Když se člověk zahleděl na boty či kroje tanečníků a tanečnic v Moravské Nové Vsi, mohl na chvíli zapomenout na všechno to, co bylo kolem. Jenže stačilo zvednout oči výš a bylo na první pohled jasné, jak moc práce ještě zbývá udělat po tornádu, které se tady právě před měsícem přehnalo.
Přesto nikdo nelitoval toho, že se místní lidé v neděli odpoledne na pár hodin zastavili, aby se pobavili a zároveň si připomněli hodovou tradici svých předků, kterou předávají z generace na generaci.
"Vůbec jsem nečekal, že se tolik lidí přijde podívat, jsem rád, že jsme se do celé akce pustili, byť v takové skromnější podobě. Vypadá to tady moc pěkně," pochvaloval si v neděli v podvečer starosta Slováckého krúžku v Moravské Nové Vsi Květoslav Hřebačka, který měl původně obavu, jak veřejnost vezme to, že se někdo bude veselit uprostřed takové kalamity.
I proto označil letošní Svatojakubské hody spíše jako skromné a malé "hodečky". Klasické tradiční hody by trvaly tři dny a nechyběl by u nich velký průvod krojovaných lidí, ty letošní se odehrály během jediného odpoledne naproti radnici a byly bez průvodu. I "hodečky" ale působily jako zázrak. Koho by ještě před několika dny napadlo, že městečko se v takové chvíli dokáže chvilku pobavit.
Součástí pondělní reportáže @Aktualnecz z víkendové Moravské Nové Vsi je kromě psaní o tom, jak místní bojují s následky tornáda také video sestřih z dnešních pěkných hodů… Uslyšíte místní krojované, uvidíte verbuňk i děkování herečky a moderátorky Ester Janečkové pic.twitter.com/IviXKgGf73
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) July 25, 2021
Už v sobotu, kdy místní kluci stavěli májku jako symbol hodů, dával Hřebačka najevo, že tentokrát je také symbolem obrovského odhodlání místních lidí, hasičů i dobrovolníků z celé země vracet život postupně do dřívějších kolejí.
"Přesně před měsícem, 24. června v 19 hodin 24 minut se na našem kostele zastavil čas, protože v tuto dobu udeřilo tornádo. Proto chceme nyní symbolicky postavit májku. Ani tornádo nás nezastaví," vysvětloval Hřebačka v sobotu a neděle mu dávala za pravdu. Ani přírodní tragédie nic nezměnila na vztahu lidí ke zdejším tradicím.
Přišli se podívat mladí i starší, stejně jako ti, které zasáhlo tornádo plnou silou nebo naopak se u nich ani v nejmenším nezastavilo. Například kousek od provizorního tanečního parketu ještě před několika dny stála oblíbená hospoda, jejíž majitel Ivan Sečkář nyní seděl na prázdném pozemku. Tornádo mu vzalo nejen hospodu a část domu, ale především připravilo o život jeho bratra.
"Jsem rád, že tady něco je, že hraje muzika a je trochu veselo. Celý měsíc v kuse makáme, tak alespoň na chvilku přijdeme na jiné myšlenky. Je třeba si odfrknout a přiblížit se k normálu. Ale ještě to bude dlouho trvat, než to bude skutečně normál," popisoval Sečkář, jehož hospoda byla velmi populární. V minulosti se právě u tohoto podniku hody i další kulturní akce konaly.
Podle jeho slov ho drží nad vodou jen pomoc blízkých a obrovská pomoc dobrovolníků. "Neuvěřitelně nám pomohli, často to byli úplně neznámí lidé. Kolik jen třeba odvezli suti v kontejnerech, to nejde ani spočítat. A teď mi pomáhají s plány na novou hospodu," říkal hospodský, který původně věřil, že tornádo poničilo "jen" dům, ve kterém byl naštěstí v bezpečnějším spodním patře.
"Vyšel jsem z něho a říkal jsem si: Zaplať Pán Bůh, že jsme to všichni přežili. Bohužel. Nepřežili. Bratr byl přitom takový sportovec, v 73 letech jezdil denně na kole padesát kilometrů," vzpomínal Ivan Sečkář na bratra, který bydlel v jiné části městečka.
Jen málokterý dům v postižených ulicích má hotovou střechu, stále převažují provizorní zastřešení. Když v neděli ráno přišel prudký a hustý déšť, některé střechy nápor vody nevydržely. Včetně zdejší sokolovny, ve které dobrovolníci ráno zachraňovali spoustu věcí.
Slavnostnější atmosféru si ale místní přece jen nenechali vzít, byla cítit už při nedělní dopolední mši, kterou sloužil místní kněz Marián Kalina. Ten vedl mši také v době tornáda, než začala padat střecha, stačil zavolat na věřící, aby se schovali pod kůr, zatímco on s ministranty utíkal do sakristie, protože byla nejblíže.
"Bratři a sestry, všechny vás srdečně vítám v dnešní veliký den pro naši farnost," začínal nedělní hodovou mši a připomínal, že hody by měly být ze všeho nejvíce oslavou patrona místního kostela, apoštola svatého Jakuba.
"Věřím, že nás v nejtěžších chvílích neopustil, protože jsme byli uchráněni toho nejhoršího. Všechno dokážeme obnovit, ale život by nikdo z nás nedokázal vrátit," kázal kněz, který zároveň přítomné vybízel k tomu, aby odpolední hodování využili k setkání, povídání a odpočinku před další velkou porcí práce.
V okamžicích, kdy během odpoledne tanečníci v krojích odpočívali, promluvila k lidem herečka Ester Janečková, která mimo jiné tvrdila, že ztrácela víru v lidskou pospolitost a to, že lidem na sobě navzájem záleží. "A já vám chci poděkovat, protože vy jste dodali mně a spoustě dalších naději v naši zemi. Pospolitost, která se tady za poslední měsíc vytvořila, je obrovská," dodala Janečková a poděkovala i dobrovolníkům.
"Ani chvilku jsem nepřemýšlela, že bych odešla"
Redaktoři Aktuálně.cz sledovali dění v Moravské Nové vsi po celý víkend a mimo jiné mluvili se stejnými lidmi, s nimiž se setkali již před měsícem, pár hodin poté, co se částí městečka přehnalo tornádo. Tehdy nad ránem stála před domem bez střechy a s rozbitými okny vinařka Miroslava Ježková.
"Říkali jsme si, že všechno prodáme a půjdeme pryč. Ale člověk se zase zvedne. Ví, že je silný a zvládne to. Člověk to zvládne kvůli svým dětem. Aby jim ukázal, že je třeba bojovat," svěřovala se před měsícem žena, která o tomto víkendu pracovala na své vinici a přitom jí pomáhalo přes dvacet dobrovolníků. Všichni byli z dobrovolnického centra Masarykovy univerzity v Brně MUNI pomáhá. Jezdí do postižených obcí pravidelně, a kdo má zájem pomáhat, je nejlepší, když se na toto centrum obrátí.
"Únava na mě padá stále víc, ale člověk je o to silnější, když má vedle sebe někoho, kdo ho podpoří a dokáže mu podat pomocnou ruku. Jsem hrdá na to, že jsme Češi a že se dokážeme semknout hlavně v těchto situacích a nejenom při hokeji," vyprávěla Ježková, která několikrát opakovala, jak moc je vděčná za velmi výraznou pomoc, a to nejen poskytnutou rukama, ale také materiální a finanční.
A i když bylo vidět, že ji čeká mnoho další práce na domě i na vinohradu, odmítala, že by propadala pesimismu. "Stále zůstávám optimistka, vím, že bude líp. A vlastně líp je už teď. Nikdy není tak hrozně, aby nemohlo být hůře. Teď je dědina dobře uklizená, lidé se do toho pustili s vervou, ještě mají chuť bojovat a chtějí bojovat, myslím, že to bude všechno dobré a půjdeme dál. Šrám na duši zůstane hlavně u starých lidí, ale od toho jsou ti mladší, aby řekli, že se musíme zvednout, a ne se vzdát," prohlásila.
Když jsem byl v Moravské Nové Vsi den po tornádu, narazil jsem nejdříve na ni. Byla už tehdy optimistka, přestože ji čekalo obrovské množství práce. "A stále jsem optimistka. Jsem člověk, který ví, že bude líp," řekla mně nyní vinařka Miroslava Ježková. https://t.co/RGJXy2ziJm pic.twitter.com/AsmXyzb3dO
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) July 26, 2021
Lidí, kteří o víkendu nadále odstraňovali následky tornáda, bylo mnoho. Někteří ve výškách pokrývali střechu, jiní klečeli na zemi a upravovali půdu pro stavbu nového domu. Byla mezi nimi i Zdeňka Ondráková, která zatím za pomoci dobrovolníků pracovala na střeše jedné menší části svého domku, kde měla mimo jiné kuchyň, prádelnu a garáž. Zároveň se chystala v přední části pozemku stavit dům nový, protože ten starý, ve kterém měla všechny obytné místnosti, se musel před několika dny zbourat.
"Ani chvilku jsem nepřemýšlela, že bych třeba prodala pozemek a šla jinde. To nikdy neudělám. Tak jak jsem to dostala od předků, tak to musím v lepší hodnotě přece předat dalším generacím," prohlásila navzdory tomu, že na sobě cítí vyčerpání a obrovskou únavu.
"Musím jít dál a musím to dotáhnout do konce. A to kvůli lidem, kteří jsou kolem mě. Kteří se najednou objevili a často mi pomáhají. Jsou to všechno lidé, které jsem před tornádem vůbec neznala," říkala a na jejím hlase bylo znát, jak moc je všem vděčná.
Třeba hasičům z Karviné nebo Okrsku Heřmanov, kteří zrovna za pomoci těžké techniky tahali na půdu trámy, tašky a další stavební materiál. "Každý víkend se u mě střídají takto hasiči, kteří sami stavěli domy a ví, co a jak je potřeba udělat. Bez nich bych byla ztracená. Je tolik dobrých lidí, kteří mi pomáhají a povzbuzují mě. Jenom díky tomu jdu dál," doplnila.
Dobrovolnice: Místní jsou skutečně dobrosrdeční
Přímo u práce zastihli v sobotu redaktoři Aktuálně.cz i vzpomínaného faráře Mariána Kalinu, který s dobrovolníky pokládal tašky na střechu místní fary. "Střecha fary by mohla být do měsíce hotová. U kostela to bude složitější a na delší dobu, protože všechno je třeba konzultovat s památkáři," upozornil kněz, který po sedmileté službě vidí do starousedlíků víc než možná kdokoliv jiný.
"V tomto regionu se lidé nemají špatně, mají své zaměstnání, vinice, mnozí i bazény. Naučili se žít samostatně, mysleli si, že na všechno stačí sami a nepotřebují pomoc. Ale za poslední měsíc pochopili, že bez vzájemné pomoci nic v životě nejde a oni to sami nemůžou zvládnout. Najednou zažívají něco, co dřív nepoznali," vysvětloval farář a popisoval, jak si lidé pomáhají třeba s rozvozem omítkové směsi a dalších věcí, které darují různí sponzoři.
Rád bych dal na vědomí info o tomto skvělém dobrovolnickém centru @MasarykUni Muni pomáhá, které skutečně velmi pomáhá v obcích postižených tornádem. Více se dozvíte z rozhovoru, včetně toho, jak můžete sami pomoci. Další informace najdete v pondělní reportáži na @Aktualnecz pic.twitter.com/ieh9lB5zzG
— Radek Bartoníček (@R_Bartonicek) July 24, 2021
Přesto někteří místní přiznávali, že současná situace, kdy minulý týden opustili Moravskou Novou Ves například profesionální hasiči i většina vojáků, je pro ně náročnější než týdny předcházející. Hluk, který se ozýval z mnohých míst a domů, už není tak častý a silný. A lidí, kteří ještě mohou pomáhat, také ubývá.
"Dřív tady byly mraky lidí, kteří pomáhali. Teď je jich výrazně méně, navíc na všechno se musí čekat. Na řemeslníky, na materiál, na pojišťovny, na všechno možné. Připadá mi, že lidé začínají upadat do možná chvilkové beznaděje, že se jakoby nic neděje. Byť se samozřejmě v mnoha domech pracuje," komentuje situaci jedna z místních žen Milada Příkazská, která zdůrazňuje, že spousta rodin stále potřebuje pomoc, za niž je každý velmi vděčný.
"Tady lidé velmi děkují za sebemenší pomoc. My jsme dnes například v jednom obchodě vyskládali regál a očistili zboží a majitelé byli tak rádi," potvrzovala dobrovolnice Jitka Glaugerová, která přijela z Grygova u Olomouce. I vzhledem k atmosféře hodů si přitom pochvalovala celý dobrovolnický pobyt.
"Mám pocit, že tady jsou lidé úplně jiní. Jsou skutečně dobrosrdeční, snaží se podpořit jeden druhého, přijde mi, že mají lepší povahu než mnohde jinde v naší zemi," svěřila se.
Mezitím krojovaní i nekrojovaní nejen z Moravské Nové Vsi, ale také z okolí dál hodovali, byť na rozdíl od dřívějších velkých akcí věděli, že žádné ponocování nebude. "Dění po tornádu velmi dobře ukázalo, že naši kamarádi z vedlejších dědin s námi umí nejenom popíjet u jednoho pohárku, ale když je problém, tak přijedou také pomoct rukama. To mě moc těší," loučil se starosta Slováckého krúžku Květoslav Hřebačka.
To ovšem ještě netušil, jak hody pozdě večer skončí. Přišlo totiž to, čeho se lidé bojí po tornádu nejvíce. Prudký liják a vítr. Provizorní stany byly poničené, kroje ohrožené. Někteří lidé se v šoku utíkali schovat někam do bezpečí, zatímco další se obávali, že dočasné pokrytí střech nápor vody nevydrží.
