Brno - Potomci lidí, kteří museli v roce 1939 odejít z Podkarpatské Rusi, znovu neuspěli se svou žalobou na stát. Chtěli po ministerstvu financí peníze za majetek, který tam jejich rodiče museli nechat.
Nejvyšší správní soud žalobu zamítl. Znovu tak doplatili na to, že jejich rodiče zařadil komunistický režim mezi relativně bohaté.
Jste bohatí, nic nedostanete
Zákon, který vznikl na základě dohody dvou komunistických států - Československa a Sovětského svazu, umožnil, aby na odškodnění nedosáhli "bohatí. Tedy ti, kdož vlastnili "buržoazní" majetek: Velké domy, hospodářská stavení, lesy, pilu nebo továrnu.
Odškodnění nezískaly ani židovské rodiny.
To byl případ i rodičů dětí, které se soudí s ministerstvem financí: Na Podkarpatské Rusi nechali činžovní dům a malou továrnu, kde zaměstnávali patnáct lidí.
Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí uvedl, že lidé, kteří chtějí dosáhnout odškodnění, se ho nemohou domáhat na ministerstvu financí v rámci správního soudnictví.
A to přes argument potomků, že do vlastnictví jejich rodičů zasáhl stát a veřejná správa.
Smlouva je smlouva
Dále čtěte:
Na Podkarpatské Rusi - reportáž o hledání, díl první Na Podkarpatské Rusi - reportáž o hledání, díl druhý Na Podkarpatské Rusi - reportáž o hledání, díl třetíJak se ČSSR zachovala:
- Česko-sovětskou smlouvu podepsali prezident Edvard Beneš a sovětský komisař pro zahraničí Molotov v roce 1946.
- Píše se v ní, že ten, kdo musel po roce 1939 odejít z Podkarpatské Rusi, dostane náhradu za opuštěný nemovitý majetek.
- Ministerstvo financí tehdy vydalo výzvu, aby se tito vyhnanci zaregistrovali. Sešlo se asi 6300 přihlášek.
- Po únoru 1948 se problém přestal řešit. V roce 1959 pak přijala tehdejší vláda novou odškodňovací vyhlášku, která nároky zúžila pouze na proplacení drobného osobního vlastnictví.
- Podle těchto podmínek dostalo 1 445 žadatelů z celkem 6 446 odškodnění. V průměru 9 tisíc korun, tedy v průměru 1,6 % hodnoty majetku. Ostatní nedostali nic. Stát je odškodnil až v letech 1960 - 1963, přitom odškodnění mělo být skončeno v roce 1948.
Z mezistátní slouvy mezi ČSR a SSSR; 186/1946 Sb:
"Taktiež budú odškodnené za zanechaný nehnutelný majetok osoby českej a slovenskej národnosti, ktoré musely v dosledku nepriatelskej okupácie opustit územie Zakarpatskej Ukrajiny".
"Ke ztrátě majetku nedošlo opuštěním Podkarpatské Rusi, ale přímo v důsledku ratifikované mezinárodní smlouvy," uvedl senát Nejvyšší správního soudu pod vedením soudce Radana Malíka s tím, že o nároku na odškodnění není kompetentní rozhodnou.
Přes zamítavé stanovisko ale soud dal návod, jak mají lidé v těchto případech postupovat: Domáhat se znovu odškodnění u civilního soudu s odkazem na soukromé právo.
Podle soudu je sporné, zda smlouva o odškodnění (přijatá totalitními státy v padesátých letech) neporušuje ústavní principy rovnosti. "Vyvlastnění a nucené omezení vlastnického práva je možné jen ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu," citoval soud z Listiny lidských práv a svobod.
Česko kvůli majetku zanechanému bez náhrady na Podkarpatské Rusi čelí také žalobě u Evropského soudu pro lidské práva.
Miliardový majetek
Přes dvě stě potomků bývalých obyvatel někdejšího československého území - Podkarpatské Rusi, kteří při nuceném odsunu přišli o majetek, totiž už loni podalo hromadnou žalobu na Česko do Štrasburku.
Stát tyto lidi odmítá odškodnit s tím, že peníze už dostali od Sovětského svazu. Ve většině případů šlo ale o symbolické odškodnění.
Podkarpatská Rus se stala součástí Československa v roce 1919. V roce 1939 ji obsadilo Maďarsko. Po válce celá oblast připadla Sovětskému svazu. Československo odstoupením Podkarpatské Rusi ztratilo téměř desetinu svého území. Češi a Slováci, kteří museli oblast opustit již po okupaci Maďarskem, zanechali v zemi nemalý majetek.
Za období prosperující první republiky si Češi a Slováci nakoupili na Podkarpatsku domy, pole, vinice a lesy, postavili domy. Ještě před únorem 1948 ohodnotili úředníci tento majetek na více než čtyři miliardy předválečných korun.
