Praha - Miliarda lidí bez vody. Sucho až na téměř třetině zemské souše. Tropická horečka dengue na území obývaném pěti až šesti miliardami lidí.
Pokud bude globální oteplování pokračovat dosavadním tempem, už za pár desetiletí by mohlo ohrozit miliardy lidí především v chudých státech. Na tom, že v Africe, Asii nebo Latinské Americe bude rozsáhlé sucho, že se budou častěji objevovat hurikány nebo se šířit malárie, má svůj nemalý díl viny i Česko. Patří totiž k rekordmanům ve vypouštění skleníkových plynů.
Ve střední Evropě přitom dopady klimatických změn nebudou zdaleka tak dramatické jako právě na druhém konci světa. Ačkoli i v Česku by se měly častěji objevovat povodně nebo delší období sucha.
"Tyto problémy jsou zanedbatelné oproti tomu, co se stane v některých rozvojových zemích," řekl Vojtěch Kotecký z ekologického Hnutí Duha. Sdružení je jednou z třinácti českých rozvojových, humanitárních a ekologických organizací, které vypracovaly analýzu o vlivu klimatických změn na lidi v různých částech světa.
Studii podpořil i Bedřich Moldan, senátor a zároveň ředitel Centra Univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí.
Co Čech, to 12 tun emisí
Studie Odpovědnost bez hranic: klima a chudoba shrnuje dosavadní vědecké poznatky a zároveň vyzývá vládu, aby mnohem víc pomáhala rozvojovým zemím, aby se s dopady klimatických změn lépe vypořádaly.
"Chudí lidé v Africe či Asii odnesou sucha nebo častější povodně a hurikány daleko víc než Středoevropané. Česká republika patří mezi nejhorší znečišťovatele. Proto je naší odpovědností nejen snížit exhalace, ale i přímo pomoci rozvojovým států," tvrdí Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha.
Na každého Čecha připadá v průměru dvanáct tun skleníkových emisí každý rok, což je jedno z nejvyšších čísel v Evropě. Průměr pětadvaceti zemí EU je zhruba devět tun.
Ale například Indie vypustí jen asi jednu tunu oxidu uhličítého na obyvatele, Nigérie pouze sedm set kilogramů a Keňa dokonce jen tři sta kilogramů emisí.
Tři miliardy české pomoci
Třináct neziskových organizací - například Člověk v tísni, Adra, Charita, Nadace Partnerství či Calla - vyzvalo vládu a parlament, aby rozvojovým zemím posílaly více peněz než dosud.
"Mezinárodní humanitární organizace Oxfam podle velikosti emisí a ekonomické síly jednotlivých zemí vyčíslila, kolik by jednotlivé průmyslové státy měly přispět rozvojovému světu na nezbytná adaptační opatření. Odpovídající český podíl činí asi tři miliardy korun ročně," uvádí se ve studii nevládních organizací.
Realita je taková, že Česko posílá na zvojovou pomoc jen stovky milionů korun. A ačkoli se Bruselu zavázalo, že své odvody zvýší, trend je spíše opačný.
Stát platí například výzkum jihalvské společnosti Geomin, která ve spolupráci s Univerzitou Karlovou pomáhá Kyrgystánu zabránit tomu, aby se tamní vysokohorská jezera nevylila do vesnic pod nimi. Jezera se kvůli tání ledovců stále více naplňují a na několika stovkách míst hrozí, že nevydrží nápor vody.
Bez ledovců vyschnou řeky
Opačný problém - s nedostatkem vody - mohou mít už za pár desítek let miliarda lidí, kteří žijí podél Gangy, Indu a dalších řek, pro něž jsou hlavním zdrojem vody vysokohorské ledovce. Rychlé oteplování v Himalájích a dalších pohořích znamená, že v těchto oblastech hrozí vážné sucho.
Zatímco dnes je suchem postižena asi tři procenta zemského povrchu, na konci 21. století už to může být bezmála třetina. Kvůli globálnímu oteplování se rozšíří i oblasti, kde hrozí malárie nebo horečka dengue. Zvýšení hladiny oceánů o třicet centimetrů by jen v Číně zaplavilo území větší než je Česko.
"Při své práci již nyní vidíme první přímé dopady změny klimatu, kdy jsou zemědělci v rozvíjejících se zemích zasaženi změnami v obdobích sucha a dešťů. Změna v budoucích desetiletích zasáhne několik miliard lidí a pokud chceme dostát svému poslání pomáhat nejohroženějším, je nejvyšší čas jednat již nyní," konstatoval Pavel Gruber z české Charity.
