Jsem smutný, že odcházím ze sněmovny takhle. Ale bylo to neudržitelné, říká Farský

Radek Bartoníček Radek Bartoníček
14. 2. 2022 17:30
Poslanec Jan Farský přiletěl ze Spojených států, aby se na úterní schůzi sněmovny vzdal mandátu. Vyzvalo ho k tomu jeho hnutí STAN za situace, kdy se rozhodl odletět na půlroční stipendium Fulbrightovy nadace. V rozhovoru pro Aktuálně.cz po návratu do Prahy říká, že nyní cítí smutek z toho, že po 11 letech ve sněmovně odchází právě tímto způsobem.
První místopředseda STAN Jan Farský v rozhovoru pro Aktuálně.cz po návratu z USA několik hodin předtím, než se vzdá poslaneckého mandátu.
První místopředseda STAN Jan Farský v rozhovoru pro Aktuálně.cz po návratu z USA několik hodin předtím, než se vzdá poslaneckého mandátu. | Foto: Jakub Plíhal

Neříkáte si s odstupem času: Toto jsem podcenil, měl jsem si vybrat práci poslance, nebo stipendium v USA?

Původně jsem si myslel, že to půjde dohromady. Měl jsem pocit, že to jde racionálně vysvětlit, že stipendium dává smysl, že to je věc, která obohatí mě, sněmovnu a pomůže i této zemi. Ale pochopil jsem, že to byla chyba. Prostě to nešlo dohromady. Vůbec jsem to neodhadl. 

Jaký pocit ve vás převládá?

Pocitů mám v sobě hodně, ale ze všeho nejvíc myslím na zítřejší vzdání se mandátu. Neplánoval jsem něco takového, chtěl jsem odsloužit celé čtyři roky, ale pochopil jsem, že to nejde, že bych byl zátěží pro koalici. Přitom jestli jsem na něčem v posledních letech výrazně pracoval, tak to byla snaha, aby v naší zemi nevládl trestně stíhaný člověk s minulostí estébáka, spolupracující s komunisty. To mi hrozně vadilo a jsem velmi rád, že už nevládne.

Nejčastější výtka na vaši adresu se týká toho, že jste měl už před volbami oznámit, že máte v úmyslu odletět do USA. Proč jste to neudělal? 

Já v té době ale nebyl rozhodnutý, že odletím. Já jsem se pro Fulbright rozhodoval přibližně před dvěma lety, kdy už jsem nechtěl ani kandidovat do voleb. V té době byla zoufalá politická situace, ANO bylo jasný hegemon. I kvůli rodině jsem si říkal, že do voleb patrně nepůjdu. Nastalo ale spojování stran dnešní vládní pětikoalice a já se rozhodl, že udělám maximum pro to, abychom uspěli a sestavili demokratickou vládu. Moje radost byla o to větší, když jsem viděl, že v Libereckém kraji jsme s kolegy ze STAN a Pirátů udělali druhý nejlepší výsledek za naši koalici v celé zemi.

Ale už před volbami jste věděl, že jste stipendium získal, je to tak?

Ano, je to pravda, ale stále jsem nevěděl, jak se rozhodnu. Čekal jsem, jak se vyvine situace po volbách. Když jsem viděl, že pětikoalice má pohodlnou většinu 108 poslanců, tak jsem si řekl, že bych mohl být poslancem a zároveň absolvovat stipendium v USA. I když bylo stipendium na osm měsíců, předjednal jsem si, že bych byl v USA jen šest měsíců. Přišlo mi, že to není tak dlouhá doba. S pocitem, že odjedu a získám další zkušenosti pro své veřejné působení, které maximálně využiji ve prospěch naší země ve zbývajících třech a půl letech poslaneckého mandátu, jsem oznámil rozhodnutí odletět.

Kdy jste se tedy rozhodl, že odletíte?

Bylo to loni v prosinci. Tehdy jsem si říkal, že to dává smysl, abych zkombinoval stipendium a práci poslance.

Vůbec jste si neříkal, že s tím mohou mít někteří lidé problém a budou vás kritizovat, když jste své rozhodnutí napsal 10. ledna na sociální sítě?

Nečekal jsem takovou obrovskou vlnu, která následovala. Když jsem viděl tu hromadu iracionality a emocí, tak jsem si říkal, že jsem přece nic špatného neudělal. Pomohl jsem našemu hnutí k volebnímu výsledku, podílel jsem se na ustavení demokratické vlády i funkčního klubu STAN, spolupracoval jsem na programovém prohlášení. Ano, půl roku tady nebudu, ale věřil jsem, že to je možné skloubit. A že vlna kritiky po chvíli pomine.

Což se nestalo.

Byla to ode mě chybná úvaha. Pochopil jsem, že lidem celou věc nedokáži vysvětlit a stávám se zátěží pro koalici. Vnímal jsem, že začínám zrazovat to, kvůli čemu jsem šel do kampaně, tedy aby tady byla demokratická vláda, která bude mít důvěru lidí. Cítil jsem, že koalici oslabuji, a místo toho, aby se premiér Petr Fiala a náš předseda Vítek Rakušan soustředili na svou agendu, tak já jim komplikuji život. Protože na tiskovkách neřešili nic jiného, než co bude s tím Farským. V tu chvíli jsem si řekl, že odstoupím.

Ozval se vám premiér, nebo předseda Rakušan?

Ne, ne. Začali se na mě obracet lidé z předsednictva našeho hnutí, jak to vidím, a já jsem jim odpovídal, ať svolají mimořádné předsednictvo. Probereme to a já budu respektovat doporučení předsednictva.

Říkal jsem si, že to lidé vezmou jako normální zprávu

19. ledna se sešlo předsednictvo, po kterém jste na sociálních sítích napsal, že jste vyslyšel jeho výzvu a složíte poslanecký mandát. Nebyl jste na kolegy naštvaný, že po vás chtějí konec?

Debata na předsednictvu byla dlouhá, já už jsem byl v USA, asi po dvou hodinách debat jsem sdělil, že se odpojím, aby se bez mé přítomnosti dohodli na výsledku. Myslel jsem, že se ozvou po pěti minutách, ale oni se bavili přibližně ještě další hodinu. Potom mi napsali, že se rozhodli, ať se připojím. Když jsem to udělal, oznámili mi, že moje pozice je neudržitelná, protože celý půlrok by se všude mluvilo o mně, jestli na nějaké hlasování přiletím, nebo nepřiletím.

Byl jste na ně naštvaný?

Ne. Projednávání pandemického zákona ukázalo, že měli pravdu. Každý viděl, jak projednávání probíhalo. A kdybych se nevzdal mandátu, často by mé jméno skutečně znělo. Stal jsem se pro koalici zátěží. A nechtěl jsem ji opravdu oslabovat.

Ale přesto, nemyslíte, že koalici váš případ oslabil?

Uznávám, že jsem situaci vyhodnotil chybně. Už po prvních reakcích mi bylo jasné, že jsem to vůbec neodhadl. Stejně jako nikdo kolem mě neodhadl, že se to vyvine v takové téma. Říkal jsem si původně, že to lidé vezmou jako normální zprávu, poslanec dostal prestižní grant, to je super, budeme mít člověka, který se jde vzdělávat na téma bezpečnosti Evropy. A najednou z toho zůstalo jen to, co že jsem si to dovolil. Navíc mě mrzelo, jak mi vyčítali, že jsme to měl říci už před volbami. Já se ale skutečně rozhodoval až po volbách a tak trochu pod iluzí toho, že je nás 108. 

Tedy že jako jeden poslanec nebudete ve sněmovně tolik chybět?

Ano. 107 poslanců je přece pořád ještě pohodlná většina. Říkal jsem si, že by to šlo, že bych na důležitá hlasování přiletěl. Půl roku přece není tak dlouhá doba a po návratu bych maximálně pracoval, s využitím zkušeností z USA. To byla z mé strany špatná úvaha. A na rovinu přiznávám, že mi to docházelo pomalu. Zpočátku jsem se to snažil lidem vysvětlit, ale bylo mi brzy jasné, že se mi to nepodaří.

"Zpočátku jsem se to snažil lidem vysvětlit, ale bylo mi brzy jasné, že se mi to nepodaří," sdělil Jan Farský v rozhovoru pro Aktuálně.cz 14. února 2022
"Zpočátku jsem se to snažil lidem vysvětlit, ale bylo mi brzy jasné, že se mi to nepodaří," sdělil Jan Farský v rozhovoru pro Aktuálně.cz 14. února 2022 | Foto: Jakub Plíhal

Snažil jste se dostatečně? První den po oznámení, že odletíte do USA, jste poskytl několik rozhovorů, ale potom jste je už odmítal a některé objednané jste i zrušil.

Ten začátek po oznámení na sociálních sítích 10. ledna byl pro mě nesmírně náročný. Vzbudilo to vlnu, kterou jsem nečekal. První den jsem dal několik rozhovorů a končil jsem někdy před půlnocí. Byl jsem velmi utahaný. Druhý den jsem zrušil jeden domluvený rozhovor, což mě dnes mrzí. Měl jsem ale pocit, že bych se v rozhovorech opakoval, a hodně dotazů už směřovalo spíše na to, kdy odletím.

Můj postup před volbami byl správný

I když říkáte, že jste se rozhodl až po volbách, už předtím jste věděl, že možnost odletět máte. Neměl jste tedy voličům sdělit, že takovou možnost máte a rozhodnete se až po volbách? 

Nad tímto jsem přemýšlel. I když v mnoha jiných věcech pochybuji, v tomto jsem si stoprocentně jistý, že jsem postupoval správně. 

Že jste lidem o této možnosti neřekl? 

Když vidím, co mé oznámení způsobilo v lednu, tak si dovedu představit, co by se dělo, kdybych to řekl před volbami. Sice by mě zahřálo na srdíčku, že lidem o takové možnosti říkám, ale ve skutečnosti by následovalo takové tóčo, které mohlo výrazně ovlivnit výsledek voleb. Sobě bych možná prospěl, ale ublížil bych koalici. Jsem daleko raději, že to nakonec dopadlo takto. Že nemáme za premiéra trestně stíhaného člověka, ale premiérem je Petr Fiala, za kterého jsem velmi rád. Máme vládu s důvěrou, máme programové prohlášení. Já bych svou nejistou, v té době jen teoretickou možností, že odletím, zcela jistě poškodil koalici ve volbách.

Ale nepoškodil jste ji tím, co se dělo po volbách?

Myslím, že můj postup před volbami byl správný. Vezměte si, jak byly volby těsné, výsledek vznikl obrovskou souhrou mnoha okolností, díky kterým má  pětikoalice 108 poslanců. Stačilo málo a mohlo to dopadnou úplně jinak. Nebylo by správné říkat před volbami, že je tady nějaká teoretická možnost, že možná využiji grant v USA, ale není to jisté, že je kolem toho hromada neznámých. Svým předvolebním postupem jsem upřednostnil koalici, ne sebe.

Neměl jste se v tom případě vzdát mandátu krátce poté, co jste v lednu viděl, jak mohutná kritika se proti vám zvedla?

Ale já byl zpočátku přesvědčený, že stipendium a poslanecký mandát lze kombinovat. Byl jsem přesvědčený, že je to v zájmu mých voličů, protože pro ně budu odvádět ještě o něco lepší práci. A budu bohatší o mnoho nových zkušeností díky grantu. To se změnilo, když jsem slyšel názory členů předsednictva, o které jsem si sám řekl. 

A kdyby vám předsednictvo řeklo, ať si mandát necháte, tak byste si ho nechal?

Asi ano, řekl bych si: Jestliže vy to vidíte takto, že to jako STAN ustojíme, je pro nás dobře, když získám zkušenosti díky stipendiu, a je to dobře i pro vládu, tak bych odpověděl: OK, dává to smysl.

Nebylo by to ale neudržitelné? Představte si, na kolika hlasováních byste chyběl.

Bylo by to neudržitelné. Trvalo mi, než jsem to pochopil. Když už jsem to ale probíral s kolegy, tak jsem cítil, že je lepší se mandátu vzdát. Když říkám, že bych zůstal poslancem, pokud by o tom rozhodlo předsednictvo, tak to by se stalo, jen kdyby to bylo skutečně možné. A ono to možné nebylo. Moje úvaha, že to půjde, byla chybná. Nečekal jsem, co to vyvolá. 

Poslanci neodjíždí na půl roku pryč každý týden. Navíc bylo krátce po volbách a opozice hledala témata, kterými se bude strefovat do nové vlády.

Ale podívejte se, co má za máslo na hlavě opozice. Trestní stíhání premiéra, exministryně Alena Schillerová se svým Instagramem, neoprávněná dotace pro linku na toustový chleba, dotace na Čapí hnízdo, reklama na toto zařízení. Mohl bych toho jmenovat ještě mnoho.

Vy jste ale jako pětikoalice řekli, že budete změna.

Je to tak. A to je chyba, kterou jsem na začátku nepoznal. Já jsem si vzal jako nějaké měřítko to, jak to tady fungovalo za vlády Andreje Babiše. Jaké průšvihy měli a nic se nestalo. A já přece nejsem průšvih, jdu do USA s dobrou vírou pracovat, abych pak mohl pracovat ještě lépe, říkal jsem si původně. Ale na to musím zapomenout, protože my jako nová vláda máme jiné měřítko, mnohem přísnější.  

Nezvažoval jste ještě možnost, že si mandát ponecháte a naopak se vzdáte grantu?

Kdybych se rozhodoval v prosinci, tak by asi vyhrála možnost ponechat si poslanecký mandát a vzdát se grantu. Ale když jsem se v lednu rozhodl, že odletím, dohodli jsme se, že se mnou poletí manželka a čtyři děti. Některé už  měly individuální studijní plán, další měly dohodnuté univerzity v USA, moc se tam všechny těšily. Nedovedu si představit, že bych jim v takové fázi řekl, že všechno ruším a zůstáváme v Čechách.

Vrátím se k čistému stolu 

Mimochodem, jak se vám zatím v USA líbí?

Líbí se nám tam moc. Lidé, se kterými se dostáváme do kontaktu, jsou nesmírně vstřícní a milí, nic není problém, všechno řeší s úsměvem. Jsem přesvědčený, že i pro děti to bude obrovská zkušenost, která jim dá do života mnoho dobrého. Nejen pokud jde o učení jazyků, ale celkově o přístup k životu.     

Co chcete dělat, až se vrátíte?

To vůbec nevím. Na rovinu. Nemám žádné plány. V tomto budu cítit po zítřejším složení mandátu určité osvobození. Po návratu se vrátím k čistému stolu a budu přemýšlet, jak dál. Jestli půjdu do soukromého sektoru, jestli půjdu do nějaké vyšší pozice nebo si zkrátím úvazky. Navíc za ty roky v politice toho hrozně dlužím rodině. Ta se vždycky musela přizpůsobovat mé politické kariéře. Doplácela na to.

Jste prvním místopředsedou STAN. Na tom se nic nemění? Budete nějak spolupracovat s hnutím či vašimi poslanci?

Určitě ano. Jsem s hnutím i poslanci v kontaktu. Tím, že jsem v minulosti pracoval na mnoha věcech, tak některé z nich poslancům předávám a jsem jim kdykoliv k dispozici. Na tomto se nic nemění, život jde dál.

Jste rád, že máte toto období života za sebou? Převládá u vás smutek, zklamání, naštvání na sebe samého či někoho jiného? 

Možná cítím v sobě trochu smutek z toho, že po 11 letech ve sněmovně, kdy jsem pracoval na řadě užitečných věcí, odcházím takovým způsobem. Všechno dobré, co jsem udělal jako poslanec i starosta Semil, je zastíněno tímto koncem. To mě hodně bolí. 

Kdo je Jan Farský

Končící poslanec Jan Farský patří ke zkušeným českým politikům. S politikou začínal v rodných Semilech, kde byl v roce 2006 zvolený poprvé starostou. Získal si velkou podporu místních lidí, takže starostou byl zvolený ještě v roce 2010 a 2014.

Souběžně s prací na radnici se ale pohyboval také v krajské politice. V roce 2008 se stal poprvé zastupitelem Libereckého kraje a ve stejném roce spoluzakládal hnutí Starostové pro Liberecký kraj. Toho hnutí později podepsalo spolupráci se Starosty a nezávislými, u jejichž založení byl dnešní ministr školství Petr Gazdík.

Farský byl poprvé zvolen do sněmovny v roce 2010 na kandidátce TOP 09.  Přestože byl až na posledním 17. místě kandidátky, díky preferenčním hlasům byl zvolen. Farský se brzy zařadil mezi nejaktivnější poslance a podílel se na prosazení řady věcí. Podílel se na regulaci hazardu, na protikorupčním zákonu o registru smluv, na pomoci lidem v dluhové pasti nebo týdnu dovolené navíc pro vedoucí mládeže.

Když se po loňských volbách STAN dostal do vlády a Farský byl zvolený předsedou klubu, který měl o 26 poslanců více než v minulém volebním období, mnozí očekávali, že se zcela soustředí na práci ve sněmovně. O to překvapivěji zapůsobilo v lednu jeho oznámení, že chce odletět na půl roku do USA, protože na univerzitě v Oregonu získal stipendium Fullbrightovy komise. 

Projekt, se kterým uspěl, je zaměřený na to, jak využít zkušenosti z dob 250 let federalizace USA pro další směřování Evropské unie. Farský říká, že ho hodně zajímá především oblast bezpečnosti. Už dlouho se totiž v Evropě debatuje o tom, zda by mělo existovat něco jako společná evropská obrana. Někteří politici v Evropě po ní volají, jiní namítají, že nejlepší je soustředit se na členství v NATO. "Současná situace na hranicích Ukrajiny ukazuje, že téma společné evropské obrany je aktuální a dlouhodobě neřešené. Pojem společné evropské armády v našem regionu vyvolává kontroverze, ale v Evropě už je roky reálným tématem," říká sám Farský. 

Zdroj: Radek Bartoníček
 

Právě se děje

Další zprávy