Jednotka intenzivní péče pro dětské pacienty popáleninové kliniky v nemocnici na pražských Vinohradech. Dveře oddělení jsou pomalované veselými obrázky zvířat. Prudký kontrast s tím, co se za dveřmi odehrává. Ročně tu skončí až tři sta vážně popálených dětí.
V pokoji v přízemí budovy, do kterého lze z chodby nahlédnout velkým proskleným oknem, sedí dvacetiletá Ukrajinka Karina. Mladá maminka, která ještě před několika týdny poklidně žila na venkově jihozápadně od ukrajinského Lvova. Na klíně opatrně přidržuje osmnáctiměsíční dcerku Julii. Dívenka zvědavě pozoruje okolí. Usmívá se. Je to vlastně zázrak.
Ještě před několika dny se nemohla ani posadit, aniž by bolestí neplakala. Před měsícem si dokonce doktoři nebyli jisti, zda vůbec přežije. Jedenadvacátého března rodina z vesnice Čajkovyči ve Lvovské oblasti prožila drama. Holčička se zranila tak, že měla popáleniny třetího stupně na šedesáti procentech těla. Kvůli válce jí ale tamní lékaři nedokázali poskytnout adekvátní péči. Nevypadalo to dobře. A pak pomohli jejich čeští kolegové.
Dívenka byla převezena do Prahy, kde na její záchraně spolupracuje Fakultní nemocnice Královské Vinohrady s Všeobecnou fakultní nemocnicí, kde byla dívenka hospitalizována v uplynulých týdnech. "Holčičku operujeme tady u nás a společně se snažíme ji zachránit. Klíčová je právě spolupráce, na její léčbě se podílí řada lidí různých profesí," popsal již dříve přednosta Kliniky popáleninové medicíny Fakultní nemocnice Královské Vinohrady Robert Zajíček.
Nyní má za sebou dívenka už pět velkých operací. V proskleném boxu na jednotce intenzivní péče teď, bezmála pět týdnů od neštěstí, odpočívá a rehabilituje před posledním velkým zákrokem.
"Když přijdou sestřičky, občas se rozbrečí, protože na ně není zvyklá. Jinak se ale Julia už cítí lépe. Popáleniny vzadu na těle se podle lékaře hojí rychle. Jsem ráda za to, že je nyní schopná sedět, jíst a cvičit," popisuje Karina s mírným úsměvem. Během vyprávění se ale občas rozpláče. Uplynulé týdny pro ni byly extrémně náročné, navíc se jí stýská po manželovi a druhé dceři, kteří zůstali na Ukrajině.
Julia se popálila večer na návštěvě u babičky. Karina s manželem tam tehdy chtěli vykoupat dcery, protože u nich doma netekla voda. "Na varné desce jsem ohřívala desetilitrovou nádobu, byla už plná vroucí vody. Dcera si hrála vedle mě. Julia je klidná, ten den ji ale přepadla neobvyklá zvědavost. Když jsem se na vteřinu otočila, dcera otevřela troubu a lehce se o ni opřela," líčí Karina.
Následující události si vybavuje jen matně. Ví jen, že se vařič převrhl a voda Julii opařila. "Zrudla jí zadní část hlavy, záda, ruce a půlka tváře. Okamžitě jsem zavolala manžela, který byl venku s druhou dcerou. Začali jsme holčičku svlékat a polévat studenou vodu. Do nejbližšího zdravotnického zařízení, kde dcera dostala léky na zmírnění bolesti, nás pak dovezl soused," vzpomíná na dramatické chvíle Karina. Lékaři následně dítě napojili na kapačku a ošetřili popáleniny. Jenže bylo jasné, že ve válečné situaci na Ukrajině, s útoky ruských okupantů či výpadky energie, nebudou lékaři schopni dívence zajistit potřebnou intenzivní péči.
Bylo proto rozhodnuto, že Julia bude z Ukrajiny transportována do Česka. "Zdejší vybavení je zastaralé. Na Ukrajině bude mít jen naději na zázrak, v Česku bude mít vaše dcera šanci na přežití," sdělil prý ženě jeden z tamních lékařů.
Na náročném transportu spolupracovala Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, české ministerstvo vnitra, ministerstvo obrany, zastupitelský úřad v Polsku a ukrajinští lékaři. "Z Česka byl do Polska vyslán vojenský speciál, ve kterém letěl vojenský doktor a náš intenzivista se zkušenostmi s léčbou popálených pacientů," popisuje přednosta Zajíček.
"Ještě jeden den a zemřela by"
Podle Zajíčka dorazila holčička do vinohradské nemocnice ve velmi kritickém stavu. "Měla 60 procent popálenin a infikovanou kůži. Vedla z ní spousta hadiček, byla na dýchacím přístroji. Jsme přesvědčeni, že ještě jeden den a zemřela by. Rozsah zranění byl extrémní. Ona se ale neskutečně držela a nakonec se to podařilo zvládnout," popisuje.
Julii hned čekala série operací. Lékaři nejdříve odstranili mrtvou tkáň a místo ní dali kůži od dárce. Tu poté sundali a nahradili Juliinou vlastní kůží a také umělou kůží. "Nyní nás čeká dokončení transplantace umělé kůže. Umělá kůže je jen náhradní škára, která způsobí, že se rána uzavře. Nyní je potřeba použít její vlastní kůži, kterou odebereme z těch mála míst, co má zdravé," vysvětluje lékař.
Zdravotní stav malé Julie se podle něj během posledního měsíce diametrálně změnil. Nyní už je schopná komunikovat se zdravotním personálem, pomalu začíná cvičit i jíst bez hadiček. Lékaři nyní dívence dávají prostor na rekonvalescenci a čas s matkou, aby se mohla dostat do psychické kondice, nastartovat znovu mozek, začít lépe jíst a pít, obnovit si zažívací trakt.
Popáleninové centrum ročně přijme 300 dětí
- Klinika popáleninové medicíny Fakultní nemocnice Královské Vinohrady přijme ročně osm set pacientů, z toho tři sta dětí.
- Minimálně šedesát procent dětí potřebuje intenzivní péči.
- Roční mortalita činí pod pět procent, tedy 95 procent lidí vážně popálených lidí úraz přežije.
- Podle přednosty kliniky Roberta Zajíčka je míra úspěšnosti srovnatelná s jinými západními popáleninovými centry. "Akorát s tím rozdílem, že my to děláme se starším vybavením. Špičkovou medicínu nelze dělat s vybavením z 80. let, chybí nám separované boxy, moderní operační sály," vysvětluje Zajíček.
- Zajíček je zároveň předsedou spolku Bolíto, jež poskytuje pomoc popáleným dětem, nebo také připravuje preventivní programy.
"Snažíme se s ní rehabilitovat, aby se jí vrátila svalová hmota. Popáleniny jsou energeticky náročný úraz, kdy dochází k obrovským ztrátám svalové hmoty. Takže ji potřebujeme dostat do kondice," vysvětluje Zajíček.
Mladé mamince se viditelně ulevilo, přestože jí chybí domov a hlavně tříletá Viktoria, která zůstala spolu s tátou na Ukrajině. Kdyby to šlo, vrátila by se prý na Ukrajinu hned. Když redaktorka Aktuáně.cz Karinu požádá, aby zavzpomínala, jaká byla první slova jejích dcer, rozpláče se dojetím. "Jako první řekla Viktoria slovo "máma", i přestože je spíš tatínkova holčička. Julia to měla opačně. Sice jako první řekla táta, je to ale maminčina holčička," vypráví žena.
Návrat na Ukrajinu za zbytkem rodiny čeká maminku s Julií možná již brzy. Ještě však musí zvládnout poslední operaci. "Vidíme zlepšování po všech stránkách, což mě vede k optimismu, že to zvládne. Ale samozřejmě počítáme i s tím, že mohou přijít komplikace, přece jenom se jedná o další velký výkon. Ale už bude za jiných podmínek, než když sem Julia přijela," dodává Robert Zajíček.
