s několika aktéry, jako je ministerstvo, univerzity a obchodní řetězce, jejichž zástupci se konference také účastnili a sdíleli poznatky například z informačních kampaní nebo s využíváním umělé inteligence. "Na omezení máme šest let. Věřím, že když propojíme jednotlivé aktéry, zvládneme najít nejracionálnější řešení," tvrdí ředitel institutu Pavel Kosorin.
