reklama
 
 

Atentát na ministry, nátlak na písmoznalce i vybílení spisu. Před 70 lety vypukla krčmaňská aféra

6. 9. 2017 11:13
V tom příběhu figuruje poslanec zbavený imunity i olomoucké státní zastupitelství. Není ale řeč o novodobých poměrech v České republice, nýbrž o takzvané krčmaňské aféře, pokusu o atentát na trojici nekomunistických ministrů v roce 1947. Historik olomoucké vědecké knihovny Lubomír Novotný nyní podrobně prozkoumal spis k případu.

Olomouc/Praha - Na podzim 1947 komunisté začínali být nervózní. Snaha ovládnout Československo drhla, demokratické strany ještě kladly odpor a ve volbách plánovaných po zimě by nebyly bez šancí. Do třeskuté atmosféry dostali 10. září 1947 ministři Prokop Drtina, Jan Masaryk a Petr Zenkl obálky s náložemi, které se ale podařilo zneškodnit. Tím přesně před 70 lety vypukla takzvaná krčmaňská aféra, jejíž pozadí se dosud nepodařilo zcela rozkrýt.

Možná nejpodrobněji pokus o likvidaci tří nekomunistických ministrů popsal historik Lubomír Novotný, který výsledky svého bádání nedávno vydal knižně.

Co následovalo, je dobře známé: vyšetřování vedlo do vesnice Krčmaň na Olomoucku a ke komunistům. Převrat v únoru 1948 ale vyšetřování zastavil, role se obrátily a komunisté se pomstili "opovážlivcům", kteří chtěli zločin rozkrýt.

Jako o "krčmaňské aféře" se podle historika Novotného o případu mohlo hovořit od druhé půle listopadu 1947. Vyšetřování, které v říjnu započalo v Praze, se na Olomoucko přesunulo po trestním oznámení národněsocialistického poslance Vladimíra Krajiny z 19. listopadu, které doručil krajskému soudu v Olomouci.

Písmoznalci změnili názor. Možná museli

Ke Krajinovi, někdejšímu vůdčímu představiteli protinacistického odboje, se totiž dostaly zmínky, že dřevěná pouzdra na výbušniny, o něco větší než krabičky od cigaret, vyráběl stolař Jan Kopka z Krčmaně.

Jednou ze zajímavostí, kterou historik Novotný ve spisu zkoumal, je linka písmoznaleckých posudků. Soudní znalci, manželé Flanderkovi, totiž po prvotním prohlédnutí obálek a poštovních doručenek usoudili, že se písmo velmi podobá písmu Kopkova známého, předsedy místního národního výboru v Krčmani Josefa Štěpánka. Ten coby předpokládaný odesílatel bomb rychle putoval do vazby.

"Měsíc poté v prosinci 1947 ale Flanderkovi vydali posudek, v němž naopak napsali, že se to písmo se Štěpánkovým rukopisem neshoduje," upozorňuje Novotný na pozoruhodný obrat.

Státnímu zástupci Františku Doleželovi, který měl případ na starosti, se to nezdálo, Flanderkovi platili za respektované znalce v oborech grafologie a písmoznalectví. V posudku si všiml nesrovnalostí a nelogičností, proto navrhl zapojení nových soudních znalců. "Navíc do trestního spisu přidal noticku, že se k němu z okruhu soudních znalců doneslo, že Flanderkovi mohli být vydíráni politickým nátlakem," upozorňuje Novotný.

Historik sám pak doplnil, že k Štěpánkovi vedla i další stopa - na obálkách bylo uvedeno chybné oslovení ministra Drtiny coby "exelence". Když měl Štěpánek během vyšetřování napsat slovo excelence, rovněž mu vypadlo "c".

Podezřelý povýšil, pak si vyžádal spis a něco z něj odnesl

Jedna ze tří dřevěných krabiček, které se staly součástí soudního spisu, byla zvláštní odlišným odstínem. Kopkovi totiž podle Novotného došlo mořidlo. Zdá se to jako drobnost, ale bouralo to verzi bezpečnostních složek - tehdy už řízených komunisty - že krabičky vyráběl jistý obuvník z Prahy. V této verzi, která měla patrně svést vyšetřování na falešnou stopu, totiž o jiném odstínu není ani slovo.

Jenže krabičky nakonec zmizely. V dubnu 1948, už po komunistickém převratu, byl celý spis převezen na státní zastupitelství v Praze. Když se v roce 1949 vrátil do Olomouce, uložili ho u krajského soudu. K tomu po pěti letech přišel Josef Štěpánek, poměrně čerstvě "povýšený" na předsedu krajského národního výboru v Olomouci. A zažádal o nahlédnutí do spisu.

Archivářka do spisu založila informaci, že si Štěpánek v září 1954 ze spisu odnesl několik příloh. Mohly to být doličné krabičky, ale také nemusely. Archivářka totiž odnesené přílohy zaznamenala v podobě inventárních čísel, nedochoval se ale soupis, co které číslo znamená. Podle Novotného mohly krabičky ze spisu "zmizet" už během jeho přechovávání v Praze.

"Štěpánek byl tehdy v krajské funkci čtyři nebo pět měsíců. Ten postup nahoru mohl být důvodem, proč zažádal o přístup do spisu, ale možností je víc. V roce 1955 měli pustit z vězení státního zástupce Doležela, mohl ten spis chtít preventivně 'vyčistit'. Ale to nevíme. Nevíme ani to, zda do spisu Štěpánek šel sám, nebo ho někdo poslal," řekl deníku Aktuálně.cz Novotný.

Zajímavé podle něj je, proč Štěpánek ze spisu neodnesl podivný posudek, který napsali manželé Flanderkovi. "Pokud by státní zástupce Doležel měl pravdu a celá vyšetřovací krčmaňská linie byla pravdivá, bylo by logické, aby se spis 'ztratil' úplně celý," přemítá historik z Vědecké knihovny Olomouc.

Naznačuje tím jeden z hlavních problémů celé aféry: vyšetřování případ jako celek nestihlo objasnit.

"Nepodařilo se doložit, že se stolařem Kopkou osobně mluvil komunistický poslanec Jaroslav 'Jura' Sosnar (podezíraný z umístění náloží do krabiček, pozn. red.). Hodně tomu nasvědčuje, například moták z prosince 1947, který se Kopka pokusil propašovat z vězení. Prosí v něm 'Juru', co má všechno udělat, obrací se na 'předsedu', jmenuje iniciálami lidi, kteří podle státních zástupců byli z aparátu krajského výboru KSČ v Olomouci. Nic ale není na sto procent. Ke spekulaci, že celou akci měl řídit Alexej Čepička, není ve spisu vůbec nic," uzavírá historik Novotný.

Podezřelé propustit, svědky a státní zástupce odsoudit

Jisté je, že se komunisté po uchopení moci za vyšetřování pomstili. Uvěznili právníka Zdeňka Marjanka, pravou ruku ministra Drtiny, státního zástupce Františka Doležela, okresního tajemníka národních socialistů v Olomouci Františka Kolavu i svědka Ladislava Lovečka, který hlásil, že krabičky u Kopky viděl.

Marjanko zemřel v estébácké vazbě v roce 1949 za nevyjasněných okolností, údajně spáchal sebevraždu. Ostatní komunisté odsoudili. Drastické výslechy a vězení jim podlomily psychické i fyzické zdraví, zemřeli v zapomnění.

Komunistický poslanec Sosnar, který se ještě v roce 1947 vzdal imunity a ztratil mandát, se musel na čas stáhnout z veřejného života. Jana Kopku a Aloise Zapletala, domovníka krajského sekretariátu KSČ v Olomouci, na jehož žádost Kopka podle všeho krabičky zhotovil, komunistický ministr spravedlnosti Čepička do pár týdnů po Únoru dostal z vězení.

autor: Jan Wirnitzer | 6. 9. 2017 11:13

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama