Mezi Českem a Německem není rozdíl. Hlavně že se tu nestřílí, říkají křesťanští uprchlíci z Iráku

Martin Biben Martin Biben
26. 12. 2016 11:00
Přesun iráckých křesťanů do Česka, který organizoval Nadační fond Generace 21, nevyšel podle představ. Přesto slaví úspěchy – ty uprchlíky, kteří zůstali, se daří bez problémů začleňovat. V Česku se rozhodlo zůstat 36 z 89 Iráčanů. Ostatní pokračovali buď do Německa, nebo se vrátili zpět domů. Například čtyřčlenná rodina Firase Kamila se v Praze již zabydlela. Oba manželé našli práci, jejich děti chodí do české školy a mluví už plynně česky. V metropoli žijí ještě další čtyři irácké rodiny.
Rodina iráckých křesťanů, která žije v Praze.
Rodina iráckých křesťanů, která žije v Praze. | Foto: Libor Fojtík

Praha – Sedí na pohovce vedle nazdobeného sněhově bílého vánočního stromku, na zdi nad nimi visí v rámečku jejich svatební fotografie. Iráčan Firas Kamil a jeho manželka Noor Sabah Polus přiletěli do Česka letos v březnu v rámci vládou podporovaného projektu, díky kterému u nás mělo získat azyl 153 pronásledovaných iráckých křesťanů.

Iráčtí křesťané v Česku
Autor fotografie: Jakub Plíhal

Iráčtí křesťané v Česku

Z 89 přicestovalých žije nyní v Česku 36. Šestičlenná rodina se vrátila do Iráku v září, naopak se ve stejné době vrátil jedné rodině nezletilý syn, který pobýval se strýcem v Německu. 25 Iráčanů odjelo do Německa, kde větší část z nich dostala takzvaný církevní azyl. Nyní první tři z nich obdrželi oficiální státní azyl. Osm Iráčanů se na vlastní žádost a náklady vrátilo zpět do Iráku. Ministr vnitra Chovanec zastavil příjezd dalších iráckých uprchlíků (celkem jich mělo být 153) 7. dubna. Dalších 16 Iráčanů se nejprve pokusilo odcestovat do Německa, ale česká policie jim to neumožnila a v následujícím týdnu (21. dubna) souhlasili s dobrovolným návratem do Iráku. 

Celým Českem sledovaný přesun, který organizoval křesťanský Nadační fond Generace 21, ale neskončil tak, jak měl. Ministr vnitra Milan Chovanec akci zastavil poté, co část Iráčanů utekla do Německa a další se vrátili domů. Do Česka tak nakonec doputovalo jen 89 Iráčanů a z nich tu zůstalo dodnes 36.

Manželský pár a jejich dcery Rafa a Mariam jsou jedny z těch, kteří zůstali v Praze. Zdá se, že svého rozhodnutí nehledat domov a klid jinde v Evropě nelitují.

“Chtěli jsme mír a tady mír je. Nevidíme pro náš život žádný rozdíl mezi Českem a Německem, Itálií, Holandskem. Lidé jsou na nás milí, Česko se k nám zachovalo moc dobře, společnost nám nabízí vše, co potřebujeme,” odpovídá plynulou angličtinou třiačtyřicetiletý Kamil, který už česky rozumí, ale kvůli přesnosti hovoří raději mezinárodním jazykem.

Rodina žila v Kirkúku na severovýchodě země, zasaženém válkou s Islámským státem. Kvůli křesťanské víře byli ještě ve větším nebezpečí než muslimští obyvatelé města. “Bylo to stále vyhrocenější. Únosy křesťanů kvůli výkupnému byly běžné, unesli i otce mé manželky. Děti pak už nemohly do školy, cesta do ní byla nebezpečná,” popisuje Kamil, který na univerzitě v Tikrítu vystudoval stavební a počítačové inženýrství a v Kirkúku založil jednu z prvních internetových kaváren.

Oba manželé sehnali v Praze práci

Od září už pracuje i v Praze, jako IT technik ve společnosti Semantic Visions.  Manželka nastupuje do zaměstnání od února, bude pomocnou kuchařkou ve školní jídelně. “Je to tu velmi pěkné, jsme spokojení,” říká žena, které se však prý přece jen více než manželovi stýská po širší rodině, kterou nechala v Iráku.

Zatímco dospělí se česky hovořit ostýchají, s jejich dcerami, které chodí do katolické Základní školy svaté Voršily, je to jiné. “Nejvíc mě baví chemie a vaření,” říká patnáctiletá Rafa. “A už tady mám dvě kamarádky, Klárku a Marušku,” dodává s úsměvem. U desetileté Mariam, které říkají Mimi, se zdá, že by mohla vyjmenovat celou třídu. “Domča, Sofinka, Alžbětka...,” vypočítává jednu kamarádku za druhou s výslovností, která se od jejich českých vrstevnic vůbec neliší. “Školy tu máte skvělé, učitelé se o děti opravdu starají, to se s Irákem vůbec nedá srovnat,” poznamenává Kamil.

Rodina žije v bytě v horním patře domku pražského teologa a publicisty Dana Drápala, který byl jedním z organizátorů akce Generace 21. V podobných podmínkách, vždy s patronací někoho z křesťanské komunity, žijí v Praze ještě další čtyři irácké rodiny, celkem je to 22 lidí.

Odejít do Německa bylo sobecké

Další tři rodiny, celkem 14 iráckých křesťanů, žijí v Českém Těšíně, kde o ně pečuje Slezská diakonie. Ta jim sehnala byty od soukromých vlastníků a nově i práci. "Od prvního ledna všichni, kromě jednoho muže, který už pracuje ve stolařské dílně, nastupují k nám do čety pomocných prací," uvedla ředitelka Slezské diakonie Zuzana Filípková.

Z Drápala je cítit, že ho mrzí, že akce nedopadla tak, jak bylo plánováno. “Od těch, co odešli do Německa, to bylo sobecké, zkomplikovali život ostatním. Psal jsem jim tehdy v arabštině dopis, odrazoval je, připomínal, že je sleduje celá republika. Ale oni nebyli schopni zvážit důsledky, to mě na nich mrzí, zejména kvůli ostatním,” říká. Další desítky lidí, kteří spoléhali na přesun do Česka, totiž v Iráku prodaly svůj majetek, odhlásily děti ze škol. Po předčasném ukončení projektu se tak křesťané dostali do ještě svízelnější situace, než v jaké byli předtím.

Běženců ubylo

V Česku výrazně klesl počet zadržených uprchlíků ze Sýrie, Afghánistánu i Iráku. Z loňských 2823 běženců za prvních devět měsíců na 393. O azyl do listopadu požádalo 1371 lidí. Vloni to bylo přes 1500, v roce 2001 více než 18 tisíc. 

Drápal přesto připomíná, že se povedlo zachránit a pomoci desítkám lidí. “To přece není tak málo,” říká. Kdo by však podobnou pomoc chystal dnes, měl by na to podle něho jít jinak. “Měli jsme pocit, že bude správné jim dát vybrat, ale chtělo to hned vytipovat farnosti a rodiny, které by jim v začátku pomohly,” řekl.

Kromě velmi sledovaného příjezdu devadesáti Iráčanů byl jinak český rok s uprchlíky velmi poklidný. V důsledku antiislámské rétoriky mnoha českých politiků v čele s prezidentem Milošem Zemanem a praxi umísťování uprchlíků do detenčních zařízení nelišících se od vězení má Česko mezi běženci velmi špatnou pověst, takže se mu vyhýbají. Značnou roli sehrála i opatření na balkánské trase, například postavení plotu na hranicích Maďarska či uzavření tranzitní trasy na hranicích Makedonie. Zásadní ale byla dohoda EU s Tureckem, která od března umožnila navracet všechny nelegální migranty z řeckých ostrovů zpět do Turecka.

Věříme, že je vyhráno, je to jiná situace, říká o snaze zajistit v Česku pomoc 152 křesťanům z Iráku Jan Talafant z fondu Generace 21. V jejich zemi jsou prý cílem genocidy. | Video: Daniela Drtinová
 

Právě se děje

Další zprávy