Praha - Policejní razie ve Strakově akademii, která v červnu 2013 vedla k pádu kabinetu Petra Nečase, má jedno neobvyklé vedlejší pokračování. Bývalý ředitel Úřadu vlády Lubomír Poul žaluje svého tehdejšího zaměstnavatele o vydání takřka čtvrt milionu korun (z toho třetina byla v dolarech), které policie při známém zátahu nalezla v jeho trezoru. Další 3,5 milionu korun, které policie v trezoru nalezla, pak chce Poulova matka. První z žalob, tu Poulovu, začal rozplétat Obvodní soud pro Prahu 1, rozhodne nejspíše za týden.
Žalobci nalezené peníze po razii nejprve zabavili, ale zhruba po roce je vrátili Úřadu vlády - nepodařilo se jim prokázat, že by souvisely s trestnou činností. Úřad vlády je poté Poulovi, který nyní pracuje jako ředitel Náboženské matice, odmítl vydat. "Měli absurdní požadavek, že pan inženýr Poul má prokázat, že ty peníze byly jeho, ačkoliv byly v trezoru, který jako šéf Úřadu vlády užíval. A nikdo jiný klíče od toho trezoru neměl," říká Poulův advokát Vladimír Řičica.
Ten navíc poukazuje na to, že pokud by státní zastupitelství shledalo na původu peněz něco podezřelého, tak by je Úřadu vlády nevracelo. "Doložili jsme čestným prohlášením pana Poula, že šlo o jeho vlastní peníze. Úřad vlády absurdně reagoval, že to považuje za nedostatečné. Peníze chtěl poukázat na nějaké dobročinné účely, že to je věc nalezená," uvádí.
Bral víc než premiér
Jedním z argumentů Úřadu vlády bylo, že interní směrnice nedovolovala v trezoru přechovávat vlastní majetek. "Prý tam byl pracovní řád, že člověk tam nesměl mít soukromé peníze. Ale není přece možné mu je kvůli tomu zabavit," kroutí hlavou Poulův právník.
Poulovy příjmy přitom nebyly zanedbatelné a bez problémů by si asi uspořil i celou uvedenou částku. Například za prvních šest měsíců roku 2013 měl plat 779 680 korun a na odměnách dostal dalších 968 000 korun. S průměrnou měsíční mzdou přes 290 tisíc korun tak bral víc než premiér.
Policie při razii v červnu 2013 zadržela celkem osm lidí. Původně mezi nimi byl i Poul. Jeho jediného pak ale nakonec propustila bez obvinění. Když pak měl v březnu 2015 svědčit v kauze poslaneckých trafik, zdržel se na svědecké lavici jen několik desítek vteřin. Odmítl totiž vypovídat, protože by si mohl přivodit trestní stíhání. A ze stejného důvodu odmítl vypovídat o rok později, když se jiný soud snažil zjistit, jakým způsobem se podnikatel Ivo Rittig dostal k tajným zprávám BIS. Poul k nim přitom měl jako ředitel Úřadu vlády přístup.
S péčí řádného hospodáře
Úřad vlády vysvětluje, že peníze nemůže vydat, protože mu jejich původ není znám a při správě svých i cizích prostředků prý musí postupovat s péčí řádného hospodáře.
"Za situace, kdy Úřad vlády disponuje značným objemem finančních prostředků, které mu nenáleží a není nezpochybnitelně prokázáno vlastnické právo některé osoby k těmto prostředkům, nezbylo mu nic jiného než nakládat s těmito finančními prostředky jako s věcí nalezenou a postupovat plně v souladu s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku," uvedla mluvčí úřadu Barbora Peterová s tím, že uvedené peníze jsou nyní na depozitních účtech Úřadu vlády.
Úřad vlády navíc poukázal, že Poul byl u zabavení peněz 13. června 2013 policií a k jejich vlastnictví se tehdy nepřihlásil, a to ani po celou dobu trestního řízení. Stejně tak prý neučinili ani jeho rodiče u částky 3,5 milionu korun.
Poul proti úřadu
Poulovi a jeho rodiče se až dodatečně s dvouapůlročním zpožděním obrátili na soud a podali dvě žaloby. Poul požaduje vydání čtvrt milionu korun, jeho rodiče pak zbylých 3,5 milionu korun. Obvodní soud pro Prahu 1 toto pondělí začal projednávat první z nich, kterou podal Poul.
Ten před soudem zdůvodnil své rozhodnutí uchovávat tak velký obnos peněz v hotovosti tím, že je chtěl mít u sebe pro případ většího nákupu. Nalezené dolary si prý šetřil na cestu do USA. Tvrdí také, že se pro uložení peněz do trezoru rozhodl, protože se jeho dům stal několikrát terčem zlodějů. Poul přiznal, že jednal v rozporu s pracovním řádem úřadu, který povoluje držet osobní věci v trezoru pouze jeden den. Pro udělení výjimky je nutné zažádat o povolení nadřízeného, tedy premiéra, což neučinil.
O navrácení celé částky zažádal až dva a půl roku po zásahu údajně proto, že se kvůli špatnému psychickému stavu způsobenému dlouhodobým stresem nacházel v péči lékařů.
Právní zástupkyně Úřadu vlády trvala na tom, že jsou předložené důkazy nedostatečné. Podle Poulova advokáta je však postup Úřadu vlády ovlivněn doznívající kauzou Jany Nagyové, nyní Nečasové. "Musím konstatovat, že skutečně vidím nějaké důvody k úporné snaze Úřadu vlády o to, aby zpochybnil vlastnictví mého klienta," sdělil Poulův právní zástupce soudkyni Ivetě Nedozrálové. Ta vysloví svůj verdikt za týden. Pokud rozhodne v neprospěch žalobce, peníze pravděpodobně připadnou Praze 1.
Čekání na pravomocný verdikt
I když zátah na Úřadu vlády proběhl před téměř pěti lety, ani jedna ze tří kauz, které poslali žalobci k soudu, pravomocně neskončila. Nejznámější případ - nezákonné sledování tehdejší premiérovy manželky - si soudy přehazovaly několik let. Soudkyně Helena Králová, která Janu Nagyovou (Nečasovou) a trojici důstojníků Vojenského zpravodajství opakovaně osvobodila, si za svůj postup vysloužila kárnou žalobu ministra spravedlnosti a odebrání případu.
Její nástupkyně pak čtveřici loni v listopadu udělila podmíněné tresty a naznačila, že by měl být pro křivou výpověď stíhán i expremiér Petr Nečas. Protože se ale všichni odvolali, bude případ řešit Městský soud v Praze.
Druhý případ, přidělení lukrativních postů ve státní správě trojici poslanců ODS výměnou za to, že se vzdají mandátu, je zatím u ledu. Měla ho také na starosti Helena Králová, kterou ale mezitím ministr spravedlnosti postavil mimo službu, a vedení soudu čeká, zda kárný senát vezme Králové soudcovský talár. Pokud ano, přidělí případ jinému soudci. Na definitivní rozhodnutí čeká i třetí případ, vynášení tajné zprávy BIS. Městský soud v Praze za to Nagyové a podnikateli Ivo Rittigovi udělil podmíněné tresty. Ty ale na podzim Vrchní soud v Praze zrušil a případ vrátil k novému projednání.
