Rozhovor - Socha svatého Václava v moři hořících svíček. Dlouhé fronty mlčících lidí, čekajících na možnost poklonit se zemřelému. V emocích a slzách prožitá minuta ticha, vyplněná odbíjením zvonů.
"Stáli jsme ve frontě, když jsme se šli na Václava Havla podívat do Pražské křižovatky. Nikomu nevadilo, že mrzne, nevadilo, že maminky s kočárkem a staří jdou první. Najednou nikomu nevadilo, že čeká o půlhodinu déle, než kdyby nikoho před sebe nepustil," vzpomíná s přesně ročním odstupem na dny bezprostředně po smrti prvního českého prezidenta Ladislava Sůvová.
Havla jako mnoho Čechů osobně potkala při jednom jeho krátkém setkání s občany. Další "schůzky" už měly podobu přemýšlení o něm.
Aktuálně.cz: Pamatujete si okamžik, kdy jste se dozvěděla, že Václav Havel zemřel?
Pamatuji si ho přesně. Byla jsem právě v Chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře. Kamarád mi tam v 11 hodin podal beze slova mobil se zprávou „Havel zemřel". Pamatuji si, jak mě píchlo u srdce, a já si uvědomila, že pro nás umřel člověk, kterého jsme si dali do svých hlav jako někoho, kdo za nás je hodnotou a žijící kvalitou. Představitelem ctností, které jsme si do něj jako národ vpisovali.
A.cz: Připomínáte mi výrok, kdy Havel sám o sobě řekl, že si do něj lidé propisují svoje svědomí.
Ta věta mi zůstala v hlavě a odstartovala mé hlubší přemýšlení o Havlovi. Pomohla mi uvědomit si, že lidi potřebují osobnost. Potřebují ji z toho důvodu, aby to, k čemu vzhlíží, někdo za ně žil. Aby měli vzor. A že po Havlovi chtěli, aby žil všechno, co oni žít nedokážou. Aby za ně žil lásku, pravdu, spravedlnost.
A.cz: Vzhlíželi lidé takto k Havlovi, protože v něm skutečně viděli kvalitu, kterou neviděli u sebe?
Havel věděl, co to je láska, protože jí měl prožitou a byla to jeho kvalita, takže z něj vyzařovala.
A.cz: Považujete za symbolické, že Havel zemřel právě na poslední adventní neděli?
Češi jako národ slaví na zlatou neděli uctění boha, něčeho, co je mezi nebem a zemí, co každý máme v sobě, věřící i nevěřící. Nějakého svého boha, k němuž se modlíme, ať už ten bůh jsou peníze nebo láska. Že právě na tento krásný den Havel zemřel, v sobě nese velkou symboliku.
A.cz: Zmiňujete v souvislosti s Havlem lásku. Během sametové revoluce ho proslavil výrok "Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí". Jak jste té větě rozuměla?
Člověk, který nemá v sobě obsaženou lásku, neumí milovat. On má pouze rád. Kdo má zpracovanou lásku, tomu se otevře srdce. Ve své pokoře - protože přes lásku se otvírá pokora - si nedovolí lidi soudit nebo odsoudit. Kolik je miliard lidí na planetě, tolik je pravd, ale stejně jako láska jen jedna pravda nese nějakou hodnotu. A to je to, co měl Havel zpracované.
A.cz: Jak se to projevovalo do jeho pohledu na svět a politického uvažování?
Věděl, že hodnotou pravdy je žít v sounáležitosti a pospolitosti jako svět. Že lidé si nemusí závidět, nemusí krást, nemusí nenávidět, nemusí dělat nepořádek. Protože když mají lidé v sobě obsaženou pravdu, nedělají špatné věci proto, že se bojí, že jim to zakazuje zákon, že nad nimi stojí policajt. Nedělají je ze své podstaty.
A.cz: Češi byli nuceni desítky let žít v komunismu, systému, v němž se lhalo neustále. To se přece na lidech muselo projevit?
Nenávist jde se lží. Když lidé léta slyší nic neříkající slova komunistických pohlavárů, začnou nenávidět, začnou se v sobě bouřit. Všechnu zlobu a nenávist mají v sobě a začnou ji vyjadřovat jeden k druhému. Havel si myslel, že lidé - když byli tolik let nesvobodní - začnou žít podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. A v tom se hluboce spletl.
A.cz: V zemi po Havlově smrti zavládla zvláštní, slavnostní atmosféra. Něco těžko popsatelného, co ale člověk intenzivně cítil. Jak jste to vnímala?
Já jsem cítila soudržnost a pospolitost. Bylo to stejné jako po revoluci, lidé začali být slušní, zdravit se, začali se vidět. Lidé spolu znovu chtěli mít oční kontakt. Během 20 let se oční kontakt mezi lidmi úplně vytratil, lidé sklápěli hlavy, přestali se zdravit, přestali se vnímat. V ten okamžik lidé znovu do tohoto vnímání naskočili. Lidé začali být slušní, nastoupila úcta. Havel lidem ve své smrti dal pocítit úctu člověka k člověku.
A.cz: Jak jste si vysvětlila tuto proměnu? Uvědomila si země v okamžiku Havlovy smrti něco, co nebyla schopna nahlédnout za jeho života?
Když máte někoho denně na očích, promítáte do něj své svědomí, tak v okamžiku, kdy ten člověk odejde, ztratíte všechno, k čemu jste se vztahoval.
Připomeňte si výjimečný osud Václava Havla ve fotografiích:
A.cz: Proměnu lidí tedy podle vás způsobila ztráta osobnosti, ke které se lidé mohli vztahovat?
Nejen to. Havel národ miloval, dával to najevo každým svým výrazem. Pamatuji si setkání s ním, kterého jsem se účastnila jako občan. Před tím, než Havel přišel, se lidé rozčilovali a vyhlašovali, jak mu to natřou. Najednou vstoupil a lidé, kteří mu chtěli něco říct, se zmohli jen na dobrý den. Jeho charisma vůbec nedovolilo lidem, aby mu něco ošklivého řekli do očí. Když už se někdo na něco zmohl, on mu věc klidně vysvětlil. Dal si prostor na odpověď, nikam nepospíchal, ukázal lidem, že o odpovědi přemýšlí. Vyzařovalo z něho, že mu záleží na odpovědi. A to je velmi důležitý pocit, když je člověk poslouchán.
A.cz: Havel přesto určitým způsobem národ znepokojoval. Málokdy se třeba pod článkem na internetu najde tak nenávistná diskuse jako pod těmi o Havlovi. Čím to je?
Na to mám jednoduché vysvětlení. Když někoho hluboce milujeme a vztahujeme se k němu a víme, že je laskavý, že nám naslouchá a o každém našem slově přemýšlí, tak si k němu dovolíme i to, co bychom neřekli nikomu jinému. Dovolíme si mu říct, co nás trápí. Protože ten člověk to do sebe pojme, on nás slyší. U láskyplného a laskavého člověka, který touží najít pravdu - a Havel nic jiného než pravdu nehledal, pravdu lidí, protože lidi miloval a vážil si jich - mají lidé pocit, že když mu otevřou své nitro a vylijí ho, tak že se vyčistí. Zloba a nenávist z nich jde ven a oni si oddechnou.
A.cz: Co řeklo o národu to, jak zareagoval na Havlovu smrt?
Že český národ je v podstatě dobrý, slušný, poslušný. Kdyby nebyl národ poslušný, tak by toto nedokázal. To je jako dítě, které nemá dobrý základ a není vychováno k poslušnosti. Nikdy by nedokázalo otevřít v sobě úctu. Národ ukázal, že má v sobě poslušnost i hrdost. Lidé měli být na koho hrdí a tuto hrdost vyjádřili.
A.cz: Existovalo nějaké duchovní pojítko mezi Havlem a Čechy?
Když jsem si povídala s lidmi pracujícími na Pražském hradě, tak oni Havlovi říkali Václav I. Vždy mi přišlo, že s králem Václavem I. má plno společných věcí. Touhu dát zemi do pořádku, touhu po tom, aby se tady lidé měli dobře, aby dokázal každý člověk žít sám za sebe. Havla motivovala touha vyvést národ někam za světlem.
A.cz: Čeho jste si na Havlovi nejvíc vážila?
Upřímnosti a jednoduchosti.
A.cz: Můžete nějak rozvést, co myslíte jednoduchostí?
Pro mě je tento svět příliš složitý. Dřív máslo bylo máslo a mléko bylo mléko. Dnes je másel tisíc druhů a je tam toho tolik napsaného, že než bych nakoupila, musela bych na to mít hodinu, a ne 15 minut, které mi práce dovoluje. Havel vyzařoval jednoduchost svou upřímností a tím, jak na lidi působil. Stačilo, že si věc poslechnu, popřemýšlím o ní a udělám čin. Jednoduchá řada. To je to, co jsem na něm milovala.
Připomeňte si poslední rozloučení Václava Havla z prosince 2012:
A.cz: Kdybyste měla možnost se Havla na něco zeptat, na co by to bylo?
Jestli je šťastný. A jestli je spokojený s tím, kam se národ, který tak miloval, dostal. Jestli v sobě nepociťuje zklamání.
A.cz: Výročí Havlovy smrti připomíná řada akcí, jaká připomínka by dávala nejlepší smysl vám?
Dala bych lidem jako domácí úkol stokrát opsat jeho větu o pravdě a lásce a zamyslet se nad tím, co znamená. Ať přemýšlí o tom, jak lžou a kolik lásky i zlosti v sobě mají. Ať si každý sáhne do své duše a objeví si tam vedle světlých stránek i ty stinné.
