V Česku není mnoho míst, která by byla opředena tolika tajemstvími a legendami jako rožmberská hrobka v presbytáři cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě. Některé z těch nejlákavějších však už vzaly díky modernímu archeologickému průzkumu zasvé.
První záhadou byla samotná poloha hrobky. Až do roku 2009 nikdo přesně nevěděl, kde se nalézá. V témže roce do ní experti ze spolku Naše historie poprvé nahlédli miniaturní kamerou, ale neuvěřili, že jsou u cíle. Malá krypta, z velké části zaplněná pouhými dvěma cínovými sarkofágy, vůbec neodpovídala legendární hrobce se čtyřiceti pohřby. Nemluvě o tom, že Rožmberkové v ní měli podle rozšířené pověsti sedět kolem kulatého stolu jako při sněmu.
Až když si archeologové přečetli nápis na kartuši jednoho ze sarkofágů a v roce 2011 provedli průzkumný vrt do podlahy pohřební komory, který potvrdil přítomnost dalších ostatků, mohli po 400 letech konečně prohlásit, že objevili nejen poslední místo odpočinku Petra Voka, ale i bájnou rodovou hrobku. Zatímco jedna záhada tak byla vyřešena, objevily se další.
Spletl se kronikář, nebo řemeslník?
Rožmberský archivář a kronikář Václav Břežan (1568-1618) se na přípravách Rožmberkova pohřbu sám podílel. Také zapsal datum šlechticovy smrti: 6. listopadu 1611.
Jenže. Na půlmetrové nápisové kartuši připevněné na jednom z cínových sarkofágů stojí: "Nejosvícenější kníže a pán, pan Petr Vok Ursinus, poslední vladař domu rožmberského, zaměnil život za smrt na svém třeboňském zámku dne 5. listopadu, před svítáním, léta Kristova 1611. Zde je pohřben." Číslovka 5 je přitom napsána římským znakem V. Spletl se kronikář, nebo snad udělal chybu řemeslník připravující formu na odlití kartuše?
Původně badatelé spekulovali o tom, že rozpor v datech může být jen zdánlivý, ovlivněný tehdejším vnímáním času, kdy den končil teprve před svítáním toho následujícího. I tato domněnka se však ukázala jako pravděpodobně chybná. Oba zápisy, ten v kronice i na sarkofágu, jsou totiž ve skutečnosti správně.
Vysvětlení přineslo až podrobné zkoumání virtuálního 3D modelu nápisové kartuše. Novodobá snímací technika totiž dokázala zachytit i to, co na první pohled nebylo kvůli nánosům nečistot, špatnému osvětlení a poškození kartuše okem rozeznatelné. Nad číslicí "V" je symbol připomínající znak "omega". V renesančních textech se běžně používal a nahrazoval například pomlčku, označoval vsuvku nebo zkrácené slovo. Umístění nad číslem však žádnému z těchto způsobů využití neodpovídá.
"Písmeno omega je poslední v řecké abecedě. Tento způsob zápisu, kdy je umístěno nad číslovkou pět, by se tedy mohl dát teoreticky přeložit: Na konci pátého dne. To by však stále bylo v rozporu se zápisem v kronice i s korouhvemi a prapory nad sarkofágem," vysvětluje Jiří Šindelář, vedoucí spolku Naše historie, který průzkum hrobky a následnou digitalizaci prováděl.
"V době Vokovy smrti byly v módě alchymie a magie a spolu s tím i nejrůznější mystické symboly. Na zápis se tedy můžeme podívat i jako na kryptogram. Otočíme-li jej o 180 stupňů, písmeno V se změní na znak 'alfa'. Alfa je první písmeno řecké abecedy, a zápis by se tedy dal přečíst jako: První a poslední. Alfa a omega také přímo odkazují na Boha, kterému v tomto případě Petr Vok odevzdává svou duši ve chvíli smrti," spekuluje dál Jiří Šindelář.
A dodává: "Zároveň lze předpokládat, že symbol ve tvaru omegy nad písmenem V je i jiným grafickým způsobem, jak zapsat číslovku 6 (VI - pozn. red.)."
Další tajemné znaky
Tím však záhady kolem nápisu na sarkofágu nekončí. Trojrozměrný model odhalil v textu na kartuši i další, na první pohled neviditelné znaky. Badatelé zatím jejich význam nerozluštili. První část latinského nápisu se rýmuje. Rým končí na třetím řádku slovem ULTIMUS. Za ním zdánlivě následuje velká mezera až ke slovu VITAM. Ve skutečnosti je však vyplněna znakem, který badatelům nejprve připomínal list stromu.
"V kronice se v souvislosti s Vokovou smrtí píše o posledním listu mohutného stromu, který upadl do hrobu. Odkaz na posledního z Rožmberků nám tak připadl pravděpodobný," popisuje Šindelář.
Znak je však velmi nezřetelný a při dalším zkoumání badatelé verzi s listem opustili. "Může to také být růže proklátá dýkou, což by také symbolizovalo posledního rožmberského vladaře," popisuje dosavadní úvahy badatelů Šindelář. Růže je rodový symbol Rožmberků.
Druhý nejvýraznější a zatím nerozluštěný znak je patrný v pravém dolním rohu kartuše. Snad by to mohl být stylizovaný monogram samotného Petra Voka, ale i to je zatím pouze spekulace, kterou lze učinit pouze na základě podobnosti a faktu, že zatímco text na kartuši je latinsky, všechny ostatní pohřby měly podle dochovaných pramenů nápisy v češtině.
"Z písemných pramenů víme, že sarkofág byl k dispozici již pár dnů po Vokově smrti. Evidentně jej tedy připravovali ještě za šlechticova života. Vzhledem k tomu, že je latinsky, tedy v jazyce hodném vysokého postavení dotyčného, se můžeme domnívat, že si jej politik připravil sám a na konec přidal i zmíněný monogram. Jisté je však pouze jedno. Na kartuši nalézáme sadu zatím nerozluštěných znaků, které mají celý nápis doplnit nebo nesou další, nám zatím utajené poselství," naznačuje další úvahy badatelů Jiří Šindelář.
Záhadný prsten "nesmyslného" tvaru
V roce 2011 se v nepřístupné zavřené hrobce na sarkofágu Petra Voka objevil tajemný prsten. Dnes víme, že vypadl z rozpadající se dřevěné rakve Kateřiny z Ludanic, šlechticovy ženy (zemřela 1601), která leží na vedlejší cínové truhle. Ani při použití nejmodernější 4K kamery však vědci nemohli přijít na to, jaký přesně má tvar. Jeho korunka je totiž ve všech osách na první pohled nesymetrická a nevytváří žádný srozumitelný symbol. Dámský prsten podobného tvaru navíc vůbec nesedí do šperkařství 16. století.
"Teprve 3D model nám umožnil podívat se na prsten z potřebných úhlů. Zjistili jsme, že předpokládaná symetrie korunky je v půlce záměrně přerušena, a teprve když tvar otočíme, vytvoří symbol jakéhosi oválného květu ozdobeného celkem deseti kameny, které vytváří nepravidelný šestiúhelník protažený v jedné ose. Domníváme se tedy, že Kateřinin prsten je jedním ze dvou párových prstenů. Druhý, který přesně padne ke zploštělým částem korunky, nosil na prstu Petr Vok," odhaluje záhadu zdánlivě nesmyslného tvaru prstenu Zuzana Thomová, archeoložka výzkumného týmu z Jihočeského muzea v Českých Budějovicích.
Párové prsteny, anglicky zvané gimmel (nebo gimmal) rings, byly v 16. a 17. století velmi populární mezi snoubenci v Anglii a v Německu. V této souvislosti dodejme, že Petr Vok byl na své kavalírské cestě právě v Anglii. Do svatby nosil svůj prsten každý zvlášť, po svatbě se spojily a výsledný prsten nosila žena. Někdy byly za tímto účelem opatřeny i speciální závlačkou, aby celek držel trvale pohromadě.
Je symbolické, že prsten byl náhodou objeven v roce 2011, přesně 400 let od Vokovy smrti. V současné době experti vytvořili na 3D tiskárně věrnou kopii prstenu a pro budoucí návštěvníky vytiskli i model v šestinásobném zvětšení. Následně stejným způsobem vznikne i ztracená forma pro odlití repliky prstenu. Tu bude podle dobových šperkařských postupů vytvářet restaurátor Andrej Šumbera.
Zatímco objevený dámský prsten je osázen zelenými kameny, bude podle odpovídající symboliky mužská "část" prstenu ozdobena červenými.
Kdo leží v neoznačeném sarkofágu
Kromě sarkofágu Petra Voka je v hrobce ještě jedna takřka totožná cínová truhla. Víme, že byla rožmberskou kanceláří zakoupena v roce 1601, tedy v době, kdy umírá Vokova žena Kateřina z Ludanic. Sarkofág je bez jakýchkoliv výsostných znaků, které by ukazovaly na konkrétního člena rodu, má však podobné zdobení jako Vokova truhla, a mezi uložením obou rakví tedy nemohla uplynout příliš dlouhá doba.
Z dochovaných zápisů víme, že Kateřina byla pochována do dřevěné rakve s honosnými měděnými ozdobami. Na základě nepřímých indicií se však historikové stále domnívají, že druhý sarkofág byl původně pořízen pro ni. Na otázku, kdo v něm nakonec skutečně našel místo svého posledního odpočinku, zatím neznáme odpověď. Badatelé však nabízejí několik pravděpodobných variant.
V polovině 16. století zemřely krátce po sobě tři dámy rožmberského rodu. V roce 1559 v pouhých 24 letech Kateřina Brunšvická, žena Viléma z Rožmberka, v roce 1562 Anna z Rogendorfu, druhá manželka Jošta III. z Rožmberka a matka Viléma a Petra Voka, a v roce 1564 Žofie Braniborská z Hohenzollernu, druhá Vilémova manželka. Písemné prameny o jejich pohřbu nemáme a podle jedné z teorií mohou odpočívat právě v neoznačeném sarkofágu.
Kniha a výstava
Kolektiv autorů kolem Jiřího Šindeláře vydává publikaci: Rožmberská hrobka, příběh hledání. V klášteře ve Vyšším Brodě se zároveň připravuje na rok 2023 expozice s názvem Rožmberské zlato, jejíž součástí bude i věrná kopie záhadného prstenu objeveného v hrobce v roce 2011.
Druhou aktuálně zvažovanou možností je, že do honosné cínové truhly byly při úklidu hrobky druhotně uloženy ostatky ostatních předků Rožmberského rodu. "Poté co byl Petr Vok jako nekatolík nucen prodat své majetky v Českém Krumlově, hledal pro svůj rod nové místo posledního odpočinku. Vyslal proto do jím vlastněného Vyššího Brodu komisi vedenou vlastním synovcem, aby ověřila, zda v tamní kryptě ještě přece jen není nějaké další místo," popisuje Šindelář.
"Můžeme se domnívat, že komise prostor v hrobce uvolnila tak, jak bylo tehdy zvykem. Obvykle se vytvořilo pietní ossarium nebo byl vykopán prostor, kam se uložily nalezené ostatky z rozpadlých rakví. V hrobce ve Vyšším Brodě nikde žádné další ostatky nevidíme, ale přitom je zřejmé, že zde být musí," doplňuje o fakta, která vedou badatele k myšlence, že v neoznačeném sarkofágu mohou být pohřbeny právě ostatky předků Petra Voka.
Paprsek vede k mrtvým
Když nadzemní část hrobky v kostele Nanebevzetí Panny Marie dokumentoval fotograf týmu Martin Frouz, pronikalo úzkým gotickým oknem na zeď právě jen tolik slunečních paprsků, že přesně ohraničovaly epitafní kámen, klečící postavu Voka I. před Pannou Marií na obraze nad ním a část podlahy. Při pozdějším porovnávání se dokonce ukázalo, že byla osvětlena pouze ta část podlahy, pod kterou se nachází rožmberská hrobka.
"Mezi místními lidmi koluje nejasná legenda o tom, že místo, kde se hrobka nachází, označuje v určitou chvíli paprsek světla procházející jakousi škvírou v kostele. My jsme zcela náhodou zjistili, že sluneční světlo skutečně ukazuje přesně tam, kde se hrobka v podzemí nalézá, a navíc v jednu chvíli ohraničuje i samotný epitafní kámen," upozorňuje Šindelář.
"Možná se tímto světlem nechali vést i naši předchůdci, když v prosinci 1902 do hrobky poprvé po staletích nahlédli. Nepoznali sice, že našli bájnou rožmberskou hrobku, ale podlahu presbytáře rozkopali skutečně přesně jen v místě, kam dopadá slunce a kde se v podzemí hrobka nachází. Říkáme tomu Sluneční mystérium vyšebrodské," dodává s lehkou nadsázkou.
Unikátní výzkum jedinečné hrobky
Výzkum rožmberské hrobky je unikátní hned z několika pohledů. Zabývá se totiž objektem, který v Česku jen těžko najde srovnání. Možná že fanoušci romantické historie byli při ztotožnění hrobky v roce 2011 zklamáni strohostí a jednoduchostí prostory, ve skutečnosti však badatelé objevili jedinečnou kryptu, která nám dává nahlédnout do středověkého způsobu pohřbívání mocných.
Zatímco hrobky králů byly v průběhu staletí mnohokrát přemísťovány a upravovány, tato byla krátce po smrti Petra Voka zapečetěna a zapomenuta. Zůstala tak zakonzervována přes 400 let.
VIDEO: Hřeb, zlatá destička a dřevo ze 4. století, které archeologové nalezli v milevském kostele (21. 12. 2020)