Budišov nad Budišovkou - Matku popálené Natálie Annu Sivákovou zastihla zpráva, že její druh Pavel Kudrik dostal od prezidenta republiky milost, v novém domě v Budišově and Budišovkou.
Drží telefon u ucha a trochu pláče. Hrozba ročního vězení pro jejího muže a otce popáleného dítěte je minulostí.
Soud změnil Kudrikovi ještě před krutým žhářským útokem na jeho rodinu podmínečný trest za nepodmíněný poté, co byl přistižen při porušení zákazu řízení.
Kolem Anny Sivákové jsou v poloopraveném starém domku s nízkými stropy a tlustými zdmi krabice s veškerým majetkem rodiny.
Dnes tam bude rodina spát poprvé. Připravený je zatím jen jeden ze dvou pokojů, kde se rodiče a jejich další tři děti vyspí na koberci na matracích.
"Dnes je šťastný den," říká Anna Siváková a utírá si slzy.
A.cz.: Váš druh dostal milost prezidenta republiky. Čekala jste to?
Doufala jsem, že to tak dopadne, ale také jsem se strašně bála, že mu jednoho dne přijde výzva k nastoupení do vězení. Jsem šťastná a moc panu prezidentovi děkuji. Je to obrovská úleva.
A.cz.: Co by to pro vás znamenalo, kdyby si váš muž musel trest odpykat?
Bylo by to strašné. Tak se těším, až Natálku pustí a budeme celá rodina pohromadě. Kdyby Pavel musel do vězení, zase by někdo chyběl. Navíc bez Pavla bych nemohla péči o děti zvládnout.
S Natálkou, až ji pustí, budu muset být neustále. Nemůžu ji ani na vteřinu opustit. Občas s ní taky budu muset na týden či dva zase do nemocnice na další operace. A kdo by se postaral o holky?
A.cz.: Jak jsou staré vaše další děti?
Kristýně je deset, Kornelii devět a Pavlíně šest let. Letos začala chodit do první třídy. Všechny chodí do školy ve Vítkově a moc se jim tam líbí. Budou muset dojíždět autobusem. Zpočátku je bude muset někdo doprovázet, než si zvyknou.
A.cz.: Už viděly Natálku?
Neviděly. Mám z toho strach. Ony si asi vůbec neumí představit, že vypadá jinak. Je to šok pro dospělého, natož pro dítě. Mám domluveno, že s holkama v nejbližší době promluví psycholog a trochu se je pokusí připravit. Pořád o Natálce mluví, těší se, ale bude to pro ně jistě těžké.
A.cz.: Kdy očekáváte, že budete mít Natálku doma?
Lékaři slíbili, že pokud nenastanou komplikace, na Vánoce ji budeme mít doma. Asi od pátku budu v nemocnici s ní, a to asi až do konce hospitalizace. Už se nemůžu dočkat, až ji obejmu.
A.cz.: Jste spokojena s novým domem?
Chtěli jsme zůstat ve Vítkově, ale lidi nás tam nikde nechtěli. Přitom nás ani neznali a psali proti nám petice. I když jsme měli peníze od dobrých lidí, kterým jsem nesmírně vděčná, nemohli jsme tam nic koupit.
A tak mi ani nakonec nevadí, že se stěhujeme pryč. Je to jenom deset kilometrů. V domě je ještě spousta práce, ale všichni se moc těšíme, že budeme mít zase domov. Holky už se nemohly dočkat. V ubytovně to domov nebyl, i když jsme byli rádi, že nám radnice pomohla. Neměli jsme vůbec nic.
