Preview - Zatímco rádoby kontroverzní životopis Juliana Assange nechal filmový festival v Torontu ledově chladným, 12 Years a Slave rozproudilo krev. Vítězný film přehlídky (získal BlackBerry People's Choice award) a nejspíš i nejkladněji přijatý titul se snad ani nesetkal s kritikou udělující podprůměrné hodnocení, čímž režisér Steve McQueen, kterého si už se slavným jmenovcem dávno nikdo neplete, mnohé paradoxně docela zarazil.
Ne že by od něj diváci neočekávali kvalitu. Jak Hlad, tak především předloňský Stud však rozhodně nenaplňovaly představy o titulech, jež by se měly zavděčit všem. Čemuž odpovídají i ne vždy jednoznačná přijetí.
Když na nás po vypuštění prvního traileru vykouklo na pohled tradiční oscarové drama, leckdo nemile konstatoval, že McQueen se zaprodal.
Osobité zaprodání
Volbu zadaptovat stejnojmenný autobiografický román Solomona Northupa však nemůžeme jednoduše označit za prvoplánový útok na ceny. Jistě pro něj coby britského černocha musí jít o osobní téma, vždyť snímek sleduje nerovnost afroamerického obyvatelstva v polovině devatenáctého století.
Konkrétně osud již zmíněného Northupa, ztvárněného Chiwetelem Ejioforem (Amistad, Americký gangster), který byl coby svobodný člověk unesen a dvanáct let musel sloužit jako otrok v těch nejtvrdších podmínkách, než se mu podařilo zvonu nabýt volnost.
Na plátně se s ním střetnou i McQueenův dvorní herec Michael Fassbender (Prometheus, Hanebný pancharti), Paul Giamatti (Žena ve vodě, Muž na měsíci), Paul Dano (Až na krev, Malá miss Sunshine), všudypřítomný Benedict Cumberbatch (Star trek: Do Temnoty, Sherlock) i Brad Pitt.
Natáčení probíhalo během sedmi týdnů v New Orleansu a produkce si vystačila se skromnými dvaceti miliony, z nichž jistě nebude třeba litovat jediného dolaru.
Nejsilnější film, jaký jsme viděli?
Vytknout několik citací ze zahraničních recenzí, aniž by výsledek vypadal jako placené PR, opravdu není snadné. Erik Davis z Movies.com nemá problém nazvat 12 Years a Slave hned v titulku svého textu „dost možná nejsilnějším filmem, jaký jste kdy viděli". Účinek nachází v tom, že „McQueen pouze neoživuje špatné vzpomínky, on vytváří čerstvé".
Peter Debruge z Variety podotýká, že od obou minimalistických počinů ušel režisér značný kus cesty. „První, čeho si fanoušci všimnou, je stupeň technického pokroku McQueena. Jeden by řekl, že od Studu natočil tři, čtyři další filmy. Kompozice, zvuk, příběh, vše nádherně pasuje." Navíc uklidňuje: „Přesto není pochyb, že 12 Years a Slave zůstává artovým počinem, když provokativní režisér nutí diváka ke konfrontaci s koncepty a scénami, jež mohou zásadně přeměnit jeho pohled na svět."
Snad si tedy mohou ulevit všichni ti, kteří nedůvěřovali akademicky vyhlížejícímu námětu.
Paul MacInnes z britského The Guardianu sice hned v perexu označuje snímek za až příliš protěžovaný, rovněž mu ale ve výsledku propadá. Obzvlášť brutálnímu otrokáři v podání Fassbendera. Porovnává ho s podobnou rolí Leonarda DiCapria v Tarantinově Nespoutaném Djangovi a dochází k tomu, že Fassbender násobí vše hrůzné a negativní, zatímco jisté pozitivní charisma typické pro Tarantinovi záporáky zcela postrádá.
„Erotické scény se dočkáme už v prvních pěti minutách, takže diváci se jistě ušklíbnou. Co jiného bychom také od režiséra Studu očekávali. Jenže tohle lehké oživení je poslední pozitivní věcí, jež se postavám na dlouho stane," konstatuje Chris Willman z The Playlist.
Ten jako jeden z mála, i přes pozitivní hodnocení, nesrší superlativy. Vytýká scénáři Johna Ridleyho až přílišnou černobílost, kdy každý bílý jižan představuje stejné zlo, což kontrastuje se zjevením Brada Pitta v závěru s projevem jak vystřiženým z Lincolna.
Šance na Oscara?
„Jako bezpočet filmů před tím, i 12 Years a Slave začíná nápisem "podle skutečné události", nicméně drama Steva McQueena ospravedlňuje toto klišé každou minutou," uvádí hned zkraje Eric Kohn z IndieWire a shrnuje tak všude přítomnou chválu vůči dojmu autenticity a realističnosti.
Nakonec se můžeme vrátit tam, kde jsme začali - zaprodal se Steve McQueen oscarové šanci? Zdá se, že nezaprodal. A nejzajímavější na tom je, že tu šanci skutečně má, nebo se o ní alespoň nahlas šeptá.
Nebuďme naivní, může za to právě příhodné téma, jež má tendenci legitimizovat postupy jinak nevhodné konzervativnímu vkusu Akademiků. Hlad ani Stud by nejslavnější filmovou trofej získat nemohly, ale stejně natočené drama o otrokářství onu šanci má. Jestli o tom McQueen takto uvažoval, nebo se námětu chopil zcela nezištně, se nejspíš nedozvíme. A není to zase tak podstatné.
Důležitější je, jestli bývalé koloniální velmoci a Američany pouze netíží černé svědomí. Doufejme, že ne a že vychvalování 12 Years a Slave se ukáže být zcela na místě. Diváci v Čechách si na zhodnocení počkají až do 23. ledna příštího roku.
