Praha - Největší zdravotní pojišťovna poprvé v historii uvolnila údaje o tom, kolik platí jednotlivým nemocnicím. Aktuálně.cz zveřejňuje první výsledky - ty, které ukazují, kolik VZP platí za lůžka.
Nejdražší léčbu mají podle očekávání specializované ústavy.
Pochybnosti o tom, že peníze jsou spravedlivě rozdělovány, nastávají u fakultních nemocnic.
Nesrovnalosti jsou už očividné u nemocnic, které patří krajům. Městské nemocnice jsou pak placeny mnohem hůře.
Soukromé nemocnice se běžným pravidlům rozdělování peněz nijak nevymykají.
ŽEBŘÍČEK NEMOCNIC si můžete prostudovat ZDE
Drahá péče, drahá lůžka
Vysoké výdaje v lůžkových zařízeních specializovaných pracovišť se dají vysvětlit tím, že zde za velké peníze poskytují drahou péči.
Jen VZP loni přispívala na jedno lůžko v pražském Ústavu hematologie a krevní transfuze, kde se léčí leukémie a hemofilie, skoro deseti miliony korun ročně.
Přes tři miliony stojí lůžko v ústavech, které se specializují na léčení srdce. Jde o pražský IKEM a brněnské Centrum kardiovaskulární chirurgie.
Stejně specializované jsou pražská nemocnice na Homolce a třinecká soukromá nemocnice Podlesí.
Pražské fakulty jsou u zdroje
K čemu je žebříček
- Jde o důležitý krok k tomu, aby ve zdravotnictví zavládly spravedlivější poměry a aby se peníze utrácely více efektivně.
- Ukazuje se, že nemocnice dostávají od VZP velmi různé peníze. Podle expertů to může být tím, že léčí různé typy pacientů.
- "Vysvětlení si však žádají odlišnosti v úhradách nemocnicím, které jsou svým charakterem podobné," komentuje výsledky ředitel VZP pro strategii Pavel Vepřek.
- Důvody rozdílů bude tedy třeba určit. Může mezi ně patřit přetrvávání historických nespravedlností z minulých dob. Svou roli může hrát i kvalita managementu, který dokáže efektivně využívat kapacity své nemocnice a úspěšně vyjednávat s pojišťovnami.
- K dalšímu postupu jsou třeba analýzy, které by ukázaly, kde pojišťovny skutečně dostávají za peníze svých klientů odpovídající služby a kde je tomu naopak.
- Konečným cílem je stav, kde nemocnice budou stejně placeny za stejnou práci ve stejné kvalitě.
Dále čtěte:
Mezi fakultními nemocnicemi jsou už velké rozdíly.
Pražský Motol a Všeobecná fakultní nemocnice společně s královéhradeckou nemocnicí dostávají na lůžko nápadně víc peněz než například fakultní nemocnice v Brně, Olomouci a Ostravě.
Teoreticky by přitom měly plnit stejné úkoly, totiž poskytovat v rámci kraje specializovanou péči ve všech oborech.
Některé rozdíly je možné vysvětlit tím, že jejich ředitelé dokáží vyjít s méně lůžky. To může být případ Hradce Králové, který má sice víc peněz na lůžko než Plzeň, celkově však plzeňští dostávají peněz více.
Vzhledem k tomu, že obě nemocnice mají zhruba stejnou spádovou oblast, může jít o různé manažerské strategie. Těžko však tímto argumentem vysvětlit, proč dvě největší pražské nemocnice dostanou za lůžko téměř jeden a půl milionu ročně, když stejně velká nemocnice v Brně dostává jen milion.
Krajský recept na prosperitu
Ještě rozdílnější situace je mezi nemocnicemi, které zřizují kraje.
Průměrný krajský ústav měl loni k dispozici 600-700 tisíc korun na lůžko. Výrazně lépe však na tom byly nemocnice Moravskoslezského, Olomouckého a Ústeckého kraje, které se blížily až k milionu za lůžko, ve výjimečných případech dokonce tuto hranici překonaly.
Naopak stejně velké nemocnice na jižní Moravě, Zlínsku, Plzeňsku a Královéhradecku často musely vyjít s částkou pod půl milionu.
V některých případech to je nepochybně zásluhou manažerů, kteří se dokážou zbavit zbytečných lůžek a udržet dobře placené obory. Tak se dá vysvětlit dobrý výsledek v Blansku, kde se specializují na neurologii a jadernou medicínu, částečně se tak dá zdůvodnit dobrý výsledek Přerova.
I když přerovští udržují všechny základní obory, mají například oproti nemocnic v Uherském Hradišti polovinu lůžek. Přitom si na čtyřech odděleních udrželi jednotky intenzivní péče a specializují se na neurologii a ortopedii.
Tři důvody nespravedlnosti
Přesto ukazují rozdíly mezi jednotlivými regiony tradiční socialistický model, kdy více peněz šlo do hornických krajů na severu a zanedbával se spíše zemědělský jih.
Rozdíly se vyhrotily zvlášť na severu Moravy nešťastným způsobem konkurenčního chování. Na Olomoucku a Ostravsku má VZP jen polovinu pojištěnců a v soutěži s konkurenčními pojišťovnami lékaře zřejmě přeplácí.
Postup regionálních ředitelů VZP mohl způsobit i další rozdíly. Ani po spojení středočeských nemocnic se nesnížily celkové příjmy spojených ústavů a například Příbram i po připojení Hořovic a Rakovníka patří k nejlépe placeným nemocnicím.
Hůře dopadl Náchod, který přišel o část společných příjmů, když byl spojen s Broumovem a Opočnem.
Města na okraji
Městské nemocnice jsou podle očekávání placeny hůře než základní krajská síť a obvykle musí vyjít s částkou do 400 tisíc za lůžko. Řada z nich se omezuje jen na chirurgii a internu a řada z nich zřejmě časem přejde od akutní medicíny jen k ošetřovatelské péči především pro staré občany.
Pravidlu se vymykají městské nemocnice, které jsou součástí krajské sítě (Ostrava, Litoměřice, Jablonec), a některé menší ústavy v Praze a Brně.
Výjimečným případem jsou tři malé nemocnice někdejšího semilského okresu (Turnov, Semily, Jilemnice), které si dokázaly udržet příjmy na úrovni velkých krajských ústavů.
Agel není zázrak
Statistika VZP překvapivě ukazuje, že soukromé nemocnice se běžným pravidlům rozdělování peněz nevymykají.
To platí i pro společnost Agel, která vyrostla kolem specializované nemocnice v Třinci-Podlesí. Ostatní ústavy Agelu (Šumperk, Valašské Meziříčí, Vítkovice, Rýmařov) ale poskytují zdravotní služby za stejné peníze jako ostatní partneři VZP. Podle výše úhrad za lůžko jsou na tom stejně jako jiné soukromé nemocnice, například v Hranicích nebo Karviné.
Speciální kapitolou jsou miniaturní soukromé ústavy především ve velkých městech, které se soustředily na jediný výnosný obor, například na ortopedii nebo oční operace. Celkově však vydělávají relativně nízké částky.
Obecně platí, že soukromé nemocnice málokdy dostávají méně než půl milionu ročně za lůžko. Mají tak větší šanci přežít než stejně velké, ale méně placené městské ústavy.
S výjimkami však nemají šanci předstihnout v příjmech krajské ústavy, kde se v posledních letech nejvíc investuje.
Sami zástupci VZP zatím hodnocení jednotlivých nemocnic odmítají: "K tomu, abychom mohli posoudit, zda VZP platí někomu nespravedlivě více a druhému stejně nespravedlivě méně, potřebujeme vědět nejen komu zaplatila, ale také za co. Doufejme, že se i to veřejnost brzo dozví," říká ředitel Vepřek.
