"Padesát let byl tamní les ponechán vlastnímu vývoji," říká Ivan Dejmal. "Po roce 1989 byla jedna z posledních příležitostí, jak toto velké přírodní území ochránit."
Odborníci vytipovali na Šumavě místa, která měla velký potenciál stát se lesem, jaký tam kdysi býval - tedy smíšený a různověký. "Prvními zónami jsme označili místa s největším potenciálem. Počítali jsme s tím, že původní podoba lesa se tady obnoví do třiceti let," říká Dejmal. "V některých částech se ale počítalo se zásahy. Ne však pro hospodářský užitek, ale aby se z nich stal prostorově a věkově různorodý les."
Odpůrci? Už od počátku
Ne všem se tato myšlenka líbila. Ministři návrh na zřízení parku projednávali na vládě sedm hodin. Už tehdy byli proti lesníci a obce. "Od počátku se s tímto tématem nešťastně politicky zacházelo," vysvětluje bývalý ministr. "Tady je počátek sporu s obcemi, který se táhne dodnes. Tehdy je odpůrci parku využili a poštvali proti nám. Strašili je, co všechno jim park znemožní."
I přesto se ale nakonec v březnu 1991 podařilo největší národní park se 67 tisíci hektary v Česku vyhlásit. Na území s "měkčím" režimem se turisté směli pohybovat pouze na vyznačených cestách a v omezeném množství se tu mohly kácet stromy. Do první, tzv. klidové zóny byl vstup zakázán úplně. Ta zabírala sto padesát kilometrů čtverečních, skoro pětinu parku.
V roce 1994 se v těchto zónách začal šířit kůrovec a napadl stovky hektarů. Tehdejšímu ministru Františku Bendovi se zdálo, že vedení parku dostatečně proti kůrovci nezasahuje. Bez výběrového řízení jmenoval nového ředitele parku, lesníka Ivana Žlábka. Nový šéf zmenšil první zóny na polovinu a rozdrobil je na 135 drobných ostrůvků.
Kácet či nekácet?
Postupně se začaly kácet napadené stromy i na tomto území a dřevo se odváželo pryč.
Tehdy se rozhořel spor, který trvá dodnes. Na jedné straně stojí dřevaři tvrdící, že bez kácení stromů napadených kůrovcem Šumava zahyne, na druhé pak ekologové přesvědčení o tom, že v chráněných zónách parku musí příroda dostat šanci, aby si poradila sama. Mezi těmito póly stojí obce s vlastními zájmy a Správa NP.
Infobox
Bavorská zkušenost
- Podobnému odporu, na který naráží vedení šumavského parku, čelili před osmi lety i na bavorské straně, když se rozhodovalo o rozšíření národního parku.
- Premiér Edmund Stoiber se ale za Správu parku postavil a jasně deklaroval, že Německo je země, která chce mít park se vším všudy a že bude výkladní skříní divočiny. Rozšíření parku dostalo zelenou.
- Zatímco ale v původní ploše je 75 % území ponecháno vlastnímu osudu, v nové části se s rozšířením bezzásahových zón počítá pozvolně do roku 2017, zatím dosahuje 10% území.
Za Žlábkova vedení zmizelo z prvních zón 3 tisíce krychlových metrů dřeva. Vedení parku se dostalo do podezření, že pod rouškou boje s kůrovcem komerčně těží dřevo. S odvoláním na "velmi nedokonalou" evidenci pokácených stromů se ale případ nepodařilo objasnit ani inspekci životního prostředí, ani policii.
"Zásah proti kůrovci měl být minimální a hlavně pokácené stromy se neměly odvážet," říká Dejmal. "Tehdy se ale 90% pokáceného dřeva odvezlo. Společně s rozdrobení prvních zón to bylo kardinální chybou."
Nesprávnost takového postupu v roce 2002 potvrdili experti ze Světového svazu ochrany přírody (IUCN). Vinou "zásahů těžkou mechanizací, které trvale poškodily krajinu v bezzásahové zóně," říká zpráva IUCN, nelze zničenou Šumavu zařadit do mezinárodní kategorie národní park.
Nepopulární změny
Ministr Libor Ambrozek slíbil změnu v "hospodářské politice" parku a ohlásil soutěž na nového ředitele.
Žlábek padl, na jeho místo přišel Alois Pavlíčko. Ten chtěl na doporučení expertů ze IUCN spojit roztroušené ostrůvky chráněných prvních zón, rozšířit jejich plochu ze současných patnácti na devětatřicet procent a v nich přírodu ponechat svému přirozenému vývoji.
Ještě než vedení parku předložilo svůj návrh ministerstvu, snažilo se ho vysvětlit představitelům obcí, které leží v jeho areálu, a získat jejich podporu. Přestože slevili z původních 39% na 20%, u zhruba poloviny starostů snaha o dohodu selhala. Loni napsali pod taktovkou bývalého ministra Bendy dopis premiérovi, aby zatrhl strategii nekácet v prvních zónách.
"My tomu zase až tak nerozumíme, ale radí nám pan Benda, který tady koupil parcelu. Ten je v tom študovaný," prohlásil tehdy starosta Horské Kvildy Eduard Hones. Názory Bendy a bývalého šéfa parku Ivana Žlábka, který dnes pracuje v kanceláři senátora Petra Smutného (ten se prořekl, že právě od Žlábka dostával povolenky na lov zvěře v parku), ovlivnily i další politiky.
"Žádám vás naléhavě, abyste našel způsob, jak tento šílený experiment zastavit," připojil se Pithart ke starostům v apelu na premiéra.
Pohled na bavorskou stranu Šumavy i na některé části českého parku přitom svědčí o tom, že pod uschlými, trčícími stromy už roste nový zelený porost. V Česku zatím jen patnáct, na bavorské straně už 35 let.
"Výsledky budou patrné až za 200-300 let. Do té doby bude holá a jen postupně zarůstající Šumava pro návštěvníky experimentem odpuzujícím, maximálně deprimujícím," argumentoval Pithart v dopise premiérovi.
Do sporu zasáhl i prezident
Do sporu se připojil i jihočeský hejtman Jan Zahradník s podporou prezidenta Václava Klause. "Jako občan se bojím, že už nebude zelená Šumava, ale hnědá," vysvětlil hejtman svůj vstup do kůrovcového sporu. "Vycházím z tvrzení odborníků, jako je například bývalý ministr Benda nebo náš současný stínový ministr Bedřich Moldan."
Posledně jmenovaný ale hejtmanův pohled nesdílí: "První zóny by se určitě měly ponechat přirozenému vývoji," říká o Šumavě Moldan. "Je ale třeba, aby si obě strany sedly a vyložily karty na stůl. Aby zmizela atmosféra nedůvěry a osočování. Správa parku už karty vyložila, ale vypadá to, že lesníci, kteří proti parku vystupují, své skutečné motivy neříkají."
Do předminulého týdne měl park zásadní oporu ministerstvo životního prostředí. Na něj ve své reakci na dopis starostů premiér Paroubek odkázal. Nyní ale ministr poprvé tlakům obcí ustoupil a zasáhl do postupu Správy parku.
"Je před volbami, stalo se z toho politikum," míní Dejmal. "Rozšíření prvních zón je správná věc, ale v tuto chvíli asi bylo dobře, že Ambrozek zasáhl. Ať v tom pokračuje po volbách nová vláda. Starostové mají také před volbami a chtějí se kasat jasným postojem."
Podle Dejmala by projednání tak zásadních věcí proti vůli obcí, před volbami mohlo být kontraproduktivní. "Pokud by se s tím nová politická sestava po volbách neztotožňovala, mohlo by to dopadnout tak, že na truc všechny dosavadní kroky změní," říká Dejmal. "Takhle je šance, že budou pokračovat v nastartovaném procesu, kdy je klíčové scelit nejcennější zóny. Bude ale nutné jasně obcím říci, co to pro ně bude znamenat."
