Brno - Je neděle, před šestou hodinou ráno. Je tma. Na jedné z brněnských zastávek tramvaje přesto stojí snad třicet lidí. Několik z nich třímá v rukou batohy, dalším čouhají z batohů rybářské stoličky. Není pochyb, chystají se na setkání s papežem.
K mladým i starším poutníkům, rozespalým po ránu, se po několika zastávkách přidává skupina rozjívených mladíků vracejících se z klubu. Chvíli se diví, kam jede "v noci" tolik lidí. Na hlavním nádraží jim to dojde. Cedule s modlitbami označující zastávky kyvadlové dopravy jsou nepřehlédnutelné.
"No to je jasný, v Brně je papež," plácá se jeden ze společensky unavených mladíků do čela. To už spolu s poutníky nasedám do autobusů označených jako "C", směr letiště Tuřany.
Pláštěnka a program. To druhé se hodí
Cestou překvapivě nepotkáváme žádné komplikace, silnice jsou průjezdné a za chvíli už autobus přejíždí nad dálnicí, která se změnila v obří parkoviště autobusů. Většina poutníků dorazila právě autobusy - vyslaly je jednotlivé farnosti.
Mezi auty vládnou poznávací značky Zlínského kraje, spousta jich je také ze Slovenska.
Autobus linky C zastavuje kus od areálu pro bohoslužbu, dál se jde pěšky. Kdo chce, vyzvedne si balíček s pláštěnkou a podrobným programem. To druhé se bude hodit. Jsou tu totiž texty modliteb - hlavně ty latinské nemají čeští věřící zrovna pod kůží.
Jak vypadá mše pro 120 tisíc lidí? Projděte si snímky reportéra Aktuálně.cz přímo z brněnského letiště:
Cestu lemuje osmatřicet stánků s občerstvením a suvenýry. Jsou dost daleko od samotných sektorů pro poutníky, takže ti nakupují do zásoby lázeňské oplatky s papežovým portrétem a štramberské uši, aby se už zpátky nemuseli vracet.
Záchody jsou o něco blíže k sektorům a jsou dobrým příkladem, že organizace bohoslužby několikrát předčí velké koncerty či festivaly. Skoro na nic se tu nestojí řada, nevznikají tlačenice a všude je někdo, kdo poradí a nasměruje. Podle biskupství přitom dorazilo 120 tisíc poutníků.
Ani jeptišku neobelstili
Je s podivem, kolik už je v sedm hodin ráno na místě lidí. Mladí věřící tu byli už od sobotního večerního koncertu, přespali ve stanovém městečku a teď sledují předprogram - koncerty, proslovy a nácviky.
Sektory blíže k pódiu jsou téměř plné a do areálu míří další tisíce a tisíce lidí. Na to, aby se dostali, kam patří, dohlíží stovky pořadatelů ve žlutých vestách - třeba Helena Hudcová s manželem. "Vstávali jsme ve tři hodiny ráno, ale unavená nejsem, ta atmosféra člověka úplně nabíjí," pochvaluje si mladá žena.
O kus dál hlídá sektor jeptiška. Reflexní vestu přes klasický černý hábit vidím poprvé. "Máte pravdu, jsem tu asi jediná řádová sestra v roli dobrovolníka," směje se mladá dívka. Jmenuje se sestra Ivana a je přímo z brněnského Petrova. Na předchozích akcích byla jen jako "obyčejná jeptiška", teď ale chtěla zkusit něco jiného.
Připomeňte si ve fotogalerii, jak vypadal první den papežovy návštěvy Česka: Od dopoledního příletu až po večerní nešpory
Jejího zaujetí pro rozhovor využívají dva koumáci a přelézají hrazení sektoru. Sestra Ivana je neúprosně zastavuje a chce vidět místenky. Muži se potutelně usmívají - mají totiž místenky do jednoho ze zadních sektorů, chtěli takto proklouznout dopředu. "Nezlobte se, ale opravdu vás nepustím. Jiní lidé by přišli o místa," kroutí hlavou řádová sestra.
Stejně neúprosná je i chvíli na to, kdy ji o podobnou laskavost prosí kolegyně - řádová sestra ze slovenského Prešova. "To opravdu nejde," usmívá se Ivana omluvně.
Vitaj, papeži!
Ve čtvrt na deset spatří dav nad hlavami letadlo. Lidé začínají nadšeně mávat vlaječkami. Přistání sledují na velkoplošných obrazovkách. Když se papež objeví ve dveřích letounu, začínají nadšeně křičet a tleskat. Ve stejnou dobu se v celé brněnské diecézi rozezní zvony, z hradu Špilberk vypálí salvu.
Ještě větší ryk pak nastává, když papamobil projíždí areálem. "Vitaj!" křikne na papeže jeden z krojovaných chlapců. Lidé si Benedikta XVI. fotí a natáčejí, když jim kyne přes neprůstřelné sklo.
Jakmile Svatý Otec vystoupí na pódium pod bílým baldachýnem a promluví, dav ztichne. Nevlají ani papežské, ani diecézní vlaječky, papež si to při bohoslužbě nepřeje. Ticho jako v kostele zůstane téměř po celou bohoslužbu - kromě chvil, kdy se lidé nahlas modlí, přerušují ticho jen vysílačky pořadatelů.
Počasí vyšlo nádherně, celé dopoledne praží slunce, modrá obloha nad sněhobílým baldachýnem vypadá téměř jako kýč. Až nepřirozeně působí i spořádané chování lidí. Poctivě se modlí, včetně nejmenších dětí, překousnou i nezvyklou latinu. Je ale zřejmé, že při modlitbách v češtině je dav mnohem více slyšet.
Papež ve svém kázání několikrát vzpomene moravskou tradici - Cyrila a Metoděje, brněnskou katedrálu svatého Petra a Pavla, slavná poutní místa. Lidi to znatelně těší. Velkou radost pak mají i Slováci, které papež zdraví jako první ze zahraničních poutníků.
Po hodině a půl mše končí. Po dlouhém čekání se to zdálo jako chvíle. Někteří lidé se nedočkavě stavějí do front na svaté přijímání, jsou ale i takoví, kteří zůstávají stát, sedět nebo klečet se zavřenýma očima a vstřebávají zážitky.
Naději potřebujeme
"Já nejsem věřící, ale lásku, dobro a pospolitost mezi lidmi, to jsem tu cítila," usmívá se spokojeně paní Markéta ze Zlína. Ze všeho nejvíc jí prý ulpělo, jak papež mluvil o naději, kterou všichni potřebujeme. "Řekla bych, že je to aktuální, v naší zemi, v atmosféře, jaká tu v poslední době vládne," zamýšlí se.
Někteří nedočkaví lidé opouštějí sektory, i když je moderátoři žádají, aby vyčkali. Stavějí se podél cesty, aby ještě jednou viděli papamobil.
Ve chvíli, kdy papežský speciál odlétá zpátky do Prahy, se tisíce lidí valí k autobusům a autům. Spousta jich ale zůstává na odpolední program. "Musím to nechat doznít. Pojedu až večer vlakem do Boleslavi. A tam zase všechno znova. Je to zážitek na celý život," těší se jednadvacetiletá Lucia, která do Brna přijela až z východního Slovenska.
| Blog dokumentaristy Víta Janečka: Otázka pro papeže: je výprodej církve ve Spojených státech příznakem hlubší krize? |
