reklama
 
 

Konec internetu, jak ho známe. Nová směrnice EU žene před volbami do ulic davy lidí

26. 2. 2019 5:30
Koncem března nebo začátkem dubna bude Evropský parlament schvalovat novou unijní směrnici o ochraně autorských práv na internetu. Ta v sobě však obsahuje dva kontroverzní články, které v řadě lidí vyvolávají obavy o budoucnost internetu, tak jak ho znají. Miliony lidí už proti směrnici podepsaly petici a koncem března, jen několik týdnů před evropskými volbami, se očekávají velké demonstrace po celém starém kontinentu.

"Omlouváme se, ale tento obsah je v Evropské unii nedostupný." Právě s takovým oznámením by se mohli čeští uživatelé internetu setkávat mnohem častěji, pokud Evropský parlament v březnu či dubnu schválí směrnici o ochraně autorských práv na internetu. Směrnici, proti které se zdvihla nevídaná vlna odporu.

Petici požadující její odmítnutí už na serveru change.org podepsalo v době přípravy tohoto článku 4 882 764 lidí. Podle dostupných údajů je to nový evropský rekord.

Signatáři mají zásadní problémy s dvěma články směrnice, které podle nich výrazně změní podobu internetu. Prvním je článek 13. Ten má internetové platformy donutit, aby ručily za to, že se na jejich webech neobjevuje obsah, který svým užitím porušuje autorský zákon.

Nejvíce by se dotkl platforem, kam nahrávají obsah sami uživatelé, jako je například Facebook, YouTube, Instagram, Uloz.to, Twitch, ale také menší i komunitní weby, kde uživatelé navzájem sdílejí vlastní fotografie či třeba recepty. Netýkalo by se to navíc jen jejich nejviditelnějšího obsahu, jako jsou videa či fotografie, ale mimo jiné i diskusních sekcí a tamních komentářů.

Evropská unie tak vychází vstříc nárokům společností, které sdružují majitele autorských práv, zejména těch z hudebního průmyslu. Ti si stěžují, že na dnešním internetu se ochrany těchto práv jen velmi těžko domáhají a tvůrci obsahu tak přicházejí o zasloužené výdělky.

Dohlédne na uživatele umělá inteligence?

Dnes celý systém funguje tak, že za dodržení autorských licencí ručí sami uživatelé, kteří obsah nahrávají. Platforma má pouze povinnost závadné příspěvky smazat, pokud se o nich dozví - například proto, že na ně majitelé práv upozorní. 

Nově by Facebook, YouTube a další společnosti odpovídaly za to, že se na jejich stránkách takový obsah vůbec neobjeví. V opačném případě by jim hrozila pokuta. To však pro platformy znamená, že musí předem zkontrolovat cokoliv, co chce uživatel s ostatními sdílet. Kvůli obrovskému množství příspěvků, které lidé na podobné weby nahrávají, ale taková kontrola nemůže být prováděna ručně.

Řešením má být "umělá inteligence" a algoritmy, které automaticky porovnají nový příspěvek s databází těch předchozích a rozhodnou, jestli porušuje autorský zákon. Takový systém už dokonce existuje, vyvíjí ho dobrovolně firma YouTube. Nazvala ho Content ID a aktuálně ho používá pro zpětnou kontrolu obsahu. Má však dva zásadní problémy.

Prvním je, že YouTube jeho vývoj vyšel už na více než 100 milionů dolarů a není tak reálné, že by si jej mohly dovolit naprogramovat i menší společnosti - musely by si ho tedy od větších hráčů na trhu pronajímat.

Ve výsledku by tak o obsahu, který se na celém internetu objeví, rozhodovalo jen několik největších firem. To jednak zvyšuje riziko systémové cenzury a jednak by to pro menší firmy značilo finanční zátěž. Nehledě na to, že by větší hráči na trhu mohli rozhodovat o tom, komu software pronajmou a komu ne, a kontrolovat tak svou konkurenci.

Diskusních fór by zřejmě zásadně ubylo

"V Německu máme například platformu, kam lidé mohou nahrát fotografie jídel a sdílet spolu své recepty. Tato platforma tak nabízí autorsky chráněný obsah, ale žádným tvůrcům zde škoda nevzniká, jelikož jde zpravidla o fotky těch lidí, kteří recepty sdílí," říká německá europoslankyně Julia Reda z pirátské strany. Přesto i takové platformy budou muset nová pravidla dodržovat. 

Může se tak stát, že některé z nich budou nuceny změnit způsob, jakým fungují, nebo zcela přestanou v Evropské unii svůj obsah nabízet. Dokonce i ty platformy, které žádný uživatelský obsah neobsahují, budou muset zrušit diskusní fóra nebo využít placených služeb někoho, kdo dokáže naprogramovat fórum s filtrem autorsky závadných příspěvků.

Dobré vyhlídky pro VPN

Na případném přijetí směrnice by mohli vydělat poskytovatelé takzvaných VPN - softwarových řešení, která umožňují počítačům i mobilům, aby se navenek tvářily, že se nacházejí jinde než v Evropské unii. Díky nim by mělo být možné přistoupit k platformám, které budou podléhat kontrole obsahu, ze zemí, které podobným pravidlům podléhat nebudou.

Směrnice nicméně umožní uživateli, aby si na rozhodnutí algoritmu stěžoval a aby jej následně přezkoumala reálná osoba. "To však nic nemění na tom, že tím vzniká systém, kde jsou všichni uživatelé vinní, dokud se neprokáže jejich nevinna," myslí si europoslankyně Reda. 

Snaha přesvědčit platformu, že došlo k omylu, navíc pro uživatele představuje zdlouhavou administrativu, kterou zřejmě velká část poškozených nebude chtít absolvovat. V mnoha případech už bude navíc zpětná kontrola zbytečná. Například v situaci, kdy uživatel na internetu přenáší živý přenos z demonstrace a jeho video bude staženo, protože v pozadí hraje hudba chráněná autorským právem. Takovému uživateli nebude nic platné, že se o 24 hodin později domůže uznání, že automatizovaný filtr zablokoval jeho video neoprávněně.

Parodii a satiru algoritmus neodhalí

Druhým a možná závažnějším problémem článku 13 je fakt, že ani algoritmus firmy YouTube není zdaleka neomylný. Porovnává sice audiovizuální údaje z videa s databází, ale nedokáže dobře posoudit, jestli se na daný obsah nevztahuje výjimka z autorského zákona - dobrým příkladem je třeba uvedení části díla v rámci citace, parodie, satirického komentáře nebo recenze. Algoritmus tyto nuance od nelegálního užití díla rozlišit často nedokáže.

Článek 13

Užití chráněného obsahu poskytovateli služeb informační společnosti, kteří ukládají a zpřístupňují velké množství děl a jiných předmětů ochrany nahrávaných jejich uživateli

1. Poskytovatelé služeb informační společnosti, kteří ukládají velké množství děl a jiných předmětů ochrany nahrávaných jejich uživateli a zpřístupňují je veřejnosti, přijmou ve spolupráci s nositeli práv opatření, která zajistí fungování dohod uzavřených s nositeli práv ohledně užití jejich děl nebo jiných předmětů ochrany nebo která zabrání tomu, aby byla prostřednictvím jejich služeb dostupná díla nebo jiný předmět ochrany, který nositelé práv na základě spolupráce s poskytovateli služeb identifikují. Tato opatření, např. používání účinných technologií rozpoznávání obsahu, musí být vhodná a přiměřená. Poskytovatelé služeb poskytují nositelům práv dostatečné informace o fungování a zavedení těchto opatření a případně jim podávají i odpovídající zprávy o rozpoznání a užití děl a jiných předmětů ochrany.

Zdroj: Návrh Směrnice Evropského parlamentu a Rady o autorském právu na jednotném digitálním trhu

Že systém není dokonalý, ostatně dokládá i fakt, že YouTube vyhrožuje velkými změnami v případě přijetí směrnice. "Směrnice by mohla donutit platformy nabízet jen obsah od menšího množství velkých a ověřených společností. Bylo by totiž příliš riskantní uvádět obsah menších a originálních tvůrců, právě proto, že by za něj platformy byly odpovědné," uvedla na svém blogu Susan Wojcicki, ředitelka společnosti YouTube. 

Jedinou úlevou, která byla v tomto směru do směrnice zapracována, je ochrana pro platformy mladší tří let s příjmy menšími než 10 milionů eur a s méně než pěti miliony návštěvníků. Na ty by se povinnost prověřovat příspěvky nevztahovala. Pouze však první tři roky jejich existence, pak by o ochranu také přišly. 

Chcete odkazovat na zprávy, zaplaťte

Druhou nejkritizovanější částí směrnice je pak článek 11, takzvaná "daň z odkazu". Ve stručnosti jde o to, že platformy jako Facebook, ale i vyhledávače jako Google nebo český Seznam by nově nemohly zveřejňovat odkazy na jakékoliv články v podobě, jako to dělají dnes - tedy spolu s úvodní fotografií a krátkým úryvkem z úvodu zprávy.

Nově by si musely vystačit pouze s titulkem a mnohem kratším popiskem (výklad směrnice je ve věci jeho délky poměrně nejasný), nebo by musely platit vydavatelům článků licenční poplatky. 

Důvodem pro toto opatření je nářek mediálních domů nad tím, že mnoha lidem stačí přečíst si například na Facebooku pouhý titulek a shrnutí zprávy a na web vydavatele už nezavítají. Zatímco tak platformy získávají z takových článků peníze díky reklamě, vydavatelské domy z nich neprofitují. Podle některých jde o jeden z důvodů, proč má tolik médií v novém tisíciletí problémy s financováním a přechází na částečně placené modely podnikání.

Jenže ani tento nápad není bez kazu. Podobnou legislativu už na národní úrovni vyzkoušelo Německo či Španělsko a příliš se neosvědčila. Problém je v tom, že vydavatelské domy ve skutečnosti stojí o to, aby se na Googlu a dalších platformách odkazy na jejich články objevovaly, jelikož značná část čtenářů přichází na zpravodajské weby právě ze sociálních sítí a vyhledávačů. 

"V Německu tak došlo k tomu, že se většina vydavatelských domů rozhodla zákon na Googlu nevymáhat. Některé se o to pokusily, ale Google jednoduše začal z jejich článků ukazovat jen titulky, což vedlo k tomu, že na ně kliklo méně lidí. Nakonec to dopadlo tak, že všichni vydavatelé dali vyhledávači volnou licenci na své články," říká Reda.

Není podle ní pravděpodobné, že by velké platformy skutečně chtěly mediálním domům část finančních prostředků přenechat, ačkoliv na ně zákon cílí. Ve výsledku tak pouze platformy přijdou o část obsahu a čtenáři si k němu budou obtížněji hledat cestu. Výhodu nad konkurencí navíc získají ta média, která licenční poplatky požadovat nebudou nebo dokážou zaujmout pouze titulkem zprávy, což budou mít jednodušší například bulvární tituly.

Mimo to se dá předpokládat, že volné licence nabídnou mediální domy pouze velkým platformám, jako je Google či Facebook. Menší platformy se budou muset spokojit s osekanou verzí odkazů, protože si poplatky nebudou moci dovolit. Paradoxně se tak ještě upevní pozice největších hráčů na trhu.

Dáváme médiím vydělat, tvrdí vyhledávače 

Stejně se na situaci dívá Michal Feix, bývalý provozní ředitel společnosti Seznam.cz, podle kterého platformy naopak médiím poskytují reklamu zdarma. "Nebýt vyhledávačů, přišli by někteří vydavatelé až o osmdesát procent svých čtenářů," říká Feix. Poukazuje na to, že už dnes existují nástroje, jak vyhledávačům zamezit ve sdílení odkazů na daný zpravodajský server. "Samozřejmě je ale nikdo nevyužívá," dodává Feix.

Vydavatelé to však vidí jinak. "Google a ostatní internetové firmy jen lobbují za to, aby směrnice přijata nebyla ve snaze vyhnout se placení peněz, na které mají média nárok," míní šéf české Unie vydavatelů Václav Mach.

Poslední šance?

Pokud směrnici v březnu či dubnu schválí europoslanci, budou ji muset jednotlivé členské státy do národní legislativy zapracovat v průběhu dvou let. Její odpůrci však doufají, že se tomu ještě podaří zabránit.

Dost by v tom mohly hrát roli volby do Evropského parlamentu, které se budou konat v květnu. Tedy za předpokladu, že v březnu skutečně vyjdou po celé Evropě proti směrnici do ulic protestovat tisíce lidí. Mnoho poslanců totiž usiluje o své znovuzvolení a dá se předpokládat, že ho nebudou chtít ohrozit podporou směrnice, která vyvolává velký odpor veřejnosti. 

Největší demonstrace jsou plánovány na 23. března a mělo by k nim dojít v desítkách evropských měst. Zdali tomu tak bude i v České republice, zatím není jasné. 

autor: Jakub Heller | 26. 2. 2019 5:30

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama