Praha/Ústí nad Labem - Údery obušky v pátek 17. listopadu 1989 pozdě večer na Národní třídě byly poslední, které obránci starého režimu jeho nepřátelům rozdali. K dalšímu násilí ale nebylo daleko, protože stranické vedení si pohrávalo s myšlenkou nasadit v Praze Lidové milice (LM).
Řada faktů zůstává dodnes neobjasněna. Například jaké měli mít milicionáři přesné úkoly, jakou výzbrojí měli disponovat či jaké byly skutečné důvody jejich odvolání, aniž by zasáhli.
Víme ale bezpečně, že ještě několik dní po řeži na Národní třídě špičky Komunistické strany Československa nebyly připraveny rychle odejít. Svědčí o tom tajné pokyny a směrnice, které vedení KSČ v prvním týdnu posílalo nižším stranickým složkám.
V dálnopise generálního tajemníka ÚV KSČ z neděle 19. listopadu se uvádí: "V rámci přijímaných opatření je nutno zabezpečit pohotovost Lidových milicí při ochraně pracovišť před snahami nepřátelských sil pronikat s jejich názory do pracovních kolektivů."
V úterý 21. listopadu se v další směrnici píše: "Je nezbytné zabránit vstupu organizátorů rozvratných akcí do podniků, závodů a dalších institucí. Podnikové a stranické vedení musí zabezpečit řádnou ostrahu těchto objektů."
Klopýtnutí v pochodu na Prahu
V tentýž den se Miloš Jakeš odhodlává k riskantnímu kroku. Dává hlavnímu náčelníkovi Lidových milicí Miroslavu Novákovi rozkaz k vyslání oddílů do Prahy ze všech krajů s výjimkou Severomoravského.
Novák úkol plní, a tak do metropole míří skoro pět tisíc příslušníků "ozbrojené pěsti dělnické třídy", jak se milicionáři sami označovali.
V roce 1989 už zasahovali proti demonstrantům v lednu během Palachova týdne a disponovali rozsáhlým zbrojním arzenálem. Měli ve skladech po celé republice přes sedmdesát tisíc samopalů a dvacet tisíc pistolí (počet milicionářů tehdy činil přibližně 85 tisíc mužů, ale i žen).
Ve středu brzy ráno 22. listopadu ale nastaly problémy. Náčelník Novák Jakeše vzbudil kolem šesté hodiny telefonem a sdělil mu, že obvodní tajemníci KSČ v Praze nechtějí milicionáře ubytovat.
Jakeš v rozhovoru pro historiky z Ústavu soudobých dějin vypověděl, že stál ráno u telefonu v pyžamu a musel se rychle rozhodnout. "Tak jsem rozhodl, kdo je na cestě, ať dojede do Prahy, kdo není na cestě, ať do Prahy nejezdí."
"Proti síle postavit sílu"
Jakeš tvrdí, že chtěl rozmístěním milicionářů po Praze dát najevo sílu. Podle některých svědectví měli příslušníci LM obsadit a uzavřít vysoké školy a divadla.
"Předsednictvo se rozhodlo pozvat milice s cílem demonstrovat v Praze sílu. Proti síle postavit sílu. Demonstrovat, že to, co se děje, nemůže projít, že nemůže dojít ke kapitulaci," upřesnil tehdejší generální tajemník ÚV KSČ.
Jenže představitelé obvodních výborů v Praze odmítli podpořit akci, která by se v případě nezdaru obrátila proti všem, kdo se na ní podílel. Tajemník ÚV KSČ Jan Fojtík na poradě už v pondělí 20. listopadu řekl: "Jestli je na Václaváku sto tisíc lidí, tak to jsme v prdeli i s milicionáři."
Navíc leckde už příslušníci Lidových milicí vypovídali poslušnost, takže nebylo jasné, na koho se strana může spolehnout.
Odpor komunistů v Ústí
Ať už byl důvod jakýkoliv, Jakeš Lidové milice z Prahy odvolal, a pak dokonce odvolal i Miroslava Nováka z funkce hlavního náčelníka.
To znamenalo konec možného nasazení LM v Praze, ale ne všude bylo po všem. K odporu ještě zavelel vedoucí tajemník krajského výboru strany Václav Šípek v Ústí nad Labem.
V den generální stávky v pondělí 27. listopadu dopoledne povolal do centra města ozbrojené příslušníky Lidových milic z podniku PKAZ (Palivový kombinát Antonína Zápotockého).
Situace byla napjatá. Podle fotografa Petra Berounského, který se tehdy čtyřicetitisícové demonstrace na podporu stávky na Mírovém náměstí zúčastnil, sledovali ze střechy budovy KV KSČ nějací muži shromáždění dalekohledy.
"Tušili jsme, že najíždějí do podzemí budovy auta. Na ulici v uniformách ale nikdo vidět nebyl. Neměli jsme v ten den přesné informace. Až později jsme zjistili, že milicionáři odmítli nasazení, že se rozkazu vzepřeli, když viděli tu masu čtyřiceti tisíc lidí, která v ten den byla na náměstí.
Byla tam tehdy velká nervozita. Nezapomeňte, že vedení komunistů v Ústí bylo ortodoxně stalinské. Šípek se snažil být tvrdý, nepřistupoval na nějaké kompromisy. Ne nadarmo se říkávalo 'Rudé Ústí'," řekl Aktuálně.cz Petr Berounský.
Milicionáři řekli "ne"
Později zveřejněné dokumenty dokazují, že milicionáři skutečně Šípkův rozkaz odmítli splnit. Dokonce si dopisem stěžovali tehdejšímu generálnímu tajemníkovi KSČ Karlu Urbánkovi, který tři dny předtím nahradil ve funkci odstoupivšího Jakeše.
"Všichni příslušníci zúčastnění tohoto dne na jednotce vyjádřili nesouhlas a odmítli provedení rozkazu. Považovali jej za ničím neopodstatněný a naprosto neúměrný vzniknuvší situaci (…) Postoj naší jednotky jsme dali na vědomí Hlavnímu štábu Lidových milicí v Praze. Toto oznámení převzal telefonicky soudruh Křesťan, jenž nám sdělil, abychom nic podobného nepodnikali," psali ústečtí milicionáři v dopise, který odeslali Urbánkovi ještě v den generální stávky.
Do konce Lidových milic už v té době zbývaly poslední týdny. Ústřední výbor KSČ je rozpustil 21. prosince. Jejich zbraně a munici převzala armáda.
