I když se scházíme na půdě sociální demokracie, nevím, jestli vás stále více vnímat jako aktivního člena této strany, nebo už spíše důchodce, který si sem do centrály čas od času zajde. Čím se víc cítíte?
Snažím se být stále aktivním členem už proto, že působím v předsednictvu a jsem také ve vedení Masarykovy demokratické akademie. Snažím se pomáhat ze všech svých sil. Ale jinak už jsem důchodce.
A jak se vám jako seniorovi na odpočinku žije?
Stárnu. Naštěstí ještě docela držím pohromadě a můžu sportovat.
Stále běháte?
Já bych řekl, že se snažím spíš spěchat než běhat. Chodím s hůlkami a občas si zaběhnu nějaký veteránský závod. Jsou to většinou běhy do vrchu, pět až osm kilometrů, výjimečně patnáct. Snažím se běhat obden brzy ráno, když je ještě tma.
Běháte za každého počasí?
Téměř za každého. Mám takové úsměvné pravidlo, že nevybíhám, když meteorologický ústav hlásí vítr větší než patnáct metrů za vteřinu. Jednou se mi totiž stalo, že za větru spadl velký strom jen asi patnáct metrů ode mě. Úplně jsem slyšel, jak rychle padá dolů.
Máte ještě čas na další koníčky?
Jen tak pro sebe fotografuji ptáky a zvířata. Vždycky jsem se zajímal o přírodu a toto mě zaujalo už v dětství. Děda z tátovy strany byl vášnivý myslivec a znalec přírody, bydlel na Šumavě a často mě tahal do lesa. On byl opravdu myslivec, ne lovec, hodně jsem se toho od něho naučil.
Zdanil bych velké firmy
Pojďme k politice. Zatím naposledy si vás veřejnost všimla na odborářské demonstraci na konci listopadu. Proti čemu jste hlavně protestoval?
Mě osobně především rozčílilo, že dnešní vláda konsoliduje veřejné rozpočty na úkor těch nejslabších ve školství. Je přece do očí bijící, jestliže vláda chtěla takto postupovat vůči kuchařkám a dalšímu nepedagogickému personálu, který má naprosto šíleně nízké mzdy. Já v tom vidím bezohlednost a brutalitu. Proto mě potěšilo, že odbory projevily s takovými lidmi solidaritu, a rád jsem je podpořil.
Politici i část médií odboráře kritizovali za to, že nechali na pódiu promluvit Daniela Sterzika, který je pod přezdívkou Vidlák vnímaný jako někdo, kdo šíří lži a nahrává ruské propagandě. Také vám vadil?
Já už v době jeho proslovu na místě nebyl, ale považuji za chybu, že odboráři připustili vystoupení někoho takového. Ale tato věc nemůže znehodnotit samotnou podstatu odborářského protestu.
Předpokládám, že byste se přidal k těm kritikům, kteří tvrdí, že vláda nedokáže vnímat, proč je část společnosti tak nespokojená.
Je to tak. Jsem přesvědčený, že chudoba není mnohdy individuální vina, nýbrž má systémové příčiny. Považuji za jednu z proher sociální demokracie a obecně levice, že jsme s touto myšlenkou ve veřejné debatě prohráli. Jestliže neodstraníte příčiny tohoto stavu, tak se nemůžete divit, že mnoho lidí takový systém zavrhne. Vláda nemá dobrou představu, co se ve skutečnosti ve společnosti děje. Navíc všechno ukazuje, že klientelou vlády Petra Fialy je velkokapitál. To je jasné.
Jinými slovy, vy jste přesvědčený, že by vláda měla mnohem více danit bohaté, tedy velké firmy?
Samozřejmě. Vždyť z naší země odchází odhadem 400 až 800 miliard korun, které by bylo možné danit. Pamatuji si, jak jsme za vlády Bohuslava Sobotky dělali na Úřadu vlády studii a zjistili jsme, že z Česka utíká až dvaapůlkrát více peněz než z jiných zemí. Mnohým firmám by neuškodilo, kdybychom je seřízli například o 30 procent.
Firmy by se ale mohly snažit vyšší zdanění různými způsoby obcházet.
Jasně, že by se o to snažily, nikdy nic není dokonalé, ale i tak by naše země získala podstatně více peněz. Podívejte se například na Rakousko. Kdybychom měli daně jako oni, má naše země tak o 600 miliard vyšší příjmy.
Vzpomněl jsem si na vaši větu "zdroje jsou", která vás hodně proslavila. Kritici vám vyčítali, že jako sociální demokrat byste jenom utrácel peníze.
Jenže tato moje slova ve skutečnosti zazněla v souvislostech, o kterých už nikdo nemluvil. Tehdy jsme jako vláda byli v Pardubickém kraji a jeden z novinářů se mě zeptal na to, jak se budou financovat nějaké konkrétní stavby v regionu. A já mu odpověděl, že zdroje jsou, protože už se s těmito stavbami počítá v rozpočtu. Nějaký bystrý píárista potom z toho udělal jen ten výrok, kterým se mě snažil poškodit.
Vladimír Špidla
Když Vladimír Špidla přišel na rozhovor s redaktorem Aktuálně.cz, měl na hlavě - stejně jako na listopadové odborářské demonstraci - svou typickou zmijovku. Bývalý premiér občas kvůli jejímu nošení sklízí posměšky. Ty mu ale nijak nevadí. "Já takto dělám reklamu svému kraji, protože to je naše pravá jihočeská zmijovka. Líbí se mi, je hezká a dobře se nosí," vypráví a dodává, že přesně takovou nosil už jeho děda.
Špidlův styl oblékání i vystupování vyvolával v minulosti pobavení častěji. Jenže, podstatně více bylo a je těch, kteří vůči němu vyjadřují respekt či uznání. Špidla, celoživotní sociální demokrat, se nikdy nezapletl do žádné korupční kauzy a dodnes pro stranu pracuje.
Jeho politická kariéra začala s pádem komunistického režimu, s nímž si nikdy nezadal. Po vystudování Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze působil v různých profesích, byl dělníkem na pile i ve skladu stavebnin, pracoval také jako archeolog a ochránce přírody. Když začala vznikat Občanská fóra, patřil mezi zakladatele. Hned vzápětí dal inzerát, že hledá souputníky do sociální demokracie.
Poprvé byl zvolen poslancem v roce 1996. Do určité fáze patřil k podporovatelům a nejbližším spolupracovníkům Miloše Zemana, v jehož vládě zasedal jako ministr práce a sociálních věcí. Nakonec ho také vystřídal ve funkci předsedy ČSSD a v roce 2002 ve volbách porazil ODS v čele s Václavem Klausem. O dva roky později se proti němu postavil Stanislav Gross, který po něm převzal vedení partaje i vlády. Ten ale nedlouho poté s ostudou rezignoval.
Vladimír Špidla následně pět let zasedal v Evropské komisi a mezi lety 2014 a 2017 vedl tým poradců sociálnědemokratického premiéra Bohuslava Sobotky. Na této stranické půdě vznikal také rozhovor pro Aktuálně.cz.
Ale faktem je, že vy odmítáte tvrzení vlády o tom, jak všude chybí peníze, ať jde o důchody, školství nebo třeba platy státních zaměstnanců.
Ano, v principu slova o zdrojích platí. Náš stát je dostatečně výkonný a moderní, aby dokázal poskytnout všeobecně dostupné zdravotnictví, školství či slušný důchod.
Mnozí ale argumentují, že Česku peníze chybí, země zpohodlněla, lidé si žijí nad poměry a část společnosti spoléhá na sociální pomoc.
Nemám pocit, že je Česko příliš sociální. Ani si nemyslím, že by lidé u nás zpohodlněli, protože to bych mezi nimi nesměl být, abych například neviděl, kolik musí odkroutit pracovní doby.
Ale proč si myslíte, že se Česku nedaří už řadu let zemi pořádně modernizovat tak, aby byla jakousi "štikou" Evropy?
Ale my přece nejsme žádný ubohý stát, podívejte se, jak máme vyspělé instituce, jak naši lidé od fyziky a chemie přes farmakologii a mnohé další uspěli, jak máme dobré zdravotnictví a další věci, třeba transplantační programy. My nejsme žádní hadráři, žádná zaostalá, upadající země.
Mystická síla premiéra
Vraťme se do roku 2002, kdy jste s ČSSD porazil ODS v čele s Václavem Klausem. Volbám předcházela dnes již slavná televizní debata, ve které jste se s ním utkal. Dodnes si pamatuju, jak byli všichni velmi překvapeni, že jste podle mnoha komentářů u diváků vyhrál vy.
Málo se ví, že jsem se na tuto debatu připravoval půl roku dopředu.
Půl roku?
No jasně. V sociální demokracii jsme věděli, že tato debata těsně před volbami může rozhodnout a já se na ni musím co nejlépe připravit. Vyšlo nám to, protože Václav Klaus udělal to, co nikdy udělat nesmíte: nikdy nemůžete nikoho podceňovat a pohrdat jím.
Jenže po dvou letech jste po tlaku ve vlastní straně skončil jako premiér i šéf ČSSD. Opět si živě vybavuju, jak přicházíte s vaším nástupcem Stanislavem Grossem na tiskovku po jednání Ústředního výkonného výboru ČSSD a oznamujete rezignaci. Litujete při zpětném pohledu něčeho z doby svého vládnutí?
Mrzí mě, že jsem po vítězství ve volbách nevyřešil otázku prezidenta. Když vyhrajete volby, jako se to podařilo mně, máte určitou krátkou dobu až mystickou sílu. Jsou to tak tři měsíce, kdy jste schopen prosadit prakticky cokoliv. Kdybych tehdy navrhl, že jako ČSSD budeme prosazovat na prezidenta Otakara Motejla, tak bych uspěl a prezidentem by se v roce 2003 nestal právě Václav Klaus.
Proč jste ho nenavrhl?
Podlehl jsem chybné politické kalkulaci. Věděl jsem, že budu muset vynaložit spoustu úsilí k sestavení proevropské vlády se stranami, s nimiž to nebude tak jednoduché, a téma prezidenta jsem odložil. Bohužel jsem udělal chybu, kvůli které následovala jedna krize za druhou.
"Babiš udělá koalici s ODS"
Před deseti lety vtrhl do české politiky Andrej Babiš. Kdy jste cítil, že začne dominovat? Bylo to už ve chvíli, kdy jste začal v roce 2014 vést tým poradců tehdejšího premiéra Bohuslava Sobotky?
Nechci být jako poručík Dub ve Švejkovi, který rád přemoudřele říkal, že o tom už před časem mluvil s okresním hejtmanem. Předvídal jsem ale, jaký Andrej Babiš bude, přestože jsem ho ze začátku podceňoval. Jakmile ale získal s ANO ve volbách v roce 2013 přes 18 procent hlasů, bylo mi jasné, že s ním budou velké problémy.
Čeho jste se hlavně obával?
Bylo zřejmé, že je to bezohledný tvrdý obchodník, který se pohyboval v oligarchické struktuře, kde není žádná demokracie. Bylo jasné, že své metody bude používat i v politice.
Šlo ho podle vás nějak zastavit? Premiér Sobotka se o to pokusil v roce 2017, kdy ho donutil odejít z vlády.
To už mluvíme s křížkem po funuse. Když nad tím člověk zpětně přemýšlí, asi nejsprávnější by bylo, kdyby tehdy Bohuslav Sobotka položil celou vládu. Protože Andrej Babiš sice odešel z kabinetu, ale díky tomu měl potom čas nabírat několik měsíců voliče, takže jasně vyhrál volby.
Troufl byste si odhadovat, co bude s Andrejem Babišem a vaší sociální demokracií v roce 2025 po dalších volbách?
Čekám, že Andrej Babiš bude mít dobrý výsledek a utvoří koalici s ODS. Společně dokončí pravicovou a konzervativní revoluci v naší zemi. Docela se toho bojím.
A co sociální demokracie? Zatím to podle preferencí nevypadá na návrat do Poslanecké sněmovny.
Sociální demokracie překonává hlubokou krizi. Nemám ale žádnou obavu o její dlouhodobou budoucnost. Naše agenda solidární a demokratické společnosti zůstává bez ohledu na to, jaká je doba. Máme svou historickou misi a já nepochybuji, že když zabereme, tak to dokážeme.
Co vy sám? Troufl byste si ještě na vedení vlády nebo třeba sociální demokracie?
Čas se nachyluje, nemůžu předstírat, že jsem nějaký mladík. Budu letos kandidovat do Evropského parlamentu, ale na nějakém nevolitelném místě.
V řadě zemí jsou ve vrcholných funkcích sedmdesátiletí politici, podívejme se třeba do USA.
No, to mě právě zaráží. Řekl bych, že to je známka určité politické krize, jestliže se nedokážou obnovovat politické elity.
Takže žádné velké plány nemáte?
Člověk postupně zjišťuje, že prochází různými fázemi života, a já už jsem ve fázi, kdy lidé kolem vás, které máte rád, odcházejí nebo se potýkají s nemocemi. Sice pořád ještě vyběhnu nějaký ten kopec, třeba Černou horu, ale na druhou stranu vím, že už těch sil tolik nemám. Život je takový a já si nestěžuji.
