Praha - "Teď už jste pro nás jenom čísla, jasné?“ velí ostrým hlasem muž v policejní uniformě pětadvacítce mladíků a dívek se startovními čísly připevněnými na oblečení. Část z nich se nervózně ošívá, část si zvědavě prohlíží okolostojící policisty.
V zástupu jsou studenti Policejní akademie, absolventi středních škol specializovaných na bezpečnostní sbory, ale i vystudovaná novinářka. Společné mají jedno – chtějí se stát policisty a právě jim začíná náročný víkendový přijímací kemp. Když to dobře půjde, fyzické i psychologické testy jich splní polovina.
"Jako první předvedete člunkový běh, pak kliky a nakonec dvouminutové celomotorické cvičení,“ vysvětluje instruktor. Jako největší problém se ukážou být kliky – především dívky zakrátko končí s roztřesenýma rukama na podlaze.
"Já naplno trénuju od ledna, ale chtělo by to klidně pár měsíců navíc,“ popisuje svůj recept třiadvacetiletá Veronika Rozmilerová, která je se svými třiceti kliky lepší než někteří z mladíků. Za necelé tři týdny skládá státní zkoušky na Policejní akademii a sloužit v bezpečnostním sboru by pro ni prý byla čest.
To cesta sedmadvacetileté Petry Štěpánové do policejního přijímače byla mnohem méně přímočará. Před dvěma lety vystudovala žurnalistiku a mediální studia na pražské Karlově univerzitě, jenže obtížně hledala uplatnění a teď pracuje jako recepční. "Odmalička jsem měla spíš chlapské záliby, dělám thaibox. Časem bych se ráda dostala třeba na kriminálku,“ vysvětluje, proč se rozhodla zkusit štěstí u policie.
Zpacifikovat násilníka a uklidnit oběť
Fyzické testy jsou ale jenom začátek – uchazeče bude dva dny sledovat tým psychologů a testovat je při speciálních úkolech. Většina ostatních krajů si vystačí s klasických testováním v kanceláři, pražské ředitelství se však loni jako jedno z mála rozhodlo pro experimentální nábor v terénu. Kurz pořádá každý měsíc, rozšířeným testováním si už prošlo více než 150 lidí.
"Vůbec nevím, co od toho čekat, takže se na to nedalo ani nijak připravit. Budu se asi snažit chovat co nejvíc přirozeně,“ krčí rameny uchazečka Rozmilerová na dotaz, jak vidí svoje šance u psychologů. Příliš podrobností se nesmějí dozvědět ani novináři, protože policejní experti nechtějí prozradit svoje know-how.
Uchazeče ale čekají například scénky, ve kterých si zahrají na policistu. "Posuzujeme je v modelových situacích, které odpovídají policejní práci. Například ve scénce, která imituje domácí násilí, se musejí vypořádat s pachatelem i obětí. My díky tomu posoudíme, jestli jsou dostatečně vnímaví, pohotoví, asertivní, jestli se sebou nenechají manipulovat a jestli jsou schopni obstát v zátěži,“ popisuje psycholožka Jana Francová.
Uchazeči jsou často překvapeni
Někteří uchazeči podle ní mají o policejní práci zkreslené představy a jsou náročností testů často překvapeni. Téměř v každém kempu se najde někdo, kdo se raději rozhodne sám skončit. Instruktoři také plánují fyzicky náročné soutěže. "Důležité je i vypozorovat, jestli jsou schopni pracovat v týmu. A také jestli jsou schopni snášet nepohodlí nebo vyčerpání, jestli jsou odolní,“ dodává psycholožka.
O svoje dnešní svěřence prý nemá obavy. "Jsou to všechno mladí motivovaní sportovci. Tady v tom kempu odhaduji úspěšnost v naší části na 80 %,“ myslí si Francová. Vysoké číslo je ale možné jen díky tomu, že většinu nevhodných uchazečů psychologové vyřadí už v klasickém testování, které kempu předchází. V průměru neprojde psychologickými testy až 60 % všech uchazečů.
Instruktoři fyzických testů očekávají ve svých disciplínách větší odpad. "Kolik jich propadne? Tak půlka,“ tipuje jeden z nich při pohledu na skupinku mladíků, která právě běží kilometr na čas. Mezi šťastnými, kteří prošli, je například čtyřiadvacetiletý student Univerzity Jana Amose Komenského Milan Kačírek.
Na práci v bezpečnostních složkách se prý připravuje odmala – od pěti let dělá bojové sporty, maturoval na veřejnoprávní škole Trivis ze sebeobrany a má i rekvalifikační kurz na používání teleskopického obušku. "Ten byl připraven výborně,“ potvrzuje jeho formu jeden z instruktorů.
