Praha - Novinář Miroslav Dobeš je jedním z pěti Čechů, které před půl rokem v Libanonu unesli neznámí ozbrojenci. Ze svého únosu si pamatuje vše.
Nejhorší na zajetí bylo podle něj to, že nikdo z nich nevěděl, jak dlouho je únosci ještě budou věznit. "Pro mě naprosto nejhorší byl pocit a pomyšlení, že jsem z ničeho nemohl predikovat, jestli tam budeme ještě dva týdny, dva měsíce, dva roky," vzpomíná. V záchranu uvěřil až na palubě vládního speciálu, svěřil se v rozhovoru pro Českou televizi.
Do Libanonu odjel spolu se svým kolegou Pavlem Kofroněm natočit dvě reportáže a tiskovou konferenci.
Hned první natáčecí den se jim večer na cestě porouchalo auto. "Já jsem poklimbával v autě, které mělo nějakou poruchu, najednou auto zastavilo, otevřely se všechny dveře a první a jediný dojem byl ten, že každý z nás měl u hlavy hlaveň nějaké střelné zbraně a tu drželi zakuklení ozbrojenci", popsal. Následně je ozbrojenci vytáhli z auta, vysvlékli do naha, spoutali a dodávkou odvezli pryč.
Určitě to nebyli amatéři
Celý půlrok je drželi všechny společně v jedné místnosti. Ne však po celou dobu v jedné a té samé. Aby zabránili vypátrání, neustále je převáželi z místa na místo.
O útočnících stále nic neví. "Když se za tím teď ohlédnu, jsem přesvědčen, že to opravdu nebyla banda Pepíků, kteří někde sebrali kalašnikovy, ale byla to skupina, která věděla, co dělá a proč to dělá," vysvětluje v rozhovoru Miroslav Dobeš.
"Amatéři to určitě nebyli," potvrzuje i další z unesených - právník Alího Fajáda Jan Švarc. "V jejich chování nebyl patrný žádný zmatek."
Podle jeho slov po nich nechtěli žádné informace. Zhruba po měsíci jim naopak řekli, že je zajali z důvodu výměny za tři Libanonce, kteří byli podle nich neoprávněně drženi ve vazbě v České republice.
Odmítá však tvrzení, že by únos organizovala Fajádova rodina. "Nezařizovali by přece únos právníka a člena rodiny. Je to úplně hloupé," nechal se slyšet a dodal, že právě člena Fajádovy rodiny postihl v zajetí srdeční záchvat. "Ten člověk tam málem zemřel," popisuje.
Nejhorší je psychická stránka věci
Celý půlrok museli spát na plesnivých matracích, ve špíně, na chladném a temném místě. K jídlu měli jen okurky a fazole.
Nejtěžší však podle Miroslava Dobeše byla psychická stránka věci. "Pro mě naprosto nejhorší byl pocit a pomyšlení, že jsem z ničeho nemohl predikovat, jestli tam budeme ještě dva týdny, dva měsíce, dva roky. Jestli ještě někdy uvidím svoje dvě malé děti a svou ženu."
Celá pětice osvobozených Čechů již má za sebou lékařské prohlídky. Po zdravotní stránce jsou v pořádku, srovnat se budou ale muset ještě psychicky.
"Například ráno, když jsem se vzbudil mezi svými dvěma malými dětmi, trvalo mi asi čtyři nebo pět minut, než jsem si uvědomil, že nejsem uvězněný, že nejsem zamčený a že už je všechno v pořádku. Asi se to ještě chvíli bude vracet," říká Miroslav Dobeš.
