Nová svědectví o životě Jana Kubiše

1/33 Přehled fotografií
Maminka Jana Kubiše Kristina s babičkou a dětmi Františkou (v náručí), Jaroslavem (na klíně u babičky), Rudolfem (vpravo) a Janem (rozmazaný). Všichni Janovi sourozenci byli nacisty zavražděni 24. října 1942.
Jan Kubiš osmnáctiletý.
Vojín Jan Kubiš (první zleva ve druhé řadě) na podzim 1935 jako frekventant poddůstojnické školy u pěšího pluku 31 "Arco" v Jihlavě.
Četař délesloužící Jan Kubiš v létě 1938.
Jan Kubiš jako příslušník 1. čs. pěší divize v jihofrancouzském Agde (druhý zprava). Po jeho pravé ruce stojí rotný Otmar Riedl, první čs. parašutista, vysazený v rámci operace BENJAMIN.
Příslušníci pěšího pluku 1 v červenci 1940 po evakuaci z poražené Francie do Velké Británie. Na snímku jsou i nerozluční přátelé Jan Kubiš a Josef Gabčík (nalevo a napravo od britského generála).
Mezi nejbližší přátele Jana Kubiše (vpravo) patřil ve Velké Británii Václav Málek, rodák z Okříšek u Třebíče.
Rotný Jan Kubiš a četař Václav Málek při brigádním cvičení v okolí Moreton Paddox (jaro 1941).
Jak Kubiš na návštěvě u rodiny Ellisonových ve Withchurch v prosinci 1940.
Lorna (vlevo) a Edna Ellisonovy, přítelkyně Josefa Gabčíka a Jana Kubiše.
V prosinci 1940 vyznamenal prezident republiky dr. Edvard Beneš několik našich vojáků čs. válečnými kříži. Byli mezi nimi i Jan Kubiš a Josef Gabčík.
Jan Kubiš ve Velké Británii jako praporečník s praporem pěšího praporu 1 (prosinec 1940).
Jan Kubiš s britskou holčičkou (Moreton Paddox 1940).
V této moderní budově Porchester Gate v Londýně bylo v letech druhé světové války sídlo čs. vojenské zpravodajské služby. Zde se zrodil plán atentátu na Reinharda Heydricha.
Nejznámější portrét rotmistra Jana Kubiše pořízený u cihlové zdi ve dvoře budovy Porchester Gate na londýnské Bayswater Road.
Ve druhé polovině října 1941 pobývali Josef Gabčík s Janem Kubišem v rámci doplňujícího výcviku téměř celý týden na této Special Training School (STS) 21 Arisaig House.
Dnes již neexistující sídlo Station XII - Aston House. Zde Gabčík s Kubišem na konci října 1941 prakticky nacvičovali útok na Heydrichův Mercedes.
Nerozluční přátelé Jan Kubiš a Josef Gabčík - paraskupina ANTHROPOID - před odletem do okupované vlasti (prosinec 1941).
Poslední stránka deníku Jana Kubiše s větou: "Dnes nejsem si jistý dnem, neb jest na mně požadován zvláštní úkol, úkol velice nebezpečný, ale nebojím se ho, jdu s chutí do práce a nezastaví mne ani to nejhorší."
Tento letoun Handley-Page Halifax pilotovaný nadporučíkem Ronaldem C. Hockeyem vysadil 29. prosince 1941 ANTHROPOID nad územím protektorátu.
Místo seskoku paraskupiny ANTHROPOID u Nehvizd, východně od Prahy. V napravo stojící dřevěné kůlně ukryli Jan Kubiš s Josefem Gabčíkem po seskoku svůj operační materiál.
Celkový snímek místa atentátu na Reinharda Heydricha z německého vyšetřovacího spisu.
V době krutých represálií rozpoutaných nacisty bezprostředně po atentátu nalezli parašutisté díky představitelům pravoslavné církve bezpečné útočiště v kostele sv. Cyrila a Metoděje (za okupace sv. Karla Boromejského) v Resslově ulici v Praze.
Ve čtvrtek 11. června přinesly protektorátní noviny následující zprávu: "Za pátrání po vrazích SS-Obergruppenführera Heydricha byly zjištěny nezvratné důkazy, že obyvatelstvo obce Lidice u Kladna poskytovalo podporu a pomoc okruhu pachatelů, který přichází v úvahu...Protože se obyvatelé této vesnice svou činností a podporou vrahů SS-Obergruppenführera Heydricha co nejhrubším způsobem provinili proti vydaným zákonům, byli dospělí muži zastřeleni, ženy dopraveny do koncentračního tábora a děti dány na náležité vychování. Budovy v obci byly srovnány se zemí a jméno obce vymazáno." Jak asi bylo Janu Kubišovi a Josefu Gabčíkovi, když se o zkáze Lidic dozvěděli? Vždyť oni nejlépe věděli, že lidičtí neměli s atentátem nic společného (obraz akademické malířky Zdenky Landové).
Kombinace hrůzy z vyvražďování celých rodin, vyhlazení Lidic a na druhé straně příslib beztrestnosti nakonec vykonaly své. Parašutista Karel Čurda ze skupiny OUT DISTANCE, který se ukrýval u své matky v Nové Hlíně u Třeboně, zradil. Nejprve napsal 13. června 1942 udavačský dopis, v němž označil Gabčíka s Kubišem za pachatele atentátu. Když se nedostavila očekávaná reakce, vydal se 16. června 1942 osobně do Prahy a krátce před polednem se přihlásil v budově řídící úřadovny gestapa v Petschkově paláci. Zde svou obsáhlou výpovědí způsobil senzaci, neboť až do té doby bylo veškeré pátrání nacistů po atentátnících bezvýsledné (obraz akademické malířky Zdenky Landové).
Čurda gestapu udal všechny spolupracovníky parašutistů, které znal a svou zradou způsobil smrt desítek vlastenců i jejich rodin. Při jejich výslechu se použitím nejbrutálnějších vyšetřovacích metod gestapu podařilo ve večerních hodinách 17. června 1942 zjistit, kde se parašutisté ukrývají. Následně bylo okolí kostela obklíčeno. Obkličovací kruh byl uzavřen 18. června 1942 ve 4.15 hod.
Nejdříve se rozhořel boj o kůr, který bránili nadporučík Adolf Opálka, četař Josef Bublík a rotmistr Jan Kubiš. První dva ukončili svůj život vlastní rukou, Jan Kubiš vykrvácel z mnohačetných zranění (obraz akademické malířky Zdenky Landové).
Po dobytí vnitřní části kostela se boj přesunul do krypty, bráněné podporučíkem Josefem Valčíkem, rotmistrem Josefem Gabčíkem, rotným Jaroslavem Švarcem a četařem Janem Hrubým. Němci přivolali na pomoc pražské hasiče, kteří vháněli do krypty okénkem z ulice vodu a dráždivý kouř.
Hadice s vodou vystrkovali parašutisté zpět na ulici dřevěným žebříkem, který používali ke vstupu do krypty (obraz akademické malířky Zdenky Landové).
Rotmistr Josef Gabčík i zbývající tři hrdinové nakonec ukončili život ranami ze svých pistolí (obraz akademické malířky Zdenky Landové).
První snímek mrtvého rotmistra Jana Kubiše pořízený gestapem 18. června 1942 v lazaretu SS v Praze.
V roce 1968 převzal František Kubiš, nejmladší bratr Jana Kubiše, který jako jeden z mála nejbližších příbuzných zázrakem přežil nacistické běsnění, z rukou prezidenta republiky Ludvíka Svobody Československý vojenský řád bílého lva Za vítězství I. stupně.