Oběťmi nebo svědky násilí v rodině je v Česku asi 22 procent dětí. Přitom není garantovaný postup ani citlivý způsob pomoci, která by se k dětem měla dostat, chybí i legislativní zázemí. Novinářům to před zahájením konference Pomoc pro dětské oběti pod jednou střechou v Poslanecké sněmovně ve středu řekla ředitelka Centra Locika Petra Wünschová.

"Velká část dětí, které si řeknou o pomoc, skončí například v ústavní péči, nebo se k pomoci tyto děti nedostanou vůbec a končí například v psychiatrických léčebnách, ve výchovných ústavech a podobně," řekla Wünschová. Upozornila na to, že v Česku je velká tolerance k násilí v blízkých vztazích a velmi nízký počet odhalených případů. "Není divu, že si děti tak málo říkají o pomoc," dodala ředitelka.

V Praze už Locika více než rok provozuje první advokační centrum pro děti, které se staly obětí domácího násilí. Zařízení nabízí na jednom místě prostory pro výslech, vyšetření či terapii. Na pomoci spolupracují různí profesionálové, především sociální pracovníci, lékaři, policisté, psychologové, státní zástupci či terapeuti, kteří případ dětské oběti řeší.

Právě důležitost mezioborové spolupráce zdůraznila nejen Wünschová, ale i místopředseda výboru OSN pro práva dítěte Bragi Gudbrandsson. "Zneužívané dítě je velmi zranitelná oběť, potřebuje mezioborovou intervenci," řekl. Podotkl, že pokud není dítě vyslýcháno profesionály a citlivě, může se to projevit na kvalitě jeho výpovědi, která je často jediným důkazem proti pachateli.

Ministerstvo práce a sociálních věcí podle zástupců Lociky sice nyní pracuje na novele zákona o sociálněprávní ochraně dětí, kde navrhuje vznik specializovaného typu pověření, v rámci kterého by služby pro dětské oběti násilí mohly vznikat, návrh se ale mezioborové spolupráci nevěnuje.

Zmocněnkyně vlády pro lidská práva Klára Laurenčíková Šimáčková doplnila, že Česko se už v roce 1991 zavázala dodržovat Úmluvu o právech dětí. Je podle ní ale třeba zlepšit záruky bezpečí dětských obětí a také prevenci.