Podnětem pro vznik vaší komise bylo vyšetřování možných úniků z rozpracovaných policejních případů v souvislosti se schůzkami Andreje Babiše a tehdejšího redaktora MF Dnes Marka Přibila. Zjistili jste tedy, zda docházelo k únikům ze spisů a kdo případně tyto informace vynášel?
My jsme si nedělali ambici, že bychom chtěli tento a další případy vyšetřovat paralelně s policií nebo státními zástupci, protože máme informace, že všechny kauzy jsou náležitě šetřeny. Naším hlavním cílem bylo doporučit spíše už budoucí vládě a Poslanecké sněmovně změny zákonů či opatření, jak tyto úniky omezit nebo jim zabránit.
Bylo tedy bláhové čekat od vaší komise, že řekne veřejnosti více o kauzách Babiš-Přibil i dalších? Zejména když jste vyslechli řadu aktérů těchto případů, včetně premiéra Bohuslava Sobotku?
Vzhledem k tomu, že jsou tyto kauzy stále živé, nemohla komise předejít policii nebo státní zástupce a sdělit nějaký závěr v předstihu.
Takže ani přes výslechy řady důležitých lidí netušíte, co a jak se mohlo odehrát kolem zmiňovaných nahrávek?
My jsme ale v tom krátkém čase, který jsme měli, nemohli zjistit nic nového. Neměli jsme vyšetřovací aparát ani sledovací techniku. Mohu si myslet, že v tom nefiguruje žádný státní orgán, ale že došlo k činnosti soukromých osob. Ale těžko jsme mohli zjistit, kdo a za jakým účelem jednal.
Ale měla potom vaše komise smysl? Nedopadlo to stejně jako s nedávnou poslaneckou vyšetřovací komisí, ve které měli členové veřejnosti sdělit podrobnosti o dodnes nevyjasněné a podivné policejní reorganizaci, ale místo toho navrhli omezit pravomoci státních zástupců? Není to tak, že veřejnost se nedozvídá pravdu o různých závažných věcech v této zemi, ale místo toho si politici upravují podle sebe určitá pravidla, aby jim víc vyhovovala?
Politici si upravují pravidla na základě své ústavní role a voleb a zákony přijímá parlament.
Ale to já samozřejmě nezpochybňuji. Ale poukazuji na to, jaké jsou výsledky vyšetřovacích komisí.
Ale naše závěry nejsou jen závěry politiků, my jsme vyšli také ze svědeckých výpovědí státních zástupců, Generální inspekce bezpečnostních sborů i některých ministrů. Takže to nejsou závěry, které by si vymýšleli politici.
Pokud budou platit doporučení vaší komise, nebude smět nikdo publikovat jakékoliv informace z odposlechů do doby, než zazní u soudu. Není tedy nakonec hlavním výsledkem vaší práce to, že - pokud vaše návrhy vezme příští vláda za své - budou politici moci snadněji zametat své kauzy pod stůl a veřejnost bude mít omezené právo na informace?
Naopak. Naše návrhy povedou k rovnocennosti médií v přístupu k informacím. Doteď měla některá média exkluzivní informace a ty se do jiných nedostávaly. U veřejně činných osob by teď dozorové státní zastupitelství mělo samo uvolňovat některé informace, aby se novináři nezávisle na sobě nemuseli pídit po útržkovitých informacích a zveřejňovat soukromé odposlechy. Orgány činné v trestním řízení budou moci nastavit hranici, kde začíná veřejný zájem. Vycházíme z apelu Evropského soudu pro lidská práva, který zdůrazňuje odpovědnou žurnalistiku a říká, že zveřejňování informací čistě soukromého charakteru může mít negativní dopad i na rodiny a děti obviněných.
Pokud by závěry vaší komise platily dříve, je to tak, že veřejnost by se nedozvěděla vůbec nebo až za dlouhou dobu detaily v kauzách typu Rath, Nečas, šéf Fotbalové asociace Pelta, zneužívání evropských dotací nebo třeba i kolem Andreje Babiše?
Dozorový státní zástupce vykonává dozor a on uvolňuje informace médiím a veřejnosti. On bude mít nyní přesnější vodítko, jaké informace se uvolňují. Rozhodně si nemyslím, že na základě našich doporučení dojde k omezení informovanosti o činnostech potenciálních obviněných, které souvisejí s jejich veřejnou činností.
Ale faktem je, že vy chcete, aby nahrávky z odposlechů zazněly, pokud vůbec, tak až u soudu.
Koneckonců tady máme rozsudky, že se odposlechy nepoužijí jako důkaz. To znamená, že nahrávky často z hlediska důkazního nesplní svůj účel. Toto je potřeba mít také na paměti. Trvám si na tom, že jsou různé typy informací. Ty, které se vážou k trestné činnosti a mají souvislost s výkonem funkce, tam je veřejný zájem na jejich zveřejňování. Ty, které se týkají soukromých, čistě partnerských vztahů, tam veřejný zájem nevidím.
Ale kdo určí tuto hranici? A není dobře, že se na veřejnost dostaly díky publikovaným odposlechům závažné informace o řadě vážných kauz politiků? Vždyť bychom v řadě případů netušili, čeho se někteří politici dopouštějí a jak zneužívají svou moc. V tomto je veřejný zájem nesmírně důležitý.
Já o tom nepochybuji, ale znovu připomínám Evropský soud pro lidská práva. Odpovědná žurnalistika by měla chránit údaje, které by z podstaty měly být chráněné. A předpokládám, že si média toto vyhodnocují.
Co je ale "odpovědná žurnalistika"? Když byly zveřejněny soukromé rozhovory premiéra Nečase a jeho nynější ženy, která byla dříve jeho milenkou a šéfkou sekretariátu, někdo by mohl namítnout, že takové rozhovory na veřejnost nepatří. Ale nebylo ve veřejném zájmu vědět to, co tyto odposlechy ukázaly? Tedy, jak tato žena ovládala premiéra této země a v jeho zastoupení jednala s vlivnými této země?
Je ale třeba respektovat, že trestní řízení má nějaké fáze a musí fungovat zásada presumpce neviny.
Podle mých osobních zkušeností i informací od kolegů ubývá státních zástupců i policistů, kteří poskytují byť i oficiální informace o různých kauzách. Neobáváte se toho, že situace bude ještě horší, protože návrhy vaší komise míří k omezení informací?
Toho se vůbec nebojím. Naopak mi vadí, že se v některých médiích objevují citlivé informace z vyšetřovacích spisů bez konkrétního jmenování zdrojů. Tento způsob informování může být zavádějící, protože není zřejmé, kdo novináři informaci dal. Nyní by mělo dozorové státní zastupitelství poskytovat informace tak, aby je novináři nemuseli pokoutně shánět.
Ale nestane se to, že politici budou moci některé kauzy více ukrývat před veřejností, protože prostě některé důležité informace se veřejnost nedozví?
Myslím, že trochu předbíháte, protože naše závěry jsou zobecňující, samotná vláda teď zváží, jak situaci řešit. Řekl bych, že informování, které se bude řídit podle pravidel platných pro všechny, povede k vyšší transparentnosti.
Co podle vás nedělá státní zastupitelství dobře, jestli některé závěry vaší komise se týkají právě žalobců?
Nemůžu říct, že by něco konkrétního nedělali dobře, ale chyběl tam nezávislý orgán, který by řešil případná provinění.
Když se vaše komise zabývala úniky informací, kde tedy dochází nejvíce k nezákonným únikům informací ze spisů?
Těžko se to dá popisovat. Kdybychom měli konkrétní informace o únicích, už bychom dávali trestní oznámení, ale my jsme žádné nepodali. Úniky jsou skutečně odevšad, zejména po sdělení obvinění se se spisem seznamuje více osob. Nejsem si například jistý, že zveřejnění některých privátních informací a rozhovorů je v zájmu obviněných, tudíž že by je pouštěli jejich advokáti. Ale těžko můžu říci, odkud informace unikají.
Nebylo by ale i proto lepší, aby vaše komise nejprve důkladně analyzovala, odkud informace unikají, a teprve potom navrhovala nějaké závěry a doporučení?
My jsme řekli, že nejvíce je to po sdělení obvinění. Ale to, že k únikům dochází, to nikdo nezpochybňuje, proto musíme zalepit možné díry. A to se musí dělat na straně zastupitelství, policie, advokacie i soudů.
Jeden z vašich závěrů je, že policisté a žalobci by měli evidovat kontakty s novináři. Už teď jsou ale policisté a žalobci mnohdy skoupí na informace a moc toho nechtějí veřejnosti přes novináře sdělit. Nebude teď situace ještě horší? A samozřejmě, kdo bude chtít vynést informace, tak stejně žádný záznam neudělá. Má potom takový návrh smysl?
Někteří svědci nám ale řekli, že už teď se takové záznamy dělají. Takže já té otázce trošku nerozumím. Něco takového nemůže vadit. Alespoň bude všechno více transparentní.
Když jsem nedávno dělal rozhovor s nejvyšším státním zástupcem Pavlem Zemanem, mluvil o tom, jak před několika lety politici chtěli, aby žalobci i policie pracovali ve stylu "padni komu padni". A dodal, že ten pocit z veřejnosti i politiků přestává mít. Nemá pravdu?
Myslím, že to je reakce pouze na to, že si někdo dovolí něco kritizovat. Myslím, že když mají na kritiku právo občané, tak ji mají i politici. Není přece možné, aby byl někdo nekritizovatelný. Jsem přesvědčený, že od doby premiéra Nečase působí orgány činné v trestním řízení nestranně. Kdyby byla přece nějaká závislost na politické moci, tak tady nemáme kauzy na ministerstvu školství nebo Babiš-Faltýnek. Policie a státní zástupci pracují nezávisle a dělají svou práci dobře, nemám důvod jejich práci zpochybňovat.
Ale závěry vaší komise ji určitým způsobem zpochybňují.
Jediné, o čem se můžeme bavit, je upřesnění některých detailů z jejich činnosti a posilnění kárné odpovědnosti. To je ale i v zájmu jich samotných. Já jsem dokonce nezaznamenal žádné kritické názory na závěry naší komise.
Já jsem slyšel například prezidenta Unie státních zástupců, který řekl, že doporučení vaší komise jsou spíše nadbytečná.
Já ho chápu, my jsme slyšeli na komisi od všech aktérů, jak říkali, že u nich je všechno v pořádku, my děláme všechno, jak máme, a pokud je někde problém, tak jinde. Každý si hájí svůj stav. Právě proto tam musí být externí nástroje kontroly.
Není ale mnohdy chyba i na straně těch aktérů? Nebylo by opět dobré hledat chyby spíše u politiků? Nečas, Rath, Babiš a další, všude najdeme zdržování ze strany politiků.
Ale nemůžeme se divit obhajobě, že využívá všech zákonných prostředků, jak obhajovat svého klienta. Čím více se ale protahuje doba, kdy se nerozhoduje o vině a nevině, a řeknu i případ tehdejší ministryně paní Parkanové, tak můžou zůstávat otázky, jestli bude spravedlnosti učiněno zadost.
Nejsou výsledky vaší komise skutečně součástí jakési "odvety" politiků za to, že žalobci stíhají chování politiků a novináři o tom informují veřejnost?
Já bych to takto neviděl. Všichni se musí zodpovídat ze svých výsledků. To, že posílíme kárnou odpovědnost policistů, státních zástupců a ostatně i soudců, to přece není nic proti ničemu. U různých kauz veřejnost netrpělivě čeká na výsledek, kterým má být pravomocný rozsudek, který rozhodne o vině nebo nevině. Čím více se prodlužuje doba, než se veřejnost a hlavně samotní aktéři dočkají rozsudku, tím víc se objevuje určitá pachuť z toho, jak spravedlnost funguje.
