Praha – Skoro každý, kdo studoval za minulého režimu, měl spolužáky z převraty často postižených exotických zemí. Na vysokoškolských kolejích v osmdesátých letech bydlel třeba nikaragujský partyzán José, který mohl na studia až poté, co se vyléčil z průstřelu slabin, Senegalka Awa zase přišla o své nejbližší už jako dítě při přepadení polovojenskými milicemi.
Bývalý syrský student geodézie a kartografie na pražském ČVUT, dnes inženýr Ahmad Alrazzouk, svůj pohnutý příběh prožil teprve nedávno. Začal ve chvíli, kdy od jeho promoce uplynulo už více než dvacet let. Bývalé spolužáky ale zasáhl natolik, že kvůli němu uspořádali sbírku a snaží se ho dostat do Česka.
"Říkali jsme mu Ahi, zkratkou jména. Dost se s námi přátelil, chodil hrát tenis, na volejbal. Byl to docela obyčejný, kamarádský kluk," vzpomíná nad fotografií Alrazzouka v typicky české čepici, takzvané zmijovce, devětačtyřicetiletý Ahmadův bývalý spolužák Pavel Denk. Syřan se podle něho účastnil výletů na Šumavu, kde poprvé lyžoval, zval české kamarády na arabská jídla, chodil s nimi do hospody. "Pivo si dal, dokonce ochutnal i klobásy z vepřového. Říkal, že je moderní muslim," popisuje geodet Denk.
Hledal jsem ho na sociálních sítích, ale nic
Celá devadesátá léta spolu byli ve sporadickém kontaktu. Denkovi přišlo od Ahmada pár pohlednic, například z tehdy ještě nedotčené, nyní Islámským státem poničené Palmýry. Vyplývalo z nich, že žije ve svém bytě na vesnici poblíž města Homs spokojeně. Pracoval jako geodet při stavbách ropovodů, byl ženatý, měl čtyři děti. Pak se oba na dlouhou dobu odmlčeli. "Až když v Sýrii vypukla občanská válka, tak jsem se ho snažil opět kontaktovat, hledal jsem na sociálních sítích, ale nic," vypráví Denk.
Dnes jedenapadesátiletý Alrazzouk se nakonec ozval sám. V roce 2014 Denk, žijící v Plzni, kandidoval v komunálních volbách. A zřídil si proto Facebook. "Napsal mi, ptal se, jak se mám, co žena, děti. Napoprvé si hned nestěžoval, o nic neprosil, ale postupně, jak jsem se zajímal o něho, vše vyšlo najevo," říká Denk.
Ahmad mu psal již z exilu v Libanonu. Syrskou vesnici, kterou bomby zničily, musel s rodinou opustit v únoru roku 2012. "Mnoho našich sousedů bylo zabito, my už radši nocovali venku. Bombardování a střelba se ozývaly, i když moje žena ještě v Homsu předčasně rodila," popsal muž poslední dny ve svém domově v dopise, který nedávno spolužákům zaslal.
Rodina nejdřív našla skromné útočiště v táboře v Damašku, později utekla na venkov. "Situace ale nebyla lepší než v hlavním městě či Homsu, celá Sýrie se stala bitevním polem,“ píše muž. Utekli proto potřetí, tentokrát pryč ze země, do Libanonu, kdy nyní žijí jako utečenci v bídných podmínkách. "Jsem bez práce, protože inženýři, právníci a lékaři nelibanonské národnosti zde nesmí pracovat, děti nechodí do školy, pracuje a nicotný plat pobírá jen můj sedmnáctiletý syn. A dům, kde zatím provizorně přebýváme, se bude prodávat," stojí v dopise.
Když se Denk o tíživé kamarádově situaci dozvěděl, odhodlal se k dvojí akci. Uspořádal sbírku a oslovil přes třicet bývalých spolužáků. Nakonec Ahmadovi do Libanonu poslali 70 tisíc korun. "Celkem se nás složilo osmnáct. Někdo poslal méně než plánovaných pět tisíc, ale vyloženě záporná reakce byla jediná," říká Denk.
Oslovíme dopisem premiéra, ministra zahraničí a vnitra
Kromě toho sepsal pozvání, kde se za Ahmada zaručili i další spolužáci, a přiměl ho, aby v Bejrútu na české ambasádě požádal o vízum do Česka. V Praze by Syřan požádal i s rodinou o azyl.
Jenže vízum nedostali. Ani poté, co s pomocí právní kanceláře podali na české ministerstvo zahraničí odvolání s poukazem na humanitární aspekty žádosti. "Velvyslanectví v Bejrútu rozhodlo správně. Nebylo možné prokázat váš úmysl opustit území členských států před skončením platnosti víza," uvedl v rozhodnutí ředitel odboru konzulárních koncepcí a metodiky ministerstva David Nový. Zjednodušeně, Česko Syřana odmítá proto, že se bojí, že v zemi zůstane. Znemožňuje mu tak být legálním exulantem.
"Nějaké uprchlíky stejně budeme muset přijmout. Budou procházet prověrkami, školením z českých reálií. Tady máme chlapa, který nosí zmijovku, české reálie i češtinu zná a je vysokoškolák," podivuje se Denk, který nyní společně s právničkou Evou Holou z kanceláře Radil-Schmidt chystá poslední možný krok. "Oslovíme dopisem premiéra, ministra zahraničí a vnitra, aby rodinu zahrnuli mezi těch nemnoho uprchlíků, které snad budeme přijímat," uvedla právnička.
