Praha – Při nástupu do funkce pražské primátorky před čtyřmi měsíci se Adriana Krnáčová (ANO) bála o život a přemýšlela o ochrance, nyní zase říká, že zažívá jiný druh ohrožení: mediální lynč a nepřející postoj mužských kolegů na magistrátu.
„Vím, že jsem pod drobnohledem nejen proto, že jsem nová, ale i kvůli tomu, že jsem žena, a cítím od některých mužských kolegů na magistrátu či některých dodavatelů, že si přejí, abych neuspěla. Dívají se na mě s despektem: Co ty, holka, můžeš? Ti kluci před tebou byli takoví vlčáci a ty na to jdeš úplně blbě,“ líčí své pocity v druhé části rozhovoru pro Aktuálně.cz týden před tím, než bude pražské zastupitelstvo na návrh opozice hlasovat o jejím odvolání.
Před měsícem sklidila velkou kritiku, když dodavatele tunelu Blanka označila za debily, kteří pozdě zjistili, že kabely v tunelu zvlhly, a otevření stavby se tak bude muset zase odložit. Teď si Adriana Krnáčová pochvaluje, že její styl jednání nakonec zafungoval:
„Na dodavatele to mělo vliv. Už netvrdí, že je třeba všechny kabely vyměnit a že to bude strašně drahé. Ta změna jejich jednání nastala po tom mém naštvání,“ říká primátorka na adresu dodavatelů a kontrolorů, tedy Metrostavu, ČKD Praha DIZ a IDS, a dodává: „Musím říct, že možná spějeme k výsledku, jsme na dobré cestě, abychom tunel otevřeli do zkušebního provozu co nejdřív.“
Kromě řešení věcí z minulosti typu Blanka, opencard či drahého pronájmu Škodova paláce, za jehož nestandardní řešení jste si teď vykoledovala návrh na odvolání, o vás není vlastně vůbec slyšet. Stihla jste za ty čtyři měsíce vůbec něco nového, pro Pražany pozitivního prosadit?
Myslím, že ano. Asi nejdůležitější je, že se nám povedl nastartovat dialog s městskými částmi, který tady od roku 2010 neexistoval. Setkala jsem se se všemi starosty a tajemníky, chtěla jsem znát jejich názor, co by chtěli změnit, jak komunikovat. Nastartovala jsem pravidelné schůzky na městských částech, navštěvuju je…
Nezlobte se, ale to jsou spíš procesní věci. Máte něco hmatatelného, čeho by si Pražané co nevidět všimli? Co třeba vaše volební heslo „Prostituci prostě vymýtíme“?
S panem starostou Prahy 1 už jsme na toto téma začali jednat, nicméně není to úplně první na mém to-do-listu, ale patří to samozřejmě k důležitým tématům, stejně tak taxislužba, která nám nedělá dobrý obraz. I tím se chceme zabývat.
Teď jsme ale nastartovali procesní věci, jak říkáte, a ty trvají delší dobu. Nejsou ani tak moc viditelné, ani se tak dobře veřejnosti nepředstavují, ale věřím, že ve finále to lidé sami uvidí.
Pojďme tedy k tomu, co by Pražané rádi viděli už brzy: zprovozněný tunel Blanka, který už stál na 40 miliard a jehož dokončení se čtyři roky odkládá…
Musím vám říct, že možná spějeme k výsledku, jsme na dobré cestě, abychom tunel otevřeli do zkušebního provozu co nejdřív.
Teď už tomu máme věřit? Začátkem ledna jste sama oznamovala, že to bude v březnu, a jak to dopadlo, víme.
Ale ten slib mi dali na přelomu listopadu a prosince sami dodavatelé! Tady v té kanceláři mi slíbili, že březen je reálný. Já jsem tehdy ještě nevěděla, že jejich sliby nemůžu brát vážně. Teď už jsem opatrná, proto raději nic konkrétního neříkám.
Ale naznačila jste, že to bude „co nejdřív“. Co si pod tím představit?
Nemůžu to říct. Uděláme maximum, aby to bylo co nejdřív.
Letos?
Letos určitě.
Co pro to můžete udělat? Zaplatit další peníze dodavatelům, aby vyměnili kabely? To jste přece odmítala.
Musím říct, že strategie dodavatelů – když nezaplatíte další peníze, tak to prostě nebude – možná platila na mé předchůdce, ale na mě neplatí.
Tak co pro to uděláte?
V souladu s podepsanými smlouvami tlačíme dodavatele tam, kam měli být tlačeni už dávno: aby plnili lhůty a vše, k čemu se zavázali, a nevykrucovali se.
Když si někteří nezkontrolovali to prostředí tunelu a šli tam dát kabely, tak si opravdu nemůžou nárokovat, abychom jim zaplatili celou hypotetickou škodu, kterou si možná způsobili svým špatným postupem. Taky sázím na to, že ty firmy mají nějakou reputaci a jestliže tunel měl být už čtyři roky otevřený a není, tak to asi o něčem svědčí.
Partnery pro magistrát jsou Metrostav, IDS a ČKD Praha DIZ. S kterou z těch firem se vám jedná nejhůř?
Teď už bych to takhle neříkala. Teď zasednou právníci a ve své podstatě se domlouváme na memorandu, které by mělo vést k výsledku.
Už je tedy jasné, kdo zaplatí výměnu poškozených kabelů? Objevila se informace, že to může být dalších několik set milionů korun.
Toho, kdo to říkal, je nutné odkázat na smlouvu o dílo a na to, jaké garance z ní vyplývají. Nemyslím, že teď je nutné najednou měnit všechny kabely – to už jsme se domluvili, ale bylo třeba, aby soudní znalec stanovil, která část se vyměnit musí. Až se tato část vymění, pak bude možné tunel převzít do zkušebního provozu. Ale víc konkrétní být nechci. Jsme uprostřed jednání a nechci narušit výsledek.
Začátkem března jste po jednání s dodavateli tunelu Blanka na kamery pronesla chraptivým hlasem dnes už legendární výrok: „Jedná se o zločinecké spolčení, spolčení, jak vytáhnout z města co nejvíc peněz… Nemůže za to jeden debil, ale víc debilů.“ Zajímalo by mě, jestli tento váš výstup měl nějaký dopad na samotná jednání s partnery?
Myslím, že měl.
Urazili se? Chtěli po vás omluvu?
Ne. Ale už nestojí na tom, na čem stáli, tedy že ta výměna je strašně drahá a že je potřeba vyměnit všechno. Změna v jejich jednání nastala po tom mém naštvání. Taky jsme drželi strategii, že nebudeme platit ani o korunu víc, nenecháme se tlačit do nějakých plateb, které nejsou podložené, a že naším cílem je co nejrychleji otevřít tunel a pak, když vznikne problém, tak to průběžně opravit. Tuto strategii držíme.
Použila jste tehdy dost ostrý slovník. Stojíte si za označením „debilové“?
A víte, že ano? Myslím si, že to možná nemělo být řečeno takhle ostře, ale já byla tehdy opravdu celkem hodně nemocná, měla jsem horečku, a když jsem přišla na jednání a viděla, jak k tomu přistupuje dodavatel, který nejspíš není bez viny, tak mě to prostě vytočilo. Byla jsem nepříčetně naštvaná.
Stává se vám často, že při jednáních použijete ostřejší výraz?
Při jednáních vůbec! To si nedovolím, proboha živého. To je mysterium, které se šíří, stejně jako kolegové vymýšleli, že mám nějaký vztah s Karlem Březinou (pražský zastupitel za ČSSD, pozn. red.)!
Až tunel Blanka zprovozníte, tušíte, jak dlouho se budete s dodavateli ještě dohadovat na různých refundacích a penále za ta zpoždění?
Je jasné, že to vše bude mít právní dohru. Nemůže to být tak, že se tunel otevře, všichni budou šťastni a zapomeneme… Nechci ale spekulovat, jak to dopadne. Myslím, že tam budou vzneseny určité nároky a jejich vypořádání bude trvat možná stejně tak dlouho, jak se stavěla Blanka.
Máte nějakou zpětnou vazbu od voličů? Jak jsou s vámi spokojeni?
Mám, dokonce velmi pozitivní. Píšou maily, abych se držela, abych se nevzdávala. Pak jsou tam i ostřejší slova, že „jsou to všichni píp, píp, píp – a nenechte se znechutit!“
Když jste nastupovala do funkce primátorky, mluvila jste o tom, že budete nejspíš potřebovat ochranku, protože budete různým lidem bourat jejich letité vazby a oni se vám budou mstít. Jak je to dneska? Ochranku nejspíš nemáte. Změnila jste názor?
Ani tak jsem nezměnila názor, jen ten boj se přesunul jinam, ne na fyzickou likvidaci, ale přešlo to na mediální lynč a podobné formy, na které ochranku ani nemůžete využít. Spíš se musíte vnitřně obrnit, musíte vědět, že věci děláte dobře, a nesmíte se nechat znechutit. Na to potřebujete mít silné vnitřní přesvědčení a kolem sebe lidi, kteří jsou profesionálové a kteří vám dodávají energii.
Dodává vám energii i koaliční spolupráce s ČSSD a s Trojkoalicí?
Po pravdě řečeno, znovu musím říct, že asi nejsem politikem, protože pro mě je opravdu důležité v radě hlavního města spolupracovat. Nestarám se o to, kdo má koho rád a kdo ne, vážím si svých kolegů, nemám vůči nim žádné osobní ani politické výhrady.
Ale s náměstkem Matějem Stropnickým z Trojkoalice máte přece jen vyostřený vztah.
Ale nemám. Nemám!
Vždyť čekáte na posudek, jestli se nedopustil trestného činu, když porušil stavební předpisy. Posudek vám má napovědět, jestli na něj podat trestní oznámení…
Ale já na Matěje nechci podávat trestní oznámení, jen jsem musela nechat podle interních předpisů prozkoumat, jestli nebyl porušen zákon. Já s panem Stropnickým sice v některých věcech nesouhlasím, ale v mnohých ano.
On ale nedávno řekl, že ho šikanujete.
On ale neví, co je to šikana. On to v životě ještě nezažil. Já po něm jen chci, aby dodržoval vnitřní předpisy, které jsou platné pro všechny, to fakt šikana není. Spíš je dobré si to vše nastudovat a postupovat podle toho. Navíc by měl komunikovat s kolegy, a když chce něco prosadit na radě, měl by si to předjednat, a ne to tam rovnou vystřelit. Pak jsou všichni překvapení: ježíši, co to je? A nechtějí to schválit, protože o tom nic nevěděli.
Ale učíme se všichni. Já jsem v životě nebyla v politice, natož v takhle vysoké pozici, a taky nejsem zvyklá na to, že je předmětem diskusí, jestli mám podpatky dobré velikosti a blůzu dobře upnutou. To jsem jinde v životě nezažila.
Původně jste na primátorku ani kandidovat nechtěla. Nelitujete po těch čtyřech měsících, že jste do toho nakonec šla?
Nelituju. A víte proč? Jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. Pro mě je to obrovská životní zkušenost. A když můžu své zkušenosti, které mám, a jsou nemalé, využít k tomu, aby se v tomto domě a v tomto městě pohnuly věci ku prospěchu občanů, tak to ráda snesu.
A navíc: je to pro mě výborný materiál, abych – až odejdu z radnice – mohla napsat další pokračování House of Cards (americký seriál o politikovi, který se při kariérním vzestupu neštítí ničeho, pozn. red.), ale v Praze. A myslím, že to bude ukrutně zajímavé.
Už si píšete poznámky?
Píšu.
(První část rozhovoru s Adrianou Krnáčovou si můžete přečíst ZDE)
