Praha - Psychiatrická léčebna Bohnice v Praze se nemusí omlouvat za smrt postižené dívky v síťovém lůžku.

Rozhodl o tom pražský městský soud, informovala jeho mluvčí Markéta Puci.

Matka dívky žádala omluvu za nedostatečný dohled a snížení lidské důstojnosti. Podle ní se v léčebně nadužívaly omezovací prostředky. Verdikt není pravomocný, žena se proti němu může odvolat k Vrchnímu soudu v Praze.

Dívka zemřela v roce 2006 poté, kdy v síťovém lůžku pozřela vlastní výkaly a zadusila se. Prvních 25 let jejího života se o ni starali rodiče, do Bohnic ji umístili, když nedokázali sami zvládnout její návaly agresivity.

V posledních dnech před smrtí v roce 2006 prý trávila většinu času v síťovém lůžku, protože podle personálu ohrožovala sebe i okolí. Její matka Jaroslava Musilová tvrdí, že léčebna může za smrt dcery, kterou prý lékaři neumístili na pokoj s dohledem. Podle znaleckého posudku ale léčebna nepochybila.

Případ projednával soud již v roce 2010, kdy matce rovněž nepřiznal omluvu za snížení lidské důstojnosti dcery a nepřiměřené a ponižující omezování její osobní svobody. Zdůraznil, že smyslem péče nebylo pacientku vyléčit, ale zklidnit, a že s péčí o nebezpečné pacienty jsou zákonitě spjata různá omezení.

Nejvyšší soud případ vrátil nižším instancím

Městský soud ale tehdy zároveň určil, že se Bohnice musí omluvit za to, že dcera v důsledku nedostatečného dohledu zdravotníků zemřela. Vrchní soud v Praze ovšem jako odvolací instance rozsudek změnil a žalobu zcela zamítl. Vycházel přitom z názoru, že péče o pacientku byla adekvátní, takzvaně lege artis, a žádné pochybení se neprokázalo.

Letos v květnu ale dal ženě novou šanci na omluvu Nejvyšší soud, který verdikt vrchního soudu zrušil. Podle něho musí soudy nižších instancí vycházet z předpokladu, že hranice lidské důstojnosti osob s vážnou duševní chorobou je vymezena silněji než u zdravých lidí.

Podle středečního verdiktu se Bohnice nemusí omlouvat ani za nedostatečný dohled, ani kvůli údajnému snížení lidské důstojnosti.