Praha - Více než dvě stovky Čechů si loni sáhly na život, protože už nechtěly bojovat s nesnesitelnou nemocí.

V policejních statistikách tvoří lidé, kteří se dobrovolně zabijí kvůli fyzickým útrapám, téměř třináct procent. Je to nejpočetnější skupina sebevrahů hned po těch "bez zjištěné motivace".

Právě tito lidé by možná využili možnosti eutanazie, kdyby u nás byla uzákoněna tak, jak to navrhla senátorka Václava Domšová.

Čtěte zde: Eutanazie v českých nemocnicích. Jak může vypadat?

Odpůrci eutanazie namítají, že počty těžce fyzicky nemocných sebevrahů nesvědčí o potřebě uzákonění dobrovolné asistované smrti, jako spíš o nutnosti zlepšit péči o těžce nemocné a umírající.

Sebevražda v nemocnici? Stává se

Celkem loni zvolilo dobrovolný odchod ze života 208 nemocných.

Bezmála polovině z nich bylo nad sedmdesát let. Poměrně hodně sebevrahů s motivem fyzické nemoci je ještě mezi šedesátníky a padesátníky, pak čísla klesají. Mnohem častěji se k sebevraždě rozhodují nemocní muži.

Sebevraždy nemocných dobře znají zdravotníci. Loni z okna ve třetím patře nemocnice na Bulovce skočila padesátiletá nevyléčitelně nemocná žena.

Na sklonku minulého roku si zase vzal život devětapadesátiletý pacient v Městské nemocnici v Ostravě. Byl v posledním stadiu neléčitelné rakoviny. Zastřelil se přímo v nemocničním pokoji.

Lepší péče = méně sebevrahů?

Právě neléčitelné a nesnesitelnými bolestmi trpící onkologické pacienty nejčastěji zmiňují zastánci eutanazie jako její možné příjemce.

Známý pražský onkolog Pavel Klener to však nepovažuje za šťastné.

"Rozhodně nejsem zastáncem eutanazie. I nevyléčitelní onkologičtí pacienti můžou dožít bez bolesti a důstojně," stojí si Klener za tím, že ne každé umírání na rakovinu musí být utrpením pro nemocného i jeho blízké.

Foto: Aktuálně.cz

Pačes, Krása, Tomský, Holmerová, Štern a Nešpor Blogeři se přou: Má člověk právo na asistovanou smrt?

"Současná medicína k tomu má prostředky - hospice, léky. Bohužel je nevyužívá. Částečně je to nedostatkem finančních prostředků, v některých případech nedostatečnou erudicí zdravotníků," dodává Klener.

Nemocní lidé by si podle Klenera a dalších odpůrců eutanazie zdaleka tak často nesahali na život, kdyby jim byla dostupná právě kvalitní lékařská péče podle nejnovějších poznatků.

Stejnou myšlenku vyslovila i ministryně Džamila Stehlíková. Je prý zbytečné volat po eutanazii, když stačí zlepšit péči o umírající a nemocné, například navýšením počtu hospiců a zkvalitněním služeb léčeben dlouhodobě nemocných.

S tím souhlasí i Klenerův kolega, ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně Jiří Vorlíček.

Se sebevraždou onkologického pacienta se ve své čtyřicetileté praxi přímo nesetkal. Několik lidí mu ale opakovaně vyjádřilo svou vůli skoncovat se životem.

"Vždy se nám podařilo zjistit, co konkrétního pacienta trápí, a pomohli jsme mu toto trápení odstranit," tvrdí Vorlíček.

Přiznává ale, že jediné, co dokáží lékaři zcela odstranit, je utrpení fyzické. "U utrpení psychického a sociálního už je to těžší."