Praha – Počet lidí s Parkinsonovou chorobou se rok od roku zvyšuje a moderní medicína ji zatím nedokáže úplně vyléčit. Lékaři navíc ani neznají přesné příčiny nemoci třesoucích se rukou, jejíž světový den připadá právě na tuto sobotu.
Odborníci se shodují, že je potřeba o této nevyléčitelné chorobě zvýšit informovanost jak mezi laickou, tak odbornou veřejností.
"Každý rozumný dospělý člověk ví, že pokud cítí tlak na hrudi a dušnost, pravděpodobně půjde o infarkt a vyhledá pomoc. Podobně by to mělo fungovat i u Parkinsonovy choroby," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz Martin Nevrlý, lékař z Neurologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc.
Příznivé nejsou ani odhady do budoucnosti. V roce 2030 se počet nemocných zdvojnásobí, parkinsoniků bude v Česku až 40 tisíc.
Aktuálně.cz: Čím je tak velký nárůst nemocných způsobený?
Martin Nevrlý: Takto masivní nárůst odhadujeme, protože populace stárne - Parkinsonova choroba se objevuje zejména ve vyšším věku a starších lidí samozřejmě přibývá. U lidí, kterým je sedmdesát nebo osmdesát let, je počet nemocných poměrně vysoký.
Takže to není kvůli stresu nebo špatnému životnímu stylu Čechů?
Nejsou to věci, které by Parkinsonovu chorobu způsobovaly. Mohou sice být spouštěcím momentem, nejsou ale příčinou nemoci. Bližší informace o tom, které z vnějších činitelů mohou nemoc způsobovat, úplně přesně neznáme. Hovoří se o některých toxických látkách, jakou je třeba mangan, ale nelze to generalizovat.
V Česku mimo síť ambulantních neurologů fungují v Praze, Brně a Olomouci centra pro léčbu Parkinsonovy choroby. Jakým způsobem se tam nemoc léčí?
Pracuje tam tým lékařů specializující se na tuto oblast. Mají široké zkušenosti s léčbou pacientů. Léčba je tam komplexní – příznaky se neléčí jen tabletkami, ale i rehabilitací nebo po psychologické a logopedické stránce.
Lékaři často poukazují na to, že chybí národní strategie pro boj s nemocí. V čem by léčbě pomohla?
Například aby se pacient jednoduše dostal ke všem informacím ohledně choroby a způsobu léčby. Důležité je zavčas vyhledat lékaře, který odhalí příznaky. Není správné pacienta jen nálepkovat diagnózou. Je nutné, aby znal všechny možnosti léčení.
Musí se zdokonalovat také informovanost na úrovni běžných lékařů, kteří by měli vědět, že existují i specializované formy léčení. Samozřejmě je důležité, aby o nemoci věděli i laici. Když se Parkinsonova choroba objeví v rodině, často lidé ani nevědí, na koho se mají obrátit.
Naproti tomu každý rozumný dospělý člověk ví, že pokud cítí tlak na hrudi a dušnost, pravděpodobně půjde o infarkt a vyhledá pomoc. Ačkoliv se nejedná o tak akutní případ, mělo by to podobně fungovat i u Parkinsonovy choroby.
Co konkrétně by větší informovanosti pomohlo? Mohla by pomoct třeba mediální kampaň?
Určitě. V dnešní době média samozřejmě hrají velkou roli. Další věc je i zlepšit internetové stránky. Spousta lidí informace vyhledává výhradně na internetu. Je proto důležité, aby po zadání hesla „Parkinsonova nemoc“ ve vyhledávači vyskočila nabídka stránek, které vám opravdu poradí. Nástrojů, jak zlepšit povědomí o nemoci, je celá řada, aktivní jsou i pacientské společnosti.
Říkal jste, že v Česku jsou pro léčbu Parkinsonovy choroby tři centra. Není jich málo? Navíc v kontextu odhadů, že se počet pacientů zdvojnásobí… Logicky by se měla kapacitně navýšit i léčebná střediska.
Úplně si nejsem jist, jestli to je málo. Při srovnání s vyspělými zeměmi je ten počet i dojezdová vzdálenost do nich poměrně adekvátní.
A samozřejmě zřízení nového centra bude asi běh na dlouhou trať.
Jasně, od stolu nelze říct, že se někde centrum postaví. Je potřeba vyškolit odborníky, aby v klinikách pracovali erudovaní lékaři. To není otázka týdnů nebo měsíců, je to dlouhý proces. V centrech se navíc sdružují lékaři několika specializací, nejenom neurologové, ale také chirurgové.
Už teď je ale jasné, že se počet nemocných zdvojnásobí. Stát by se tím zabývat asi měl.
Ano, ten odhad se s velkou pravděpodobností naplní. Určitě, stát by měl reagovat. Lidé s Parkinsonem navíc nejsou jen staří, mnohokrát i v produktivním věku, což je pro stát ekonomická zátěž - nemohou pracovat v plném rozsahu, náklady na léčbu nejsou zanedbatelné. Politici musí v tomto směru uvažovat a snažit se, aby povědomí o nemoci vzrostlo. Bohužel na prevenci je medicína zatím krátká, přesnou příčinu vzniku neznáme. Když už nic jiného, zavčas odhalená a správně léčená Parkinsonova nemoc může produktivní věk pacientů výrazně prodloužit.
Jak si Česko stojí v počtu nemocných v mezinárodním porovnání? Například v rakovině tlustého střeva jsme na nelichotivém prvním místě v Evropě.
Je to srovnatelné s ostatními zeměmi střední a západní Evropy.
Když už jsme u západoevropských států: Ve Skandinávii je běžné, že se o nemocné Parkinsonovou chorobou stará tým, který je složený z několika lékařů. Navštěvuje je také sociální pracovník. Je vůbec reálné, že se v horizontu několika let takové péče dočkají i Češi?
Určitě by to bylo krásné. O takový přístup se pokoušíme právě v rámci našich center. Pacientům se snažíme alespoň poskytnout co nejlepší zázemí. Abychom dohnali skandinávské země, k tomu je ještě určitě dlouhá cesta. Je za tím i jejich kvalitní sociální systém. Každopádně, jejich cesta je považovaná za tu nejsprávnější. Doufejme, že k tomu dospějeme také.
