Aktuálně.cz: Co je hlavní důvod, proč by vás lidé měli zvolit prezidentem?
Marek Hilšer: Myslím, že jsem naprosto rozdílný od všech ostatních kandidátů. Jsem z generace, která se nyní začíná hlásit o slovo a chce od svých rodičů převzít správu této země a postarat se o naše malé děti. Já reprezentuji budoucnost. Chci vnést svěží vítr do politiky. Bylo by podle mě dobré mít prezidenta, který je nezávislý, není součástí politických lobby a klientelistických sítí. Jsem příklad úplně obyčejného člověka, občana, který se rozhodl něco změnit.
Budoucí prezident se bude muset zaobírat otázkou přímé demokracie, o které se v poslední době hodně hovoří. Jaký vztah k ní máte vy? Měla by se pevněji ukotvit v naší ústavě?
Přímá demokracie je široký pojem. Spíš bych se mohl vyjádřit k referendu. Mám za to, že referendum může být dobrý nástroj pro rozhodování v některých věcech, ale má velká úskalí. Prvním je, že se politici zbaví odpovědnosti a dají rozhodování lidem. To se pak stává anonymním a nikdo za něj nemá odpovědnost.
Jak byste se jako prezident postavil k návrhu na vypsání referenda o vystoupení České republiky z Evropské unie?
Já jsem přesvědčen, že vystoupení z Evropské unie by bylo naší ekonomickou, sociální a kulturní sebevraždou. Okamžitě by nás to vrhlo kamsi na východ. Rozhodně bych protestoval proti tomu, aby se něco takového odehrávalo. Když už by to nastalo, tak bych jasně říkal, proč máme v Evropské unii zůstat.
I kdyby odchod byl přáním většiny voličů?
Já rozhodně voliči nepohrdám. Nejsem politik, který si myslí, že lidé nemohou o ničem rozhodovat. Ale my také můžeme podléhat nejrůznějším chvilkovým tendencím a může se ukázat, že rozhodnutí pak nemusí být dobré.
Politik je tady od toho, aby prezentoval to, o čem si myslí, že je dobré pro společnost. Neměl by vždy hledět jenom na většinu. Z historie můžu zmínit příklad Tomáše Garrigua Masaryka, který také ve své politice nikdy nehleděl na to, co si myslí většina. A nakonec se ukázalo, že to bylo dobře.
Změnila se podle vás za posledních pět let atmosféra ve společnosti?
Určitě ano. Pro mě ta změna nálady a určité obavy z toho, kam bude společnost směřovat, byly inspirací k tomu, abych šel do prezidentské volby. Velkou část společnosti trápí směřování na východ, protože má zkušenost s tím, když jsme byli v jednom svazku se Sovětským svazem. Tohle se vrací. Jako by struktury spojené s bývalým komunistickým režimem najednou ožívaly tím, že se náš prezident obrací na východ. V momentě, kdy dává tento signál, tak lidé, pro které nejsou demokracie, svoboda ani právní stát důležité, naopak je obtěžují, najednou povyrostou a vytváří se napětí ve společnosti.
Jak se díváte na to, že jsme jednou z nejbezpečnějších zemí, máme rekordně nízkou nezaměstnanost, průměrná mzda roste, a přesto ve volbách tradiční strany propadly a naopak uspěly ty, které jsou označovány za antisystémové, nebo dokonce za extremistické?
Myslím si, že jsou tu dva fenomény. Jednak uprchlická krize, která podle mě v lidech vyvolala velký strach o budoucnost. Ti, kteří přišli a dokázali ten strach nějak uchopit a využít, samozřejmě získali velké pole působnosti. Tomio Okamura v minulých volbách moc neuspěl, protože téma uprchlické krize prostě neměl. Riziko i obavy lidí se nesmějí podceňovat, ale nesmí se ani politicky zneužívat.
A ten druhý fenomén?
Tím je nedůvěra v politickou reprezentaci, která podle mě gradovala už od 90. let s nejrůznějšími korupčními skandály, klientelismem. Pak přišel někdo jako pan Babiš a řekl: Já jsem v tomto ohledu jiný. Byť samozřejmě v tom systému působil, také z něho vyrůstá. Paradoxně to dokázal využít ve svůj prospěch.
Politické strany nebyly schopné vnitřní obnovy, jsou tam stále ti stejní lidé, stejní lídři. Lidé byli unavení a volili změnu. Viděl jsem to i ve své rodině. Ale často se to myslím nedomýšlí úplně do důsledků. Změna pro změnu také nemusí být vždy úplně dobrá. Já jsem také chtěl změnu, ale extremistické strany jsem nakonec nevolil.
Nakonec? Takže jste o tom uvažoval?
Ne, samozřejmě že ne. Ty mi nikdy nebyly sympatické. Ani ANO, ani SPD, ani komunisté. Ale rozmýšlel jsem se mezi piráty a pak dalšími klasickými stranami, které tu působily.
Vy ANO považujete za extremistickou stranu?
Ne. Není to extremistická strana, ale podle mě reprezentuje princip privatizace politické moci. Jeden člověk získal ekonomickou moc, i díky vazbě na struktury 90. let, mediální moc, což je obrovský střet zájmů, a pak moc politickou. Může jako politik ovlivňovat veřejné mínění ve svůj prospěch díky svým médiím. To je podle mě protisystémové a jde to proti demokracii, protože do toho pak nemůžou vstupovat noví aktéři a on může prostě umlčet velkou část společnosti.
Nechal byste v roli prezidenta vládnout vládu bez důvěry?
Nenechal. To nemá logiku. Neslučuje se to s ústavou a s principem vládnutí jako takovým. V systému musí být jasně řečeno, kdo vládne a kdo má odpovědnost. V momentě, kdy vláda nemá důvěru a podporuje ji někdo zezadu, prostě není jasné, kdo vládne.
Jak byste se tedy coby prezident zachoval po sněmovních volbách, které vyhrál člověk, u něhož bylo jasné, že nedokáže sehnat většinovou podporu ve sněmovně a ještě na stole leží policejní žádost o jeho vydání?
Prezident musí respektovat ústavu a měl by respektovat ústavní zvyklosti. Ale v politice můžou nastat situace, které jsou něčím výjimečné, řekl bych až extrémní. Myslím si, že ta situace nastala. Máme tu někoho, kdo vyhrál volby, je velice vážně podezřelý z toho, že spáchal nějaké podvody, a mohl by být odsouzen.
Podle mého názoru prezident musí zvažovat, jak se má v této situaci zachovat. Rozhodně by neměl riskovat to, že zde bude premiér, který může být odsouzen. To opět vede k nedůvěře. Jak mohou občané věřit tomu, že premiér podezřelý z trestného činu, který ovládá ministerstvo vnitra, bude náležitě vyšetřen? Já mám absolutní nároky na politiky v tom smyslu, že pokud někdo do politiky jde, tak by měl mít čistý štít, aby u něj nemohlo být podezření, že nějakým způsobem zneužíval systém.
Jak byste tedy jednal?
Je potřeba udělat kompromis a respektovat rozhodnutí voličů. Takže já bych jmenoval někoho jiného z hnutí ANO, protože to volby vyhrálo.
To byste musel sáhnout hlouběji, protože i druhý muž ANO může být vydán ke stíhání.
Museli by se dohodnout mezi sebou. Je potřeba se očistit. Až pan Babiš jasně prokáže, že to nespáchal, pak ať přijde a já ho jmenuji. Hnutí ANO má 30 procent. Chtěl bych, aby mi jeho členové řekli, kdo z nich se cítí na premiéra. A toho bych na první pokus jmenoval.
Je vám jasné, že by to k ničemu nevedlo, protože hnutí ANO do jisté míry nese znaky sekty, v oddanosti Andreji Babišovi? Těžko byste našel někoho, kdo by místo něj na sebe vzal roli premiéra.
To ukazuje na tu nedemokratičnost. Vy jste řekl sekta, já říkám, že je to politická smečka, která se semkla kolem jednoho muže. Myslím si, že tam není vnitřní diskuse. Proto to není extremistická strana, ale spíše strana, která má snížené prvky demokracie. Je řízena jako firma autoritativním způsobem. Nic proti ničemu, ale můj šálek kávy to není. Pokud by to k ničemu nevedlo, pak bych hledal někoho jiného.
Když se vám při sbírání podpisů nepodařilo dosáhnout těch 50 tisíc, proč jste to nebral jako signál, že podpora není dostatečná a nemá smysl chodit si pro senátorské podpisy?
Já jsem naopak vnímal jako velký signál to, že jsem sehnal tolik podpisů, asi 43 tisíc. Hodně jsem s těmi stánky jezdil sám. Měl jsem jen tři, protože na víc jsem neměl finanční prostředky. Čím víc o mně lidi věděli, tak tím více v čase stoupala frekvence lidí, kteří se u mě zastavovali. Věděl jsem, že podpora roste a bohužel jsem neměl dostatek času. Kdybych měl ještě měsíc nebo dva, tak bych tu podporu získal.
Bude doktor Hilšer pro český národ prospěšnější jako prezident než jako školitel nových lékařů a člen týmu na výzkum nádorů mozku?
Prezident má přece obrovskou moc ten národ někam směřovat a může ty věci ovlivňovat systémově. Vezměte si, že dneska máme velký problém ve zdravotnictví a panuje tam velká personální krize. Je to tikající bomba. Já jako školitel lékařů a člen velkého výzkumného týmu tuto otázku nemůžu nějak zásadně změnit.
Jako prezident ano?
Mohu toto téma otevřít.
Máte dojem, že se o personální krizi ve zdravotnictví mluví málo? Vždyť o tom mluví kdekdo.
Myslím si, že se o tom nemluví dostatečně. Když o tom bude mluvit prezident, tak to bude opravdu vážné téma. Když to bude prezident vysvětlovat a nebude to zametávat pod koberec, tak to může celé věci jen prospět. Dnes se Miloš Zeman o čemkoli zmíní a hned na to média reagují.
Co budete dělat, když se prezidentem nestanete? Zkusíte to za pět let znovu? Budete dělat politiku na jiné úrovni?
Rozhodně teď neuvažuji o tom, že bych něco zkoušel za 5 let. Není můj životní cíl stát se prezidentem. Připadalo mi, že je možné něco ovlivňovat už tím, že člověk vstoupí do kampaně. Jsou lidé, kteří mi píšou, že bych měl v politice zůstat, ale nejprve uvidíme, jak ta kampaň dopadne. Třeba mě ještě nějak pošpiní a očerní, nikdo neví, co se stane.
Kdybyste se měl dnes rozhodovat, táhne vás to k politice?
Vždycky jsem byl zoon politicon (tvor společenský - pozn. red.), takže pokud něco myslím vážně a chci se brát za nějaké hodnoty, tak to nemůžu vzdát, když neuspěji v prezidentské volbě. Tu odpovědnost cítím a pravděpodobně bych se za své cíle zasazoval i v budoucnosti. Jak konkrétně, to zatím nevím.
Pokud byste nepostoupil do druhého kola, budete veřejně podporovat jiného kandidáta?
Uvidíme, kdo tam bude. Myslím, že kdybych se tam nedostal já, tak se tam určitě dostane někdo, komu bych tu podporu vyjádřil. Byl by to někdo z trojice - Fischer, Drahoš, Horáček. Jasného favorita ještě nemám. Stejně si ale myslím, že tyto podpory k ničemu nevedly. Lidé mají svůj názor a je to dobře.
