Helena patří mezi lidi v závažné bytové nouzi, kterých je v Česku podle nových odhadů Platformy pro sociální bydlení a organizace Lumos celkem 83 tisíc. Jedná se o 54 tisíc domácností. V nevyhovujících podmínkách podle analýzy žije 9600 rodin s celkem 20 500 dětmi. Nová data získal deník Aktuálně.cz.
Platforma také zjistila, že problém není v Česku rozšířen rovnoměrně. Polovina domácností s nejistou nebo žádnou střechou nad hlavou žije na území pouhých 14 obcí s rozšířenou působností z celkových asi dvou set.
"Obce jsou tak zavaleny tímto problémem, že i kdyby to chtěly řešit - a některé chtějí -, tak jim na to nemůžou stačit síly. Potřebují státní pomoc," říká předseda platformy Vít Lesák. Bez zákona zaměřeného na boj s bytovou nouzí se podle něj Česko neobejde.
Odhady, které platforma sdružující odborníky na sociální bydlení představila, vznikly zkombinováním informací od ministerstva práce, místních samospráv či z terénních šetření na ubytovnách. "Podle našeho názoru je tohle doposud nejpřesnější kvalifikovaný odhad. Budeme rádi, když se ministerstva naučí to dělat ještě přesněji," říká Lesák.
Podle studie také roste počet seniorů, kteří žijí na ubytovnách. Domácností na ubytovnách, které pobíraly doplatek od státu a žil v nich aspoň jeden člověk nad 65 let, bylo v roce 2015 celkem 352. Loni už šlo o 598 takových domácností.
"Vzhledem k tomu, že se pro řešení bytové nouze dělá tak málo, nájmy rostou a seniorů v populaci přibývá, je velmi pravděpodobné, že jejich počty budou na ubytovnách narůstat," myslí si Lesák.
Doma se tady necítím
Číslo navíc není úplné, protože ne každý senior, který žije na ubytovně, dostává doplatek na bydlení. Příkladem je právě Helena z Prahy, která už na něj nedosáhne.
Aby totiž měla na živobytí, pracuje v neziskové organizaci Jako doma, kde pomáhá ženám bez střechy nad hlavou. Protože takřka celý výdělek pošle majiteli ubytovny, přivydělává si výrobou šperků v nízkoprahové dílně.
Po rozvodu na začátku devadesátých let se vrátila z východních Čech do Prahy za matkou. Protože spolu ale příliš nevycházely, společné bydlení brzy vzalo za své. Od té doby Helena vystřídala celou řadu přechodných bydlišť. Pracovala u ostrahy nebo třeba jako sanitářka. Část let byla zaměstnaná na černo přes agentury. "To byla moje blbost," přiznává šedesátnice, která si kvůli tomu bude muset na důchod počkat ještě pět let.
Před třemi lety Helenu postihl infarkt, a je tedy po operaci srdce. Při kolapsu si zároveň zlomila stehenní kost. Rok ležela v nemocnici a ubytovnu, kde před infarktem žila, mezitím zavřeli. Musela si proto najít jinou. Doma se tam ale necítí. "Nemůžete si tady zatlouct ani obrázek na zeď," říká.
Komplikované je i vaření ve společné kuchyni, která zároveň funguje jako kuřárna. "Stačila by mi garsonka. Jsem sama a sama už zůstanu," říká Helena. Zatím ale nenarazila na takovou, kterou by si mohla dovolit. Průběžně hledá i společné bydlení se stávající spolubydlící. Ani téměř patnáct tisíc, které společně platí za jediný pokoj, jim zatím na žádný z přijatelných bytů nestačilo. "Vždycky je tam nějaký zádrhel," říká Helena s tím, že už by třeba ve svém stavu nemohla dojíždět z okraje Prahy.
Oddalování zákona je nezodpovědné
Právě o seniorech se dříve mluvilo jako o jedné z cílových skupin zákona o sociálním bydlení. Ten slibovala prosadit minulá vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD). Nepodařilo se jí to a slib převzala současná vláda Andreje Babiše (ANO), která začala mluvit o zákoně o dostupném bydlení. Teď se ale ministerstvo pro místní rozvoj rozhodlo jít cestou dotačního programu, z něhož by obce mohly čerpat peníze na výstavbu nových bytů. "Zákon je během na dlouhou trať. Situaci je potřeba řešit hned, a ne až za několik let. Proto ministerstvo přišlo s dotačně-úvěrovým programem Výstavba," uvedl mluvčí ministerstva Vilém Frček. Předložení zákona úřad v legislativním plánu nemá.
"Je fajn, že ministerstvo posiluje dotace, ale to se vůbec nevylučuje s přípravou zákona. Tahle vláda už to pravděpodobně nestihne. Oddalování zákona je nezodpovědné," říká k tomu Lesák z Platformy pro sociální bydlení. Zákon je podle něj nezbytný a měl by definovat povinnosti obcí, vyčlenit jim na jejich plnění peníze a také kombinovat více přístupů, než je jenom výstavba nových bytů.
Zákon by také podle Lesáka mohl obcím předepsat, aby si zřídily kontaktní místo, kde by lidem v nouzi s bydlením pomáhaly. To by uvítala i Helena, která přiznává, že moc neví, na koho se při hledání bydlení obrátit. Na úřadě její městské části jí prý jen poradili, ať si najde levnější ubytovnu.
"Vidíme, že dosavadní politiky státu nevedou ke snižování bytové nouze. A obce lidem většinou nepomáhají. Kdyby to dělaly jako dosud, minimálně 50 let se žádného řešení nedobereme," říká Lesák. Analýza platformy také ukazuje, že města přistupují k bytové nouzi svých obyvatel rozdílně. Některé obce sociální byty nepřidělují, protože téměř žádné nemají. Jiné by i měly, ale potřebným jich poskytnou jen minimum.
Například Ústí nad Labem má 13 bytů, které přiděluje zdravotně postiženým. Sociální a krizové byty podle mluvčí Romany Macové momentálně "intenzivně řeší". Chystá také sčítání lidí bez přístřeší. "V tuto chvíli však chybí legislativa, která by zohledňovala, aby byli příjemci dávek motivováni ke změně životního stylu. To se snažíme při jednáních s ministerstvem prosadit," nastiňuje náměstek primátora Tomáš Vlach, jak by si pomoc lidem bez domova představoval.
Desítky obcí už se také rozhodly vyhlásit na svém území bezdoplatkové zóny. To znamená, že nově příchozí nemají nárok na doplatek na bydlení. Stávající obyvatelé se nemohou v rámci města přestěhovat a musejí doufat, že jejich smlouva nebude mít výpadek. Jinak o peníze přijdou.
Platforma ve své analýze také upozorňuje, že pokles výdajů na dávky na bydlení v posledních letech nemusí být tak pozitivním signálem, jak politici tvrdí. To, že dávky bere méně lidí, podle Lesáka nutně neznamená, že už je nepotřebují, ale spíš že na ně nedosáhnou. "Měli bychom mít statistiky o tom, jak se mění situace lidí. Ne jen o tom, jestli berou, nebo neberou dávky," dodává Lesák.
