Praha - Někde v pokoji sestry řádu boromejek Veritas Holíkové se od neděle skrývá drobný předmět. Červená šála, kterou Václav Havel, o něhož se od léta starala, nosíval v posledních dnech.
"Dala mi ji jeho paní. Ještě není praná... Neodvážím se ji sama nosit," říká žena, která se o prvního českého prezidenta starala i v posledních hodinách jeho života. "Paní Dagmar pro něj měla k Vánocům také šálu. On je měl velmi rád, musely vždy ladit s oblečením," přemítá.
V rozhovoru pro Aktuálně.cz, jehož první část jste si již mohli přečíst, otevřeně vypověděla, jak zemřel Václav Havel. A také jak mimořádnou zkušeností pro ni setkání s Havlem bylo.
"Výrazná byla jeho zdvořilost a to, jak si nezakládá na své slávě. Přirozeně a rád přijímal projevy, že ho lidi mají rádi. Skutečně těm lidem naslouchal, nebylo to formální," popisuje. "Bylo mimořádné vidět zblízka tak věrohodného člověka, který do poslední chvíle žil to, co říkal. Psal, že se cítí zodpovědný absolutnímu horizontu bytí, ze kterého se budeme zodpovídat. To, co se zdálo idealistické, on žil a také tomu fakt věřil. Byl to někdo hodný následování."
A.cz: Jak se jeho věrohodnost projevovala v praktickém životě?
Projevovalo se to jeho zdvořilostí, která nebyla hraná. Dělal denně sebereflexi. Říkal: Tím, že držím moc tak dlouho, jsem si podezřelý. Ale i když už ji v rukou neměl, nedával najevo svoji zahořklost, že není mocný. Dával najevo, že s námi bude jednat jako rovný s rovným. Nebylo mu zatěžko pořád prosit a děkovat.
Fakta:
- Sestra Veritas vstoupila do řádu v roce 1986, 12 let působila v nemocnici Pod Petřínem, posledních osm let studovala bioetiku a psychologii v Itálii.
- V současné době učí v Ostravě.
- O Václava Havla pečovala od letošního léta, v souhrnu s ním strávila zhruba 2 měsíce.
Jestliže říkával, že pravda a láska musí zvítězit, tak sám bojoval jen pravdou a láskou, nikdy nesáhnul k aroganci. Nikdy se nesnížil, aby se nechal vyprovokovat, když se mu děla křivda. Říkal také, že každý má dělat účty sám nad sebou. A to je také o pravdě a lži, bojovat s vlastní vnitřní lží.
Byl zároveň velmi praktický, věděl třeba, kolik se doplácí za léky. A zároveň byl schopen říct, že něčemu nerozumí. Uvažoval v detailech.
Trápil ho ten román
A.cz: Trápilo pana prezidenta v posledních týdnech něco?
Kampaň s tou spisovatelkou. A pak také, že je nepochopen. Víte, všichni si ho rádi poslechli, byli rádi, že to jako jediný řekl na rovinu, zatleskali mu, ale dál se to nebralo vážně.
A.cz: A naopak, co ho v jeho posledních týdnech těšilo?
Jestli ho něco těšilo, tak to byl zájem lidí, kteří ho přišli pozdravit, podepsat knihu. Velmi ho těšil zájem mladých lidí, od kterých čekal budoucnost.
Sledoval nové filmy. Občas vyrazili s Andrejem Krobem (režisér a soused, pozn. red.), či panem Holomíčkem (Bohdan Holomíček - fotograf, který žije nedaleko Hrádečku, pozn. red.) do kina do Trutnova. Mluvili o nových filmech, jako byl například Strom života.
V televizi jsme pravidelně sledovali na ČT24 Kroniku revoluce. Velmi pozorně to sledoval, vídal tam sám sebe v plné síle. Ptala jsem se ho, jak se cítí, když se takto vidí. Nikdy se nelitoval a neřekl, že to je škoda, že to je pryč. Často říkal: 'Vidíte, jak jsem tam vypadal, jak mě to bavilo?... Už si ani nepamatuju, jak ta jednání probíhala'.
Mnohdy to ale bylo bolestné vidět ten rozdíl mezi současným stavem. A on si to velmi dobře uvědomoval.
Klaus je prostě ješitný
A.cz: Když se díval na zpravodajský kanál, komentoval třeba kroky Václava Klause?
Naposledy komentoval to jeho vyjádření ke Gay průvodu, ale to se nedá tlumočit. Netajil se tím, že nesdílí jeho názory, ale nevystupoval nějak nenávistně. Spíš komentoval vtipně jeho ješitnost. Vzpomínám si, když pan prezident Klaus odmítl projít bezpečnostním rámem (při návštěvě Austrálie, pozn. red.), tak to pan prezident kvitoval slovy, že je jedno proč a jak, ale vždy na sebe musí upozornit, aby se o něm mluvilo.
A.cz Jak vypadal všední den pana prezidenta?
Vstával mezi 9-10, sešel dolů, při snídani jsme dohodli program celého dne.
Vyjadřoval se úplně stejným způsobem, se stejnou dikcí, jak jsem ho znala z jeho projevů. Byl velmi vstřícný, lidský, nebylo mu zatěžko pořád dokola prosit a děkovat. Dohodli jsme program dne, jaké parametry bude mít vycházka, zda vezmeme auto, pojízdnou židli, zavolal se pan pistolník (Havlův výraz pro jeho osobní strážce - pozn. red.), který sloužil. Jaký bude nákup, v kolik bude oběd, co bude chtít.
Pak šel do koupelny, velmi na sebe dbal. Oblékal se tak, aby to k sobě ladilo, používal stejnou voňavku, kterou mu dala jeho paní a kterou měla velmi ráda. Dopoledne většinou - neříkal to přímo - byl rád sám a chodil meditovat. Buď chodil ven, nebo seděl v křesle v pokoji. Ale byl rád, když jsem byla vedle, nerušilo ho to. Byl rád, že se něco děje, že je kolem život a není sám. Měl rád ticho, nepotřeboval mluvit.
Nebyl zvyklý jíst často a brzo, oběd býval až kolem 15-16 h. Někdy byl od pana Rajtera, který dovezli pistolníci na několik dní dopředu, nebo jsme vařili.
Odpoledne jsme chodívali na vycházku. Potom večeře a pravidelně v 19 hodin byl připraven vždy na zprávy, občas si šel před tím lehnout. V 19 hodin přicházel pan Krob a dívali se spolu a pak diskutovali, nebo se dívali na filmy.
Legrace ze sebe sama
A.cz: Vy jste pro Václava Havla pracovala půl roku...
Spíš bych to nazvala službou. Pan prezident chtěl v létě odjet na Hrádeček, ale jeho stav vyžadoval soustavnější péči, tak požádal arcibiskupa Dominika Duku, zda by to nemohl domluvit s námi. Znal nemocnici Pod Petřínem, kde sestry boromejky slouží, z dob, kdy tam jako vězeň několikrát ležel.
A.cz: Kolik sester se u něj střídalo?
Celkem čtyři, 24 hodin denně. Já jsem se krátce předtím vrátila po osmi letech ze studií v Itálii, takže jsem tady neměla žádný úvazek a mohla jsem hned nastoupit. Během prázdnin jsem s ním strávila asi 5 týdnů, pak víkendy. Když za ním chodily návštěvy, tak vždycky říkal, jsem nemocný, podívejte, musí být se mnou pořád sestra, nic si nepamatuju... Neměl strach si sám ze sebe dělat legraci.
A.cz: Jak to bylo zařízeno prakticky, když jste byli na Hrádečku?
Bydleli jsme v pokoji paní Dagmar, když přijela, tak spala v jeho pracovně.
A.cz: Kdo býval nejčastěji kolem pana prezidenta v posledních týdnech?
Jedna ze sester, pistolník, řidič, někdy paní Dagmar. Někdy přijela na celý týden, na víkendy, poměrně často. Podle toho, jak hrála. Byl velmi rád, když přijela. Velmi se na to vždy připravoval, musel být dobře oblečený, květiny, které má ráda, muselo být vyvětráno, trvalo to celé dopoledne.
A.cz: Jak budete zpětně definovat poslední měsíce, které jste prožila v blízkosti pana prezidenta?
Období, kdy jsem měla nezaslouženou čest mu sloužit. Nic jiného.
