Praha - 3D má být technologií budoucnosti. Princip, který se snaží ošálit oči, přitom řadě lidí vyvolává nepříjemné stavy a dlouhodobé dopady plynoucí z pravidelného sledování 3D nejsou známé.

Zobrazovaní ve 3D vychází z fungování lidského mozku. Každé oko vidí svět z odlišného úhlu, stačí jedno z očí zavřít a obraz se posune na stranu. Mozek následně oba obrazy skládá.

Lidské oko ale není připravené na každodenní několikahodinové sledování 3D, upozorňuje CNN.

Nepřirozený pohyb, ke kterému 3D technologie naše oči nutí, může vyústit v nevolnost, bolesti hlavy a únavu. V některých případech způsobuje dezorientaci a výjimečně i záchvaty.

Nepříjemné stavy

3D film ukazuje dva překrývající se obrazy - každý s odlišným úhlem.

Speciální brýle pak pomocí polarizovaného filtru obrazy rozdělují a umožňují každému oku vidět jen jeden z nich. V mozku se obrazy opět spojují a vytváří se tak dojem prostoru.

Pokud se k vám něco blíží v reálném světě, trajektorie očí se společně s přibližujícím se objektem začíná křížit. Čočky ve stejnou chvíli mění tvar a zůstávají tak  zaostřené na objekt, který s k vám pohybuje.

Tomuto procesu se říká akomodace. Když ale vidíte obrazy na plátně, snaží se oči spojit obrazy aniž by k akomodaci docházelo. Objekt se totiž nepohybuje.

Nepřirozené fungování očí proto může vyústit v nepříjemné pocity.

Technologie pro vyvolené

3D podle lékařů nemohou sledovat lidé bez perfektně vyrovnaných očí či se slabým očním svalem. Technologie také nemusí fungovat u lidí s amblyopií (tupozrakostí).

Vzhledem ke stáří technologie není jasné, jaké jsou při sledování 3D dlouhodobé dopady. Mohla by být nebezpečná pro malé děti, které budou 3D sledovat často.

V době, kdy řada společností přichází s 3D verzemi jejich produktů,  přibývá „trojrozměrných" filmů a chystají se i trojrozměrné hry, se tak nad technologií vznáší otázka její reálné využitelnosti.