Pokud se člověk dostane v současné době do psychické nepohody a rozhodne se vyhledat odbornou pomoc, může se stát, že se jí dlouho nedočká. Odborníků je málo a těch, kteří konzultaci s nimi potřebují, příliš. Téměř rok trvající koronavirová epidemie navíc vytváří další a další pacienty.
"Po jarní vlně jsem nárůst zájmu klientů nepocítila, od podzimních měsíců ho vnímám," popisuje klinická psycholožka a psychoterapeutka z centra psychosomatické péče Péxis v Ústí nad Labem Veronika Roudná. "Například na čekací listině pro přijetí do psychoterapeutické péče v našem zařízení je aktuálně asi dvacet klientů," dodává.
Telefony neustále zvoní v pražském centru ProPsyche. "Realita je taková, že do našich ordinací píší anebo volají denně lidé, kteří hledají pomoc. Snažíme se jim vyhovět, ale péče o duševní zdraví má svůj proces a lidi v ní nemáme na pár týdnů, nýbrž dlouhodobě," vysvětluje zdejší psycholožka Mabel Rodriguez.
Velký zájem o služby terapeutů hlásí i platforma pro online terapii Terap.io. Počet jejích registrovaných uživatelů se během první jarní vlny ztrojnásobil a stejně skokový nárůst přinesla i podzimní vlna. "Aktuálně naši terapeuti pomáhají měsíčně víc než stovce nových klientů, celkem proběhne více než 300 terapeutických sezení. To ukazuje, že zájem o odbornou pomoc se zvládáním psychických obtíží v době pandemie roste," říká Chadi El-Moussawi, zakladatel Terap.io.
Pandemií se také změnil obsah péče. Částečným důvodem pro prudký nárůst těch, kteří pomoc vyhledávají, je totiž podle klinického psychologa a psychoterapeuta Petra Vejrosty to, že se k léčbě běžných duševních nemocí přidala také potřeba akutní krizové pomoci. "Reálná potřeba psychoterapie může být nyní zastíněna strachem o holé přežití či obavami z nákazy a přeplněných nemocnic natolik, že ji lidé podobně jako jinou 'neakutní péči' nevyhledávají či odloží. To může v důsledku také souviset s probíhajícím nárůstem sebevražd a poruch spojených s užíváním návykových látek," vysvětluje Vejrosta.
Mladí lidé to nesou nejhůř, mezi nejrizikovější dále patří senioři
Počet lidí trpících duševním onemocněním se výrazně zvyšuje i podle Národního ústavu pro duševní zdraví. Zatímco před čtyřmi lety bylo v Česku asi dvacet procent lidí s těmito problémy, na jaře roku 2020 jich bylo již přibližně třicet procent a na podzim rovných 33 procent.
Čerstvá mezinárodní studie, na které se národní ústav rovněž podílí, navíc mezi svými prvními výsledky odhalila, že pandemií nejvíce trpí mladí lidé. Zhoršil se u nich hlavně pocit osamělosti. Vedle toho mladí dospělí ve věku do 24 let v porovnání s ostatními věkovými skupinami začali více času trávit sledováním médií.
Mezi další skupiny obyvatel, které jsou v oblasti duševního zdraví nejzranitelnější, patří senioři, sociálně izolovaní nebo lidé, kteří byli zasaženi ekonomickou krizí způsobenou pandemií. Jsou mezi nimi také psychiatričtí pacienti a zdravotníci pracující v první linii a v sociálních službách.
Největší problém pro tyto skupiny představuje podle psychologů nejistota, která je s pandemií spojená a z níž pak vznikají další problémy. "Neví se, kdy a jak to skončí. V poslední době jsou lidé více podráždění. To vnímám všude, nejen ve své praxi. Celé mi to připomíná fázi ztráty. Nejdřív jsme popírali realitu, nyní jsme ve fázi, kdy jsme naštvaní na realitu a za chvíli bychom byli odevzdaní nebýt toho, že asi existuje naděje na řešení v podobě očkování," říká psycholožka Rodriguez.
Vedoucí výzkumného programu Národního ústavu pro duševní zdraví Pavel Mohr uvádí, že mezi lidmi současně převládají hlavně úzkostné a depresivní stavy spojené se strachem z nemoci. Vzrůstá také počet těch s myšlenkami na sebevraždu. "U lidí lze pozorovat obavy z budoucnosti, pocity frustrace, rezignace, zklamání, naštvání, nedůvěry vůči vzájemně si odporujícím názorům autorit a odborníků a nízká ochota dodržovat neustále se měnící opatření a nařízení," popisuje Mohr.
Pandemie prohloubila dlouholetý problém
Ne všem lidem, kteří pomoc odborníků potřebují, se může dostat kvalitní a hlavně včasné péče. Poptávka po psychoterapeutické péči byla sice vždy vysoká a její dostupnost je dlouhodobou obtíží, pandemie však tyto nedostatky ještě výrazněji prohloubila. "Projevila se zejména špatná dostupnost psychoterapeutické péče poskytované kvalifikovanými odborníky ve zdravotnictví," říká tiskový mluvčí Asociace klinických psychologů Jan Bažant.
Kvůli nízké dostupnosti péče hrazené ze zdravotního pojištění a nedostatečným kapacitám ordinací tak lidé často vyhledávají pomoc mimo zdravotnictví nebo ji nevyhledají vůbec, přestože ji potřebují.
I přesto však pandemie přinesla v tomto ohledu i něco pozitivního, zejména větší povědomí o důležitosti této oblasti lidského zdraví. Ministerstvo zdravotnictví například zřídilo bezplatnou linku pro první psychickou pomoc, na kterou se mohou lidé dovolat pod číslem 1221.
Společně s pojišťovnami pracuje na takzvaných zdravotních krizových centrech, na která se lidé budou moci obrátit s jakýmikoliv pocity duševní nepohody a úzkostmi. "Centra budou poskytovat komplexní podporu od telefonické linky přes ambulantní služby až po krizová lůžka. Lidé se budou mít kam obrátit se svými problémy. Díky tomu bude možné předejít dalšímu rozvoji duševních onemocnění nebo sebevraždám," píše se na webu ministerstva.
Lidé se však s nepříjemnými pocity mohou pokusit vypořádat sami. Národní ústav duševního zdraví doporučuje pohyb, věnování se koníčku, osobní kontakt nebo trávení času na internetu. Tento způsob je preferován hlavně mladými lidmi, starším dospělým pak proti stresu pomáhá práce.
Odborníci však tvrdí, že ze všeho nejdůležitější je si najít čas na to, co lidem přináší radost, jelikož pandemie ještě nějakou tu dobu jen tak nezmizí. Podle psycholožky Veroniky Roudné je dokonce možné očekávat, že se její hlavní důsledky na psychické zdraví populace teprve dostaví.
Pomoct vyrovnat se s duševní nepohodou může například takzvaná informační dieta. "Je důležité udržet si určitý odstup a mít pod kontrolou množství a kvalitu informací, které na sebe člověk nechá působit," doporučuje Pavel Mohr. Dále je pak podle něj klíčové si nastavit denní režim, který je třeba dodržovat a pod který spadá hlavně pravidelný spánek a pohyb. Omezit by se měla také konzumace alkoholu.
