reklama
 
 

Mašínové nebyli jediní. Mladí odbojáři zabili vojína

6. 8. 2010 17:47
Mladí lidé chtěli bojovat proti komunismu, ale často nevěděli jak

Praha - Smrt Milana Paumera znovu oživila činy bratří Mašínů, jejichž ozbrojená skupina v padesátých letech při boji proti komunismu zabila šest lidí.

Mašínové ovšem nebyli jediní, kdo se po únoru 1948 rozhodl vzít do rukou zbraň. Jejich osudu se podobá činnost mladé odbojové skupiny okolo Vladivoje Tomka, která v roce 1952 v Praze zabila vojáka základní služby.

Odbojáři byli dopadeni až po sedmi letech a ačkoli se stal Tomek posledním popraveným z politických důvodů, jeho osud většina veřejnosti nezná.

"Tomkova skupina představovala typický příklad té doby. Mladí lidé, kteří něco chtěli udělat, ale vlastně přesně nevěděli, co by to mělo být," řekl Aktuálně.cz Oldřich Tůma, ředitel Ústavu pro soudobé dějiny.

Mladí odbojáři přitom přepadli čtyřčlennou ozbrojenou vojenskou hlídku, aby získala její zbraně na další akce. Nakonec se jí podařilo ukořistit jenom jeden samopal, který ale při útěku stejně skončil ve Vltavě.

Plánovali atentát nebo zapálení mostu

Vladivoj Tomek se jako skaut okamžitě po "vítězství pracujícího lidu nad reakcí" v únoru 1948, kdy mu bylo teprve patnáct, zapojil do akcí proti novému "lidově-domokratického zřízení".

Vyráběl a rozšiřoval například karikatury vedoucích představitelů KSČ, se svými kamarády plánoval atentát na jistého politického činitele, likvidaci viaduktu v Praze 7 nebo zapálení provizorního mostu přes Vltavu u ostrovu Štvanice.

Skupina, která se postupně rozrůstala, si začala připravovat výbušniny a shromažďovala i zbraně.

Útok na vojáky, který se nepovedl

Aby skupina získala další zbraně na protikomunistickou činnost, rozhodla se odzbrojit vojenskou hlídku, která chodila hlídat vysílač ve Strašnicích. Jenže akce se moc nevydařila.

S pistolemi v ruce vyzvali čtyři vojáky, aby jim odevzdali zbraně, ale vojákům se moc nechtělo. Odbojáři získali jen dva samopaly, ale báli se odejít, aby po nich vojáci nezačali střílet. Požádali je proto, aby přísahali, že po nich nezahájí palbu.

Na to reagoval slovenský vojín Rudolf Šmatlava větou: "Přísahal jsem jen jednou, a to republice, a nemohu přísahat někomu jinému."

Strhla se potyčka, pak se ozvaly výstřely. Šmatlava padnul mrtev, druhý voják byl zraněn. Po utíkajících odbojářích vypálili vojáci 169 ran.

Hrdinná smrt z rukou třídního nepřítele

Tragické události využil komunistický režim k propagandě proti nepřátelům lidově-demokratického zřízení.

Šmatlava byl zároveň povýšen na desátníka, vyznamenám a navždy zařazen do stavu pražské jednotky. Měl dokonce v kasárnách ustlanou postel, připravenou jídelní misku a při nástupu jednotky důstojník při přečtení jeho jména oznámil: "Padl hrdinou smrtí v boji s třídním nepřítelem!"

Na místě, kde zemřel, byla umístěna pamětní deska, která ovšem v roce 1998 zmizela neznámo kam.

Upír společnosti popraven

Odbojovou skupinu kolem Vladivoje Tomka zadržela komunistická policie až na přelomu let 1959 a 1960. Dodnes se nevysvětlilo, jak přesně se odbojáři prozradili. Soud jim následně vyměřil tresty od 2,5 do 25 let vězení.

Tomek byl za velezradu a vraždu odsouzen k trestu smrti. Popraven byl 17. listopadu 1960. Soud mimo jiné konstatoval, že se Tomek projevil jako "třídní a zavilý nepřítel našeho socialistického zřízení" a také jako "upír společnosti".

autor: Pavel Baroch | 6. 8. 2010 17:47

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama